Banshee

♦31.Díl♦

Zabolelo jí to, ale neví proč. Vždyť s ním nic nemá, nikdy neměla ani nikdy nebude tak, proč ji to vadí? Proč by mu nejraději vlepila facku? Stála tam nějakou chvíli a dívala se na scénu před sebou. Proč mě teda zachraňoval? Když pro něj nic neznamenám? Jasně, že pro něj nic neznamenáš, ty huso! Udělal to jen proto, že si myslí, že jsi anděl. Jinak by se na tebe vysral!

Zahnala své myšlenky, i když věděla, že jsou pravdivé. A že kdyby věděl, že toho nic nebude mít, tak by to nedělal. Otočila se a vydala se do nákupního centra, aby si aspoň trochu zlepšila náladu. Samozřejmě s Beatrice v jejích patách, ta se zastavila a podívala se do restaurace, na co se Hope dívala a začala se smát. Zavolala Marcovi a dál šla za Hope.

„Co je? Jsem tady poblíž, co je?" Marco vyhrkl na ní, měl strach, protože věděl, že když se něco stane Hope, tak se stane něco i mu.

„No jako já nevím, ale myslím, že Harry má po andělovi."

„COŽE?!" zděšený Marco vykřikl.

„Jako ne tak do slova, ale myslím, že už si s ní nevrzne."

„Sakra vymáčkni se!"

„No právě Harryho viděla v restauraci s nějakou zrzkou."

„No a? Tak byl v restauraci, co je na to?"

„Konkrétně nic, ale dost jí tam olizoval."

„Tak to už není můj problém, já měl za úkol ji jen sledovat, o ničem takovém mi nikdo nic neříkal. Ale radši mu zavolám."

Zavěsil a pod nos si zanadával, tušil, nebo lépe řečeno úplně tušil, že z toho bude problém a měl zatraceně pravdu. A to se tak moc chtěl tentokrát mýlit.

„Ty idiote! Měl si jí sakra hlídat!"

„Já vím, já vím. Ale jak jsem měl vědět, že půjde zrovna tam, kde si a uvidí, jak tam ocucáváš nějakou holku? Co jsem věštec, nebo co?"

Pak slyšel jen Harryho zavrčení, hluk v pozadí a pak vypadalo, že se s někým dohaduje.

„Kde je teď?"

„Nevím, sleduje ji Beatrice, ale poslední co vím, tak vešla do nákupního centra."

„Fajn. Volám Beatrice. Buď na blízku."

Stručně nakázal a následně zavolal Beatrice.

„Ahoj, Harry už je to dlouho. Chyběla jsem ti?" Beatrice do telefonu skoro zazpívala.

„Nemám náladu Beatrice, kde je?"

„Koho máš na mysli?"

Harrymu došla trpělivost a dostal se kouzlem přímo za ní. Chytil ji za rameno a prudce ji k sobě otočil. Ta to samozřejmě nečekala, nechtěla ho vidět osobně, protože i když to na sobě nedala znát, tak se ho bála. Všude bylo okolo spousta lidí, kteří se hnali do obchodů, aby koupili co nejvíc věcí v akci.

„Ptám se ještě jednou a naposledy. K čemu máš jazyk, abys mluvila, když mi teď neřekneš, co chci vědět, tak ten jazyk vůbec nemusíš mít. Rozumíme si?" Děsivě se na ní podíval, aby svým slovům dodal větší důraz.

Beatrice rychle zakývla hlavou, jako že rozumí, protože ví, že ani lidé okolo ho nezajímají a on to udělá. Byla už mnohokrát svědkem něčeho podobného.

„Je v tomhle obchodě a ještě odsud nevyšla, přísahám!" Vyhrkla ze sebe a otočila se na luxusní obchod.

„Tvoje služby už nebudu potřebovat. Ztrať se!" Nemusel to říkat dvakrát, ani nemrkl a ona už byla pryč.

