Banshee

♦4.díl♦

H A R R Y

„Další děvka po smrti. S takovým tempem, nebudeš mít kam zasunout kamaráde. A my zrovna tak!" Blbě se zasmál James, jeden z mých nejschopnějších. Nic jsem mu na to neřekl, protože měl pravdu. Jestli to tak půjde dál, budu muset přesídlit jinam. Nastoupil jsem auta, abych mohl jet domů. Ale nejdřív si zajedu do klubu, abych se podíval po dalších.

„Do klubu, Jefersone!" Zavrčel jsem na svého řidiče.

„Ano, Pane!" Odpověděl mi. Bál se mě, to je jasné. Každý se mě bojí. I když to někteří nedávají najevo, ale já ten strach cítím. Čím víc lidí se mě bojí, tím já jsem silnější. Miliony lidí přicházejí do Londýna, aniž by věděli, kdo nebo co tu žije. Mnoho z nich tu dokonce zůstanou a tím lépe pro mě. Každý člověk na světě má z něčeho strach. Ať je to strach z pavouků, klaunů nebo psů. Ale všechny spojuje jedno. Strach ze smrti, z pekla, z démonů, z ďábla – strach ze mě.

Byl to dlouhý den, vlastně jako každý jiný. Přišel jsem o další děvku, která byla jedna z mých nejlepších. Nejsem věrný. Nikdy jsem nebyl a nebudu s tím začínat. A ony se s tím musí smířit. Nesnáším, když mi dělají žárlivé scény, ale nejvíce nesnáším, když strkají nos tam, kam nemají. Je potom jasné, že o ten nos přijdou. Proč musí být ty ženský tak zvědavý? Kdyby dělaly, jen to co měly, tak by to bylo jednodušší.

Vytáhl jsem si telefon, když v tom jsem se musel chytit za hlavu. Zvláštní křik, se rozlehl po okolí a má hlava, jako by chtěla prasknout. Mé schopnosti se zbláznili. Nejdříve jsem měl oči kočky, pak hada a nakonec orla. Ale ta bolest byla příšerná, nikdy se to nestalo.

„Kurva! Kurva! Kurva!" řval jsem a chtěl, aby to už konečně přestalo.

„Jste v pořádku, pane?" Zeptal se Jeferson. Ještě že mám tolik rozumu, abych si jako řidiče najal člověka. Na sto procent nic neslyší.

Bolest pomalu doznívala a já si mohl oddechnout. I když mi v hlavě pořád zvláště dunělo, dalo se to snést. Jefersonovi jsem řekl, ať si hledí svých věcí. Ihned mi začal zvonit telefon, kde jsem viděl jméno Liama.

„Hm?"

„Co to kurva bylo?! Celý klub se tu svalil na zem a mě nevyjímaje! Co zas děláš?! Bylo to jako by někdo vzal můj mozek a strčil do lisovače!"

„Dávej si pozor na jazyk Payne!"

„Já se tě nebojím, Harry! Tak laskavě mi řekni, co to kurva bylo!"

„Nemám ponětí. Sedím zrovna v autě!"

„Že by nějaké nové nadpřirozené bytosti? Myslel jsem, že máš všechny pod kontrolou!"

„Přestaň na mě řvát! Samozřejmě, že mám všechny pod kontrolou. Většina temných bytostí jsou tady v Londýně. A tohle byla práce určitě někoho takového. Můj bratr nikoho takového nemá. Je na to moc hodný, vždyť je to Bůh! Tohle bude někdo temný, nový a zřejmě neví, co se zde smí a co ne. "

„A co ta nová holka? Co jsme dnes viděli?"

„Prosím tě, vždyť s ní nevinnost jen sršela. Tu bych typoval na tokového anděla! Ale je to už pár let, co jsem anděly na zemi viděl. Možná se vracejí a už bylo na čase, už dvě století jsem si z žádnou neužil. Bratr si je příliš hlídá." Začal jsem se smát.

„A není to náhodou tak, že když ji „pošpiníš", tak je po andělování?"

„A koho to zajímá? Já si chci jen užít. A bratr by mi nic neudělal. Poslední dobou slábne."

