Zbrusunová ✓

Chapter Sixty One

Chloe parkuje na malém parkovišťátku u silnice. Vysvětlila mi, že se musí ještě chvilku jít, ale že to vůbec nevadí a popravdě to opravdu není kus cesty. Je to prostě jen příchodka k bytu.

Vyjíždíme výtahem do pátého patra a Chloe se vrhá k levým dveřím. Jsou tu ještě jedny na pravo, ale vysvětlila mi, že takhle to v bytovkách bývá.

„Říká se tomu sousedi," utahuje si ze mě, zatímco loví z kabelky klíče.

„Haha," ironicky se zasměju a pak se opřu o bělostnou zeď, abych se podepřela než ty klíče najde. Čekám dost dlouho na můj vkus.

„Hele a né, že mě budeš odsuzovat. Tohle je prostě a jednoduše můj vkus. Na nikoho jiného nedej. Ani na sebe, prostě a jenom moje rozhodnutí a všichni ho budete respektovat," pohrozí mi ještě prstem než otevře dveře.

„Co blbneš?" sklapne mi úsměv z obličeje. Je desivá, proč mluví o nějakým rozhodnutí?

„Slib mi to."

„Co ti mám slíbit?" nechápu.

„Že s tím budeš souhlasit. Žádné protesty, prostě to přijmeš, ano?" opět přistoupí blíž.

„Dobře. Slibuju," zvedám dva prsty na důkaz skautského slibu, ale stejně prd chápu. „Souhlasím se všemi tvými rozhodnutími, Chloe. Nepřeháněj to, ano?" chytnu ji za ramena a přitáhnu si ji k objetí. „Nic to nikdy nezmění," zakroutím hlavou a pak ji pustím. Chloe pokrčí rameny a vejde do bytu.

Přemýšlím, že bych se vyzula a když si všimnu rohožky, rozhodnu se tak učinit.

„Co děláš? Pojď dovnitř!" zavolá mě Chloe z dálky.

„Prosímtě, konečně si můžu rozvázat obě boty, teď to budu dělat pořád!" zavolám na ni na oplátku.

„Stejně ti ta noha smrdí!" Chloe je slyšet ještě z větší dálky než předtím. Co tam dělá?

„A ty chlupy!" zahalekám se smíchem do dveří. Je to opravdu vtipné, protože jsem se tam týden neholila a noha vypadá jak po útoku Yettiho. Beru do ruk botičky a vcházím do bytu. „Chloe!" zavolám, ale nic se neozve. Něco je špatně. Něco je moc špatně. „Chloe!!" zakřičím s větší vervou a opatrně položím boty na zem. Co budu dělat? Co když tu někdo byl a přepadl ji?

Posunuju se chodbou, která vede dopředu a pak se rozevírá do velkého pokoje. V rohu je nová hnědá kuchyň s jídelním stolem. Jinak tu není ani prd. Žádné židle ani gauč. Jen ten stůl a kuchyň. Je tak v rožku po mé levé straně a vypadá to opravdu krásně, protože je prostorná a veliká s vysokou deskou uprostřed.

Otáčím se do strany a pohled se mi naskytne na obří místnost. Možná není tak velká, ale v každé části je jedno dlouhé velké okno a tvoří to tu dojem jako ve Francii. Teda, alespoň myslím, protože jsem ve Francii nikdy nebyla.

Uprostřed hnědé podlahy je deka s piknikovým košem a spousta polštářků. Asi místo činu.

Zaklepu se odporem když si představím Marka a Chloe. Oba dva jsem viděla nahé a dohromady to vytváří dojem...no asi jako když jsem je nedávno nachytala na koleji.

„Halo!" ozvu se znovu pro jistotu. Vrátím se do chodby a stisknu kliku jedněch dveří. Jde těžko stlačit dolů a dveře jsou ke všemu ještě zamčené. Netuším co tam je, ale asi to ani nechci zjišťovat. Žádné jiné dveře tu už nevidím a tak se posouvám zpátky do obýváku (asi) a procházím kolem deky dozadu kde vede další chodba. Páni, tady je to, ale velký.

