Zbrusunová ✓

Chapter Forty Three

„Takže to bylo všechno strašně super?" ptá se mě Chloe s úsměvem a snaží se věnovat pohled mě i vozovce zároveň.

„To teda," usměju se na ni a opřu se do sedadla.

„Nevěřím, že tě kopnul," zasměje se, tomuhle asi po třetí.

„No jo," pousměju se.

„Co je?" podívá se na mě a pak zase rychle zpátky na silnici.

„Nevěřím, že to takhle Alex roznesl," pokrčím rameny a začínám žmoulat konec mojí košile. Mám na sobě černou sukni a bílou košili, kterou jsem si sice nechala vytáhlou, ale plánuju si ji ještě zastrčit.

„No jo. Nakopu ho," Chloe svírá volant o něco pevněji. Dívám se na to a pak se zase musím usmát.

„Jsem ráda, že tě mám, kočko," zvedám ruku a hladím ji po té co svírá kolem volantu, až jí bělá.

„Začnu se červenat."

„To je účel," uchechtnu se a pouštím ji.

Chloe jsem to řekla a Sam to říct plánuju. Až jí uvidím teda, protože jsem zraněná, vzala za mě celej týden v kavárně. Peníze bych měla mít a alespoň si stihnu zajet koupit ten dárek, udělat práci na příští týden když budu pryč, zabukovat letenky a vyřídit povolení od školy. Je toho hodně a já netuším jak to všechno odkulhám, ale vím, že budu muset. Matka mi ráno volala a ptala se kolik má koupit kuřete nebo-li chtěla vědět, jestli přivedu hosta. Řekla jsem jí, že se mnou půjde Chloe, což nebyla nadšená, protože ji zrovna nemusí. No jo, není to jedna z mojích fajnových bohatých rádoby kamarádíčků, kteří se válí v posteli s mým bývalým.

Vím, že tam bude. Jeho rodina jsou kamarádi a byli s náma na silvestra snad ...no pokaždé. Vím, že se asi nepředvedu v těch krásných riflích co z nich hodlám udělat kraťase a ani v žádných jiných riflích, protože to přes to prostě nepřetáhnu. Podívám se po nějakém dárku, sukních a šatech. Venku začíná mrznout, brzo bude sněžit a já pobíhám v šatech, jsem sebevrah.

„Slečno Woodová, máte domácí úkol?" ptá se mě profesorka na hodině.

„Posílala jsem ho včera sice na poslední chvíli, omlouvám se, ale měla jsem takovou malou nehodu a ono...nějak jsem na to úplně zapoměla," pokouším se na ni usmát a vystrčit nohu před její obličej.

„Copak se stalo?" vykulí oči na moji nohu. No alespoň jeden učitel mě má rád.

„Spadla jsem na schodech u přítele," pokrčím rameny a pak se rádoby nervózně zasměju.

„Určitě vás odnesl až do nemocnice," vztyčí profesorka prst. Je to zatracená romantička.

„Na rukou, slečno," mrknu na ni.

„Výborně," nadšením se zatetelí a pak se odvrací a odchází se podívat na počítač na moji prácik a ty ostatní co jí přisly emailem.

Nedovoluju si pohlédnout vedle na Alexe i když na sobě cítím jeho pohled. Když to podle mě trvá už moc dlouho, aniž bych se podívala vztyčuju jeho směrem jeden specifický prst na ruce a pak ji zase rychle schovávám. Myslí si, že vyhrál? Nasrat.

Chloe se vedle mě tiše směje a já se taky musím pousmát. Najednou je fajn, že mě Matt nechal, respektive já jeho a donutila se nežít v bláznivé dobrosrdečnosti a slušnosti.

Kulhám chodbou ke skříňce když mi zapípá mobil. Asi jsem chytila wifi, protože se na displeji zobrazuje okénko Mika. Musím se usmívat. Kulhám dál a sotva odkládám sešity do skříňky, odemykám mobil a klikám na kolečko chatu.