„No jak myslíš! Nějak to vyřeš, nebo všichni utečou. "

„Fajn!" Vyštěkl jsem a zavěsil

„Jefersone, zavez mě domů. Hned!" Pouze kývl a změnil směr. Já zatím vytočil číslo dalšího z mých schopných.

„Horane!"

„Harry! Ani nevíš, co se mi teď stalo!"

„Myslím, že tuším. A ty jsi nejlepší z mých lovců. Najdeš mi toho, kdo to udělal, rozumíš?!"

„Proč? Nikdy ses o to nest-...Tak počkat! Mělo to vliv i na tebe, že mám pravdu?" Začal se smát, čemuž jsem nechápal.

„Co je na tom vtipného?"

„Nic, jen jsem potkal holku, která údajně umí předpovídat budoucnost, samozřejmě jsem ji nevěřil, ale nejsem blbej, abych nevyužil příležitost. No a když slovo dalo slovo a já ji pak-"

„Zkrať to!"

„No tak něco takového předpověděla. Počkej vzpomenu si, jak to přesně bylo....Přijde dívka nádherná, našemu pánovi něco vzácného dá....a...dál to po mně nemůžeš chtít."

„To jsou nějaký kecy!"

„Kecy, kecy, ale stála za to."

„Radši se pusť do práce!"

„Ano, šéfe."

„Jsme tady, pane!"

„Díky!"

Otevřel jsem dveře a vystoupil. Zhluboka jsem se nadechl a cítil zvláštní vůni. Krev! Je to ta krev, která ještě před chvílí byla na mých prstech. Rozhlédl jsem se všude po okolí a v tom to viděl. Před dům o kousek dál přijelo černé auto, ale zajelo hned do garáže. Ten zápach šel z toho auta. Co to sakra?! Zamračil jsem se a vešel do svého domu.

H O P E

„Všechno bude v pořádku." Pořád jsem se třásla, ale neměla jsem sílu ani brečet a ani mluvit. Amanda, která mě pořád držela v náručí, se mě snažila uklidnit. Nevnímala jsem okolí, nevnímala jsem, kudy jsme jely, vnímala jsem jen svůj dech, který se mi zdál každým nádechem těžší.

„Hope? Dokážeš jít?" Promluvila na mě Amanda a já pouze slabě pokývala hlavou. Nějakým zázrakem jsem se dokázala dostat z auta i díky Amandě, která mě celou dobu jistila. Byla jsem jakoby v nějakém tranzu, kdy jsem dokázala pouze dýchat a mrkat. Nemohla jsem mluvit ani reagovat na nějaké podměty. Nevnímala jsem krev, která na mě byla už dávno zaschlá. Hlava se mi kymácela na všechny strany a pomalu se mi do hlavy začali dostávat hlasy, které se mi snažili něco říct. Ale já jim stále nerozuměla.

„Hope, prosím podívej se aspoň na mě!" Uslyšela jsem zoufalý hlas Meredit a nepřítomně jsem se na ní podívala. Ucítila jsem na sobě kapky studené vody, ale nehnula jsem se ani o kousek.

Meredit i Amanda mě celou umyly a mě vůbec nepřišlo trapné, že jsem nahá ve vaně a mé adoptivní matky mě koupou. Vlastně ani nevím, kdy mě stihly svléct.

∞

„Všechno bude dobré. Slibuji." Ležela jsem oblečená v posteli a dívala se jen do stropu. Hlas Meredit a Amandy tam se mnou stále byli, ale já je slyšela z velké dálky.

„On přijde. On přijde." Začala jsem šeptat pořád dokola. Ano, tohle bylo to, co se mi snažili hlasy v hlavě říct. Ale kdo? Kdo přijde? Pro koho si přijde? Kdy? A proč? Spoustu otázek se ozývalo v mé hlavě, ale žádná odpověď.

Hlasy se z mé hlavy pomalu vytráceli. Připadalo mi to jako hodiny. V hlavě jsem měla úplně prázdno a netušila jsem, co se bude dít. Ale vnímala jsem jednu věc.

Stála jsem před tím obrovským domem v naší ulici.

Ahojte.

Tady se po pauze hlásím s dalším dílem. Nechci se moc rozepisovat, protože napsat tento díl mi zabralo skoro dva týdny, protože není moc času. Ale kdybyste měli nějaké dotazy, tak vám na 100% odpovím.

Tak se mějte hezky.