Jsou tu dvoje dveře. Jedny nalevo ode mě a druhé přímo naproti mě. Zkouším prvně ty přímo rovně, ale jsou opět zamčené. Chytáms e tedy kliky v posledním pokoji a zhluboka se nadechuju. Doufám, že když ty dveře půjdou otevřít, neuvídím tam nějakou hrůzu, jako třeba mrtvou Chloe, oběšenou nebo tak něco. Třeba to mělo co dočinění s tím jejím proslovem před dveřma.

Tisknu kliku dolů a opravdu povoluje. Vcházím do pokoje a už když jsou na škvírku otevřené si všimám jasné záře. Rozevírám dveře a zhluboka si oddechnu. Nikdo tu není. Jen svíčka uprostřed pokoje. Tma není, protože ještě není ani poledne, ale i tak ohýnek jasně plápolá a ozařuje místnost zvláštními tvary. Svíčka je velká, kulatá a světle zelená, to poznám. Tohle udělal někdo kdo věděl, že mám ráda zelenou, zmetci jedni. Přecházím blíž ke svíčce a všímám si malého lístečku vedle ní položeného. Je přehlý a stojí na obou stránkách jako střecha.

Skláním se pro něj zvedám ho k sobě. Je na něm napsáno krásným písmem Otevři mě.

Usměju se a než to udělám, zauvažuju jestli to je opravdu pro mě. Co když tu pro ni něco nechal Mark? Ale pak by tu nenechal zelenou svíčku, ne? Chloe má rada červenou. To by tu byla červená, ne? Tak jo, prostě to otevřu a uvidím.

Ahoj Anne. Rád tě poznávám, jsem tvůj nový pokoj.

Nic víc na něm není.

Chvíli mi trvá než mi to dojde a když se tak sane, začnu zběsile poskakovat na místě. Rozepnutá bunda na mě skáče o vteřinu později a tudíž mě stahuje dolů. Přestávám skákat a znovu se dívám na lístek.

To je ale koza! Takový tirády kvůli tomu dělat!

Určitě musí být v jednom z těch zamčených pokojů.

„Chloe! Ah!" zaječím a znovu začnu poskakovat. Rychle ze sebe setřesu bundu a pokládám si ji daleko od svíčky. Vybíhám ven z pokoje a hrnu se do obýváku. Hledám ji a chci znovu zkusit ty zamčené dveře vepředu, ale šramot za mnou mě zastaví.

„...musíš dopr...debile, pusť to!" jasně slyším Chloe. Když se otočím a vyběhnu vstříc dveřím rovně předemnou, dveře se mezitím otevírají a ven se hrne Chloe. Nečekám na nic a vrhám se jí kolem krku. Padá pod mojí vahou, ale projeví se to jen mírným zakolísáním dozadu. Zvedám hlavu a překvapeně mrkám ze Sam na Marka a z Marka na Alexe.

„Proboha!" vypísknu a odlepím se od Chloe. Dělám krok dozadu a přilepuju si ruku na pusu. Chce se mi brečet radostí i křičet překvapením. Jsem naprosto zničený člověk. Kloužu po zdi vedle dveří dolů na zem.

„No tak," zvedá mě na nohy Chloe.

„Já tohle nemůžu," zakroutím hlavou a schovám si ji do ruk.

„Co je to za blbost!" vykřikne Mark a přejde ke mě. Odráží Chloe bokem a sám mě zvedá na nohy. Strhává mi ruce do stran a chytá mě pevně za ramena. „Žádný ne nechci slyšet."

„Nezapomeň, že jsi mi slíbila, že budeš respektovat moje rozhodnutí a tohle je sakra moje rozhodnutí!" přidá se Chloe vedle Marka na kterého se nalepí bokem a pohrozí mi prstem.

„Tohle...nemůžu to po vás přece chtít," volím zoufalý tón.

„To máš pravdu. My to chceme po tobě," zapíchne do mě Chloe prst.