Zbrusunová ✓

Chapter Forty Seven

„Annie, já jsem nechtěl. Promiň," třepe se mnou. Zavírám oči, ale cítím, jak se mi z nich nepřestávají řinout slzy.

„Dělej si co chceš, jen mě potom zabij," zašeptám tichounce. Možná to přeháním, ale je mi tak zle. Chtěla bych zvracet, ale nemůžu.

„Padej od ní, ty šmejde!" uslyším Chloe jakoby z dálky, ale asi to je tím, že musí přes celé parkoviště. Podívám se tím směrem a vidím, jak běží. Běží kvůli mě, běží za mnou.

„Chloe, nic se neděje!" snaží se hájit Alex.

„Říkám ti padej od ní, nebo ti rozkopu xicht!" zaječí hystericky moje kamarádka.

„Annie, mluv se mnou. Annie!" Alex se mnou znovu zatřepe. Sleduju Chloe, přes všechny ty slzy ji skoro nevidím. Alex se mnou pořád třepe, ale snažím se všímat jenom mojí kamarádky. Za ní běží tmavá vysoká postava a já v ní poznávám Marka. Teprve si natahuje triko a je dost pozadu. Prohlížím si Chloe, která už brzdí v běhu, že je jen v triku a kalhotkách. Museli spolu spát, když jsem zavolala. Je štěstí, že to vůbec zvedla. Chloe plnou vahou narazí do Alexe a ten přepadává na stranu. Chloe se na něj vrhá a dává mu jednu facku za druhou. Alex se ji snaží odstrčit, ale nesnaží se moc. Mě tisknul tvrději a určitě by ji přepral, kdyby chtěl.

Mark dobíhá k nám a chytá Chloe za pás. Škrábe kolem sebe a kope.

„Chloe," snažím se ji zastavit a sama se dívím, jak je můj hlas klidný. Opravdu přestává a nutí Marka, aby ji pustil. To on dělá. Chloe si kleká vedle mě a kontroluje moji hlavu, nohy, břicho.

„Co ti udělal?" chce vědět.

„Nic," kroutím hlavou a chytám se její ruky, abych se zvedla.

„Něco jo, co jsi jí udělal, kreténe?" obrací se zase na Alexe.

„Je mi to líto. Annie, odpusť mi to!" opakuje pořád dokola a zvedá se, aby se ke mě dostal. Automaticky zaskučím a přitisknu se ke Chloe, aby mě ochránila.

„Nech ji být, brácho," zadržuje ho Mark rukama na hrudi. Jsem v pořádku, protože vím, že Mark ho přepere. Zvládne nás obě ochránit.

„Musím jí to vysvětlit, nech mě," odstrkuje ho a znovu dělá výpad směrem k nám. Přetočím se na kolena a snžím se odlézt pryč. Nohy mě bolí, kotník i odřeniny a cítím se strašlivě hrozně.

„Bojí se tě. Nech ji být," slyším ještě Marka.

„Anne, můžeš si stoupnout?" ptá se mě Chloe a chytá mě za paže. Přikyvuju a chytám se jí za ruce. Pomáhá mi na nohy a upravuje mi sukni. Nesnáším sukně. Už nikdy si je nevezmu. „Pojď se mnou," pomáhá mi v chůži Chloe. Kulhám ještě víc než po té nehodě, když jsem měla ortézu čerstvou, asi proto, že to bolí dvakrát tak víc.

„Chloe, nechci na svůj pokoj," zastavuju se a chytám se jí pevněji. Opětovává můj stisk  a proplétá si se mnou prsty.

„Budeš spát se mnou. Nepustím tě z očí, neboj se. Jsem tady," obejme mě a pak si obě pospíšíme dovnitř.

Když jsem odkulhala první patro s Chloeinou pomocí, přibíhá k nám Mark a bere mě do náruče.

„Děkuju ti," podívám se na něj uslzenýma očima.

„Nepustím ho k tobě," zamračí se před sebe. „Řekl mi, co udělal," těkne pohledem ke mě a pak i ke Chloe.