On vešel do obchodu a rozhlédl se. Netrvalo mu dlouho a uviděl ji. Zrovna si prohlížela nějaké kalhoty. Hlavou mu problesklo, proč není ve škole, ale on je zrovna ten poslední, kdo by jí za to soudil, ale kdyby byla ve škole, tak by teď nemusel řešit tenhle problém. Usmál se a šel za ní.

Hope o Harrym zatím neměla ani ponětí, ale kalhoty, které držela v rukou, se ji velice líbily, takže si je vzala, že si je v kabince vyzkouší. Když si zrovna prohlížela, jak v nich vypadá, tak se závěs lehce odhrnul a Harry nakoukl dovnitř.

Potichu zahvízdal a sjel ji očima od hlavy až k patě.

„Co tu sakra děláš!" Hope zakřičela a otočila se na něj. ¨

„Ty ti sluší, měla bys je koupit. Vynikne v nich, ten tvůj dokonalej zadek!"

„Vypadni, Harry!" Řekla naštvaně, tak jak ještě nikdy.

„Oh, miluju, jak říkáš mé jméno, ale radši bych ho slyšel jinde." Usmál se a mrknul na ní.

„Harry, okamžitě odsud vypadni, já se tu převlékám, jestli nevidíš! Vypadni, nebo budu křičet!"

„Ok, fajn. Počkám na tebe před kabinkou, ale kdyby sis to rozmyslela zlato, tak jsem tu!" Znovu na ní mrkl a ona měla tu největší chuť mu vlepit pořádnou facku. Do tváří se jí vhrnula krev, tím jak byla naštvaná. Až přímo rozzuřená. Co tady vlastně vůbec dělá? Neměla náhodnou jinou společnost?

Tak se rychle převlékla do svého oblečení, ale byla rozhodnutá, si ty kalhoty koupit. Když vystoupila z kabinky, tak viděla Harryho, jak tam s úsměvem čeká a jak je tu většina žen z něj unešená. Prohlíželi si ho a určitě je v myšlenkách napadaly samé neslušné věci. Nebo spíš tušily, že bude trochu víc movitý.

„Můžeš mi říct, co tu sakra děláš?!" Hope na něj i hned spustila nepříjemným tónem.

„A co tu děláš ty? Nemáš být ve škole?" Pozvedl zvědavě obočí.

„To není tvoje věc." Odsekla a mířila k pokladně, kde chtěla za kalhoty zaplatit. Samozřejmě s Harrym v patách. Prodavačka si ji prohlížela a myslela si, zase další namyšlená panička a zlatokopka. Jako by ji Hope úplně slyšela.

Kalhoty zaplatila, vyšla z obchodu a chtěla si zajít někam na kávu, ale bez něj. Nevšímala si ho, ale on ji pořád s úsměvem pozoroval.

„Ignoruješ mě?"

Odpovědi se nedočkal. Hope šla dál a vůbec si ho nevšímala, ale všichni kolo si ho všímali. Někteří věděli, co je zač, ženy byli unešené a muži závistiví. Harry na ní stále mluvil, ale ona jakoby ho neslyšela, až ho to naštvalo. Pořád byli v nákupním centru, kde se najednou skoro vylidnilo. Chytil ji za loket a přitáhl si ji k sobě. Jí se zasekl dech v krku a podívala se mu do očí. Měly tmavě zelenou barvu a provrtávaly se jí až do duše. Jako by se jí snažil ovládnout, jen tím pohledem.

„Nebudeš mě ignorovat!" Z tónu jeho hlasu by se mnohým podlamovala kolena.

„Pusť mě!" Její hlas byl ovšem klidný, ale chladný.

„Nikdy!"

„Nesahej na mě!" Začala se škubat z jeho náruče, ale čím víc se snažila od něj dostat, tím byl jeho stisk silnější.

„Co je to s tebou? V pátek si byla milejší."

„Ty se ptáš? Neměl si dnes náhodou jinou společnost?!"

„Tak o tohle jde. Žárlíš snad?" Na to jak byl naštvaný, tak ho tahle informace potěšila.

„Ts, proč bych měla žárlit?" Protočila očima a nechtěla si za žádnou cenu přiznat, že opravdu žárlí.