Zbrusunová ✓

Chapter Eighty

Srdce mi tluče jako splašené když si Clare sundává kabát a pod ním má ještě horší šaty než mám já ve škříni. Tyhle jsou temně rudé a obtáhlé. Fakt jí pasují přímo na tělo a já znovu zalituju, že jsem začala hubnout až v prváku. Ona je zřejmě tyčka od přírody.

Další vlna zlosti.

Alex jí kabát bere z ruk a odchází ho pověsit na věšák. Využívám situace a vytahuju telefon z kabelky co mám opřenou u nohou gauče. Všichni se opět usazují a já mám chvíli pocit, že si Clare snad sedne Alexovi na klín.

Místo toho si však skládá ten svůj líbeznej zadeček do křesla vedle Emily a zbytečně přehnaně vzdychá.

„No, otevřete si prosím moje dárečky," usměje se na osazenstvo okolo a tleskne rukama. Vivian vedle mě znovu odfrkne. Taky bych se nejraději stala býkem. Teď a tady.

Rodger, zřejmě potěšen dalším přívalem dárků, se natahuje pro tašky a podává jednu Emily. Ta po chvíli vytahuje značkový klobouk. Divím se, že na něm Dokonalá nenechala cenovku, abychom se já i Vivian mohly pokochat tím co mít nikdy nebudeme.

Rodger vytahuje z tašku pravou belgickou čokoládu a hned se zatetelí radostí a vyjekne. Okamžitě si jich tak pět cpe do pusy.

Tentokrát Emily podává tašku Vivian a Alexovi. Děkuju ti bože, že mě žádná taška nepatří, musela bych se propadnout do podzemí a pak ještě níž.

„No...díky," začne Vivian zavírat krabici, ale ještě před tím se stihnu podívat a zahlídout světlounce zelené spodní prádlo.

„Myslím, že pro jednou bys mohla být pěkná, ne?" pokrčí rameny Clare.

Teď jsem to já, kdo odfrkává.

Poslední je na řadě Alex, který zkoumává svoji krabici a když ji otevírá, odkašle si. Jelikož se téměř okamžitě po posazení natočil na tu nově příchozí holku, vidím co v té krabici je.

Vzhledem k tomu, že i na krabici je velkým písmem vyvedeno Calvin Klein, boxerky vevnitř nejsou překvapení.

Ona mu koupila spodní prádlo?! Co to je sakra za kurvu?

„Pár jsme jich zničili," mrkne na něj Clare a Alex s dalším odkašláním zaklapne víko krabice a odloží ji za sebe na zem. „Promiň Ano, ale pro tebe nic nemám," usměje se naoko smutně Clare mým směrem. „Nevěděla jsem, že tu budeš."

No jasně a ve dveřích si mi vůbec neřekla, že jsem ta nová holka, jasně. Ani nos mezi očima ti neveřím, křehule.

„To mi nevadí. Myslím, že skvěle využiju Alexův dárek," čekám až jí ztvrdnou rysy a pokračuju. „Jo a jsem Anne, ne Ana," mrknu na ni a pak se odvrátím.

***

V průběhu večera (další dvě úmorné hodiny) víme všichni všechno z toho co Clare zažila zatímco nebyla v Londýně. Byla v Berlíně, Praze, u Missisipi, Japonsko, New Yourk, Afrika...Všichni jí lížou slova z jazyka až na mě a Vivian. Obě se střídáme v odfrkávání a tichých nadávek a myslím, že ke konci toho skvělého dne si celkem rozumíme, protože začínáme frkat spolu.

Alex Clare doprovází do kuchyně, ven na vzduch, do koupelny. Pokaždé příšerně znejistím a podaří se mi poslat smsku holkám, že bych na dnešní večer opravdu potřebovala vypadnout pryč.

Když Clare poprosí Alexe o to, aby ji vyvedl na zahradu, už zase, nepovede se mi odvrátit rudé tváře od Emily, která mě celý večer zaujatě pozoruje avšak nepromluví. Začínám si myslet, že to byl její plán, přesně jak to matky dělají v mých oblíbených knížkách. Chtějí pro své dítě to nejlepší a všechno kolo jim je jedno.

Uběhne asi minuta co jsou Alex a Clare pryč když mi přijde smska od Marka, že je před domem. Poprosila jsem totiž Chloe, aby pro mě co nejdřív zajela, že potřebuju vypadnout. Poslala zřejmě Marka samotného.

Rozřesenými prsty píšu smsku Alexovi.

Půjdu domů. Jsem unavená, užij si večer.

Ty slova ve své hlavě plyvu a kolem cáká oheň, ale výsledek nezní tak pekelně, jak bych chtěla, což je vzhledem k situaci asi dobře.

„Omluvte mě, ale už pojedu domů," zvednu se s hraným úsměvem z gauče a zachytím Vivianin chápavý pohled.

Chvíli je ticho a nic se neděje a pak se Emily zvedne. „Doprovodím tě," povzbudivě se usměje a doprovodí mě do předsíně. Když si vezmu bundu a nazuju zpátky boty, vyjde spolu se mnou na verandu, což mě trochu překvapí.

„Poslyš, Anne. Nechci, abysis myslela, že jsem Clare pozvala," dveře za ní jsou přivřené. Otáčím se a málem se rozpouštím úlevou.

„Opravdu?" vydechnu a úleva je na mě asi dost vidět, protože se Emily usměje.

„Samozřejmě. Tohle bych žádné dívce neudělala. Vím, jaký jsou mý synové a když mi Alex volal, že má dívku, bála jsem se, že to bude další Clare," podívá se bokem a pak se otřepe z téhle chvilkové ztráty kontroly a opět se zaměří na mě. „Clare je opravdu skvělá žena, ale hodí se podle mě spíš k bohatému dědečkovi, jestli mi rozumíš," mrkne na mě.

„No..." začnu, ale popravdě jí moc nerozumím. Zdá se, že když se s ní tak hřečně vítala, byla to jen přetvářka a skutečnost je úplně jiná.

„Můžu tě o něco poprosit?" dotkne se mého ramene v momentě když se před domem objeví světla Markova auta.

„Jistě," přitakám hned.

„Dej mu to sežrat. Nesmí tě dostat lacino," usměje se. Zalapám po dechu, protože toto bych od ní opravdu nečekala. Přitahuje si mě do náruče a chvíli mě objímá. „Slib mi, že se tu ještě ukážeš," poplácá mě po tváři a pak se otočí a projde dveřmi. „Ahoj, Annie," mrkne na mě, opět.

„Nashle," heknu a když se za ní dveře zavřou polknu a potlačím výkřik.

„Co se děje?" natahuje se přes sedadlo a otevírá mi dveře. Naskakuju dovnitř a ani si nepřipouštím doufat, že by se mohly vchodové dveře domu znovu otevřít a ven by vyběhl Alex a smál se, že to byl ale dobrý vtip.

Místo toho se Mark rozjíždí a vím přesně co mi každou chvílí řekne.

„Mlč. Jedeme do toho baru," pokynu mu. Předtím jsem se s Chloe domluvila na tom, že se opiju, to bylo zrovna když šel Alex doprovodit Clare až na záchod. Už tam podle mě bude čekat i se Samanthou.

„Jak chceš," Mark zařadí rychlost a rozjede se do noci.