Chapter Sixty Two

317 9 0
                                    

Trvá jim dalších deset minut mě přesvědčit o tom, že je opravdu ideální bydlet s nima. Chloe mi hrdě začala vyjmenovávt věci, které sama vymyslela a které jsou podle ní úplně naprosto báječné. Mark mě neustále nutil k tomu, abych řekla ano. Jeho pádný argument je, že Chloe určitě neumí vařit. Což je pravda, to mě dostal.

Netuším co s tím má společného i Alex a Sam, ale za celou dobu přihodili do kolačka jen pár slov. Dohromady zcela jistě seskládali úctihodné souvětí.

Chloe nám poručila kecnout si na polštářky, abychom prý neonemocněli, takže sedíme v kroužku kolem piknikového koše.

„Kolik je nájem?" zeptám se rychle, protože už se každého nápadu chytám jako stébla. Je mi to strašně blbý jen tak kývnout na to, že mi nechali svůj pokoj pro hosty.

Dalších patnáct minut se s Chloe handrkujeme na výši mých poplatků, což nakonec usmlouvám na poloviční částku. Zakrývám si uši když začne mlet o tom, že ona a Mark to budou platit na půl a není to fér.

„Je to fér pokud mě tu nechte bydlet," zvednu prst a zastavím její tok slov.

„Takže když ti kývnu na půlku budeš tu bydlet?" cukne jí koutek nahoru. Sakra, teď mě dostala do kouta.

„Jo?" šeptnu nejistě.

„Tak jo!" vykřikne kamarádka a zatleská jako pětileté dítě. „Uf, to bylo něco!" utře si neviditelný pot z čela a ruku oklepe.

„Haha," zasměju se ironicky a překřížím si nohy do turka. Už jsem říkala, jak je jednoduché manipulovat s nohou když na ní nemám sádru?

„Přípitek," zavelí Mark pevným hlasem a nahne se ke koši. Vlastně jen natáhne ruku, je to totiž fakt obr. Otevře jednu stranu a vytáhne z ní víno. Chloe si klekne na kolena a vyndá z druhé strany sadu plastových kelímků. Postupně je skládá před sebe až jich je v řadě pět.

„Mě ne, řídím," namítne rychle Alex. Chloe pokrčí rameny a kelímek odkloní bokem.

Nemyslete si, že jsem ho dotěď ignorovala. Vlastně jsem věděla, že promluví ještě než tak učinil. Sedí mezi Chloe a Sam, naproti Markovi, ke mě ze strany a musím říct, že výhled jsem nemohla mít lepší.

Je to ten nejhežčí a nejškaredější kluk, jakýho jsem poznala. Stačí se na něj chvilkově podívat a vidím nádhernýho kluka s blond vlasy, ale když se na něj zadívám, prostě je to jen obyčejný hoch. Navíc má fakt malou pusu, jaktože jsem si toho dřív nevšimla? Taky když mluví, tak ji moc neotevírá, jakoby byl línej.

Bože, tak moc mě dostal! Proč, sakra...

„Takže na nové bydlení a super spolubydlící!" zvedne kelímek Chloe do vzduchu. Dívám se, jak Alex bere prázdný a zvedá ho taky do vzduchu. Rychle se nahýbám a beru si jeden poloplný kelímek do ruky, druhý podávám Sam. Obě zvedáme kelímek nahoru současně a pak si všichni naráz ťukneme. Usměju se když Mark zavýská a pak si šíleně moc lokne. Je to víno proboha! Ne džušík.

Dávám si minidoušek a pak kelímek pokládám před sebe.

„Hele, Ann," nahýbá se ke mě Sam. „Dostala jsem další dopis od Maxe. Bylo v  něm dost výstižně napsáno, že Mike nedostal žádou odpověď," výmluvně se na mě podívá. Šeptá to, za což jsem jí vděčná.

„Já vím. Ještě jsem se nějak nerozhodla co mu napíšu," přetočím se blíž k ní a začnu si hrát s lemem svých tepláků.