„Dobře," přikyvuju a dívám se na svoje nohy.

„Je mi to moc líto, Anne," dívá se na mě smutným pohledem. Nezmůžu se na odpověď a když se podívá na Chloe, vidím v jeho očích spoustu slov a jsem si jistá, že jí sděluje, že jí to vysvětlí, až u toho nebudu.

Mark mě odnáší na Chloein pokoj a pokládá mě do postele, pak někam odchází a nechává nás samotné. Chloe mu něco šeptá a pak za ním zamyká dveře. Přechází ke mě a pomáhá mi sundat bundu.

„Můžeme odletět už zítra," pokládá tašku i bundu na zem a pak mi sundává tenisku. Odstrkuju ji, protože přece nejsem nemohoucí, jsem jen hodně v šoku.

„Chci jít do školy," oznamuju jí a odhazuju botu k bundě. „Můžu si to sundat?" ptám se jí a tahám košily ze sukně. „Potřebuju to ze sebe dostat," strhávám si ji z těla. Chloe mi podává jedno její triko a pomáhá mi ho přetáhnout přes hlavu.

„Nemusíme tam chodit," reaguje na tu školu.

„Chci," lehám si a zakrývám se peřinou až k nosu. Chloe mi ji vytahuje i za hlavu a celou mě schovává.

„Broučku, jdu si promluvit s Markem, jsem hned za dveřma. Křič jako o život, ano?" hladí mě po vlasech. Přikyvuju. Jsem trošku zklamaná, že se mnou nezůstane, ale jsem přesvědčená, že se hned vrátí.

„Řekni mu, ať ti to řekne, chci abys to věděla, ale nemůžu to říct," zašeptám ještě.

„Dobře, děkuju," kamarádka se nahýbá a dává mi pusu na čelo a do vlasů. „Jsem tady hned," s tím se zvedá a tichounce opouští pokoj.

Chvíli je ticho a já se domnívám, že už spolu mluví a prostě to nejde slyšet, ale jak mě přesvědčilo pár ječících blondýn, tady jsou stěny až moc tenké.

„Kde je?" slyším jako první Chloe. Markovu odpověď neslyším, takže je asi někde vzadu na chodbě nebo mluví tiše.

„Dobře. Máš mi říct co se stalo."

„Je vyděšený. Pořád opakuje, že to udělat nechtěl," teď už Marka slyším.

„Ale co udělal?"

„ŘÍkal, že strašnou pitomost a když jsem do něho šil, ať mi to kurva řekne, zmínil, že jí asi sáhnul pod sukni a že ji strašně chtěl, ale že si to nepamatuj..."

„Zabiju ho! To je ale piča! Kde je, kurva?" Chloe se rozhořčí, že ji slyším, jakoby byla se mnou v místnosti. Zvedám se z postele a přecházím ke dveřím, abych jí řekla, že jsem v pohodě a že ji potřebuju u sebe.

„Chloe," zastavuju se, když Mark klidně pokračuje. „Řekl mi toho víc. Je celej rozklepanej. Nepamatuje si vůbec co dělal, že to bylo jako rozmazaná šmouha událostí, že ho zastavilo až když začala brečet. Je mu to strašně líto," obhajuje toho smějda Mark.

„Ty se ho zastáváš?" zakřičí na něj šeptem Chloe, aby neprobudila všechny okolo.

„Ne. Dal jsem mu pěstí, ale i tak toho vím víc. Je to můj kamarád a po té nehodě mi něco říkal."

„Co přesně?" chce vědět Chloe.

„Je to...my kluci máme jiný myšlení, víš?"

„Co ti říkal, Marku!"

„Že se do ní zamiloval," hlesne Mark. Ruka mi padá z kliky. Zůstávám zírat na dveře. Tohle není pravda. Vymyslel si to, aby se obhájil, aby mu to prošlo. Vím to, cítím to.

„Asi zamiloval," pokračuje Chloe.

„Ne. Řekl, že si je jistý."