Banshee

♦24.Díl♦

Zdravím,

tady je další díl. Já vím, je to zatím takové nezajímavé, ale celkem bud trvat, než se opravdu dostanu k tomu, k čemu opravdu chci. Snad to vydržíte ;) 

Chtěla jsem se jen zeptat, zda tu letos někdo maturuje a jestli je tu někdo z Ostravy? 

Mějte se. 

Další den začala obyčejně, hlavně proto že to byl den, kdy šla Hope poprvé do školy. Neměla náladu jít mezi lidi, kde se bude muset tvářit vesele a hlavně normálně. Seděla už v autě společně s Amandou. Uniforma, kterou na sobě měla, ji nepříjemně škrtila a také nebyla zrovna z příjemného materiálu. Proč nemůže chodit do školy, ve které nemusí mít na sobě uniformu? „Těšíš se?" Amanda vypadala, že je nadšenější než Hope.

„Ah, pamatuji si, jaké to bylo, když jsem chodila do posledního večírku. Patřila jsem mezi ty oblíbené, chodila jsem na večírky, alkohol, tráva a kluci," Amanda zavzpomínala na své staré časy.

„Kluci?" Hope se podivila. „Nejen kluci, na střední to bylo...divoké, ale pak jsem potkala Meredit. Byla šprt, ale to jí neříkej, naštvala by se."

„Nechce se mi věřit, že byla šprt. Spíš bych ji typovala na školní mlátičku." Obě se vesele zasmály, tak jako kdysi. „Už ses dlouho nezasmála. Sluší ti to."

„Mami-"

„Ne, nechme toho. Tohle je první den. Takže buď hodná, neupozorňuj na sebe a ani nikoho nějak nepoškoď. Ani psychicky ani fyzicky ano? A jestli to zvládneš, tak půjdeme na parádní večeři, platí?"

„Platí, měj se." Hope vyšla z auta a stála před obrovskou stření školou, které byla pro Anglii typická.

Studenti spěchali do budovy, aby stihli být ve třídě na čas. Amanda už odjela a nechala svou dceru napospas divé zvěři. Hope už měla rozvrh, tak jen stačilo najít učebnu, do které patří. Zhluboka se nadechla a s ostatními vstoupila do budovy. Prostředí bylo chladné, co jiného také čekat od střední školy, že? Myslela si, že hledání její třídy bude trvat déle, ale našla ji překvapivě rychle. Jakmile vešla do třídy, všichni se podívali na ní. Jasně, že jo, kdo by čekal něco jiného? Cítila se nepříjemně a do jejích tváří se dostal červený odstín. Rychle se snažila dostat do zadní části třídy, kde si rychle sedla. Rukou se podepřela čelo a chtěla umřít. Slyšela různé šuškání po třídě a věděla, že si šeptají o ní. Zvonek se rozezněl hned po tom, co skončila s proklínáním a různými nadávkami. Modlila se za to, aby učitel pan Wright je ten učitel, které chodí přesně na minutu po zvonění.

Naštěstí se tak i stalo. Bylo to jako obvykle, učitel oznámil třídě, že mají novou spolužačku. Také vyzval Hope, aby o sobě řekla pár věcí. Řekla jen pár věcí, protože ji tohle bylo velmi nepříjemné. Jakmile skočila, měla rudé i uši, nebývá stydlivá, ale tohle bylo moc i na ní. Chce pouze dodělat školu, tak nechápe proč je kvůli tomu takové haló. Možná je to tím, že nastoupila dva měsíce po začátku školy.

Den utíkal rychle, hlavně proto, že se soustředila na učení a ne na ostatní, kteří se na ní v jednom kuse dívali a mluvili o ní. Všechno ale bylo jinak, když nastal čas oběda. Vzala si na tácek to, co bylo z výběru nejméně hnusné a sedla si k prázdnému stolu. Prohlížela si učebnici chemie, protože po obědě ji čekaly ještě dvě dlouhé hodiny. Najednou si k ní někdo přisedl.

„Ahoj," pronesla černovlasá dívka, které seděla naproti ní.

„Ehm, Ahoj?"

„Ty jsi Hope, že? Já jsem Elizabeth, ale říkej mi jen Beth." Hope nechápala, proč si za ní sedla. Ale hned na to se ke stolu k ní posadil nějaký blonďatý kluk, pak další dvě holky a další dva kluci.

„Ahoj, já jsem Martin." Představil se jí kluk s blonďatými vlasy.

„Já jsem Ed."

„Já Maya."

„Já Philip."

„Sebastian."

„Elena."

„Sandy."

„Ahoj, já jsem Hope a proč jste si ke mně přisedli?" Hope zavřela učebnici chemie a zaměřila se na ně.

„Přišla jsi nám taková opuštěná. A chceme ti nabídnout, aby ses přidala k nám. "Promluvil zřejmě Philip. Byl to kluk tmavé pleti a delším afrem.

„K vám?"

„Ano, my jsme tady ti populární a ti bohatí, takže ti chceme nabídnout, aby ses k nám přidala?"

„A proč zrovna já?" Hope nechápala, proč ji? Jak můžou vědět, kdo je bohatý a kdo ne? Všichni mají stejné uniformy.

„Je to na tobě jasně vidět, já na to mám nos. Jsem prostě nejlepší." Maya pohodila svými blonďatými vlasy a prohlížela si nehty.

„Chceme tě dnes pozvat do klubu. Abys nás trošku poznala a tak. Bude to super zábava, nějaké pití a tanec," Beth ji přemlouvala a ostatní se přidala.

„V čem je háček?" nedůvěřivost Hope se začala projevovat. Nikdy nezažila takový zájem spolužáků, v bývalé škole ji měli za tu divnou holku, která sedí v zadu a baví se jen s jednou holkou.

„V čem by měl být háček? Normálně s tebou chceme jít ven. A není slušné odmítnout."

„No...dobře, ale já-"nestihla doříct větu, protože ji do toho skočila Elena. Brunetka, která zřejmě drží nějakou dietu, protože na tácku na oběd měla pouze jablko a vodu.

„Skvěle, takže se potkáme před Devil klubem v devět."

„Devil klub? O tom jsem neslyšela."

„Kde žiješ? Je to ten nejlepší klub v Londýně. Majitel je krasavec a ti kluci, co tam chodí, lepší nikde nenajdeš." Elena pokračovala a rozplývala se. Zřejmě jsou tam dost často.

„No dobře, budu tam."

Ještě se domlouvali na detailech, až si Hope všimla, že Sebastian ji neustále pozoroval. Chtěla mu něco říct, protože se jí ten pohled nelíbil, ale nechtěla být nepříjemná, když jsou na ní všichni tak milí. A hlavně on byl velice pěkný. Měl světle hnědé vlasy a modré oči. Když se na něj Hope podívala, tak se mile usmál. Ona však nijak nereagovala. Pak se ještě chvíli Hope vyptávali na různé věci, než se

„Bude se těšit na dnešní večer," Sebastian ji řekl, než on sám odešel z jídelny. Hope se lehce pousmála a taktéž odešla na svou hodinu.