„Napiš mu pravdu. Max mi říkal, že je v pohodě. Nevyšiluje nebo tak, ale jen neví jestli se ti něco nestalo," nakloní hlavu na bok a snaží se zachytit můj pohled. Zvedám hlavu a setkávám se s tím Alexovým.

„Napíšu mu. Ještě dneska, jo?" přitakám. Sam sepne rty a pak jednou kývne. Odvrátí se ode mě a znovu se napije z kelímku. Přejedu pohledem na Alexe, který si prohlíží buď něco na mém břiše nebo zírá do blba. Čekám až se na mě podívá a pak se pousměju. Cukne mu jeden koutek nahoru, ale jinak nic.

Obracím se rovně, abych na všechny viděla a dávám si loka vína.


Za hodinu nám přivezli dvě pizzy, což byl náš oběd a pak už byl čas opustit místo. Alex prvně odvezl Sam a pak se zbytkem jel na kolej. Domluvila jsem se s Chloe, že půjdeme vybrat nějaké barvy do pokojů a už dneska začneme malovat, aby to bylo co nejdřív hotové a suché.

Sam nám slíbila pomoc, Alex a Mark nluvili něco o nábytku a výhodných cenách.

Netuším jak se to stalo, že z nás vznikla taková parta. Vždyť přece Alex má Petera a další tyhle podivný hodný i zlý kamarády. Mark ještě před měsícem poklidně sundal kalhoty před každou jinou a najednou se žene do společného bydlení. Svět se mění každou minutou.

S Chloe jsme se domluvily za hodinu, aby vyprchal alkohol z její krve a mohla to odřídit. Využila jsem té chvíle a rozhodla se napsat Mikovi. Trhá mi to srdce, že jsem jako ta jeho...sakra jak se jmenovala? To je fuk. Prostě ta jeho bejvalka.

Doufám, že jsem přesně popsala svůj problém nebo možná spíš jeho problém.

Miku,

promiň, že ti píšu až teď, ale byla jsem v LA na narozeninách své matky. Dopisy se ke mě dostaly až v pátek ráno a to oba dva zároveň. Ta fotka je naprosto úžasná, ty děti! Věřím, že je to úžasné jim pomáhat.

Omlouvám se, že ti to řeknu takhle, ale něco se stalo. Možná jsem se zapoměla zmínit, ale je tu jeden kluk. Jmenuje se Alex a chodí se mnou do školy. Bydlí vedle mě na koleji a nějak to mezi námi zajiskřilo. Už dřív, ale jen se choval jako debil a pak tady taky bylo víc věcí najednou, je to složité. Hlavní je, že jsme se teď dali dohromady.

Věřím, že ti to nevadí, neslibovali jsme si přece věrnost. Nechci být jako ta tvoje dívka z dřívějška co tě hned kopla do zadku jakmile se letadlo odlepilo od země, ale asi se jí budu hodně podobat.

Řekla bych mu ne, věř mi, ale je tu samé pro a jen málo proti. Omlouvám se Miku, ale k tobě jsem nic necítila a omlouvám se i za to, jak to zní škaredě. Počkala bych až se vrátíš, ale spolu s fotkou přišlo i malé srdíčko. Prý tam máte nějakou fotografku, Caroline, Charlotte? Nevím, ale Max to psal Sam. Nechci ti v ničem bránit, takže do ní! Stopro po tobě jede a ano, to vím jen z jedné fotky.

Budu ráda, když mi pošleš další dopis a já se budu ještě chvíli cítit jako Jana Eyrová. :) Vkládám sem i adresu svého nového bydliště. Něco se stalo s mými penězi a nepřišla platba za pokoj, tudíž se musím vystěhovat. To už je ale můj problém a nebudu tě tím zatěžovat.

Doufám, že se brzo ozveš v odpověď a že se ještě uvidíme. Ať se daří. Pozdravuj Francouzsku a Maxe.

Annie



Zbrusunová  ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat