Banshee

♦13.Díl♦

Kdo by čekal díl tak brzy, že? :D

O dva dny později...

Hope ležela na gauči v obýváku, pod huňatou dekou a znuděně přepínala kanály v televizi. Meredit a Amanda jely na nákupy, ale Hope se na to necítila, tak raději zůstala doma. Její nudu, kterou si tak užívala, přerušil zvonek. Vyhrabala se z teplé deky a šla pomalu ke dveřím. Hlava ji sice bolela, ale nebylo to tak hrozné jak předtím. Zvonek se ozval znovu.

„Vždyť už letím!" Zakřičela na nedočkavce za dveřmi. Otevřela je a zarazila se, nečekala ho.

„Nevypadá to jako bys zrovna letěla." Harry se široce, ale za to falešně usmál. Nesnášel takové sračky, co musel podstupovat kvůli ženám. Je zvyklý, že mu ženy padají k nohám. Ale tahle mu pořád silně odolává. Což ho neskutečně vytáčí. Ale chce jí, tak moc ji chce.

„Taky tě zdravím." Hope si odfrkla a ruce si založila na hrudi.

„Můžu dál?" Ignoroval její odpověď a na tu další ani nepočkal, rovnou vkročil do domu. Hope na něj nevěřícně zírala, ale nakonec dveře zavřela a šla za ním. Zastavil v obýváku a podíval se na televizi, kde běžel oblíbený dětský seriál Spongebob. Usmál se na televizi, i když nebyl v tomhle století nikdy malý, tak tenhle seriál velmi dobře zná.

„Co tu děláš, Harry?" Zeptala se ho ne zrovna příjemným hlasem. Není nadšená z toho, že tu je a taky, když ho má pořád v hlavě. Stále nepřišla na to, co je zač.

„Nejsi ráda, že mě vidíš?" Úšklebek na jeho tváři byl nepřehlédnutelný.

„Popravdě?" I ona se ušklíbla, což Harry nečekal.

„Neodpovídej. Přišel jsem se zeptat, jak se cítíš?"

Hope zarazila tahle odpověď. Nic takového ani podobného nečekala.

„Oh, uh. Mám se dobře, děkuji. Ahm, nedáš si čaj, kávu nebo víno?" Nervózně se poškrábala na krku a podívala se na něj. Tahle její nervozita ho samozřejmě potěšila. Věděl, že ji dostane.

„Dám si čaj, prosím."

Souhlasně kývla a vydala se do kuchyně s Harrym v patách. Posadil se na vysokou barovou židli, která byla u kuchyňského ostrůvku. Podepřel si bradu a díval se, jak zmateně pohybuje po kuchyni. Když našla skříňku, ve které jsou čaje, oddychla si.

„Dáš si černý, ovocný, vanilkový s-"

„Černý díky." Odpověděl s širokým úsměvem. Pozoroval ji, jak vytáhla dva červené hrnečky, do jedno dala černý čaj. Druhý byl pro ni a nemohla se rozhodnout mezi jahodovým čajem a broskvovým. Otočila se na něj a pořád dumala, který čaj bude lepší. Skousla si u toho ret a přemýšlela.

„Tak už si vyber." Harry se pobaveně zasmál a ona se na něj zamračila. Nakonec si vybrala jahodový, protože ho má přece jen nejraději a dala vařit vodu. Sehnula se do spodní skříňky, kde si byla jistá tím, že tam jsou nějaké sušenky. A měla pravdu.

„Můžeš na mě přestat zírat?"

Harryjen zvedl obočí, když se na něj podívala.

„Mám tě pozdravovat od Liama."

„To je milé." Usmála se a podala mu hrneček s černým čajem. Opřela se o ostrůvek a zadívala se mu do jeho nádherných zelených očí. Byla mu o něco blíž a on se k ní blíž naklonil.

„Proč jsi doopravdy přišel?"

„Abych se zeptal, jak se máš?"

„A dál?"

„Přišel jsem ti říct, že tě zítra beru na večeři." Leknutím se od něj odtáhla a zírala na něj. On zatřásl hlavou a zamračil se.

„Zase jsi to udělala?"

„Co?"

„Donutila jsi mě říct pravdu." Postavil se a přešel k ní. Ona ho s menším strachem pozorovala a odstupovala od něj, až narazila na kuchyňskou linku. Uvěznil ji mezi něj a linku, takže se nemohla skoro pohnout. Jednu ruku ji položil na pas a druhou ji odstranil neposedný pramen vlasů za ucho.

„Nemám rád, když mě někdo ovládá. Já jsem tady šéf, já tady velím! Takže to už nikdy nezkoušej! Jasné?"

Srdce Hope bylo jako splašené, tak jen urychleně kývla.

„Výborně. Takže tě vyzvednu v osm a buď připravená. Nerad čekám."

„Ale já nikam nejdu." Stála se za svým a ruce mu položila na hruď, aby ho odstrčila, ale to se jí nepovedlo.

„Já se tě, ale neptám, beruško."

„Beruško? Vážně?"

„Vážně! Takže zítra v osm a nebudu se o tom s tebou dohadovat."

„Ale já-"

„Samozřejmě, že ráda s tebou půjde na večeři." Z ničeho nic se v kuchyni objevila Amanda i s Meredit.

„Co to?" Hope se na ně dívala s otevřenou pusou. Její tváře nabrali červenou barvu, když pomyslela na to, co si asi musí její matky myslet. Když tu stojí s cizím mužem a ještě natisknutá na linku.

„Promiňte, ani jsme se nepředstavili. Já jsem Meredit a tohle je moje žena Amanda."

„Těší mě. Harry Styles." Harry se na obě usmál a odstoupil od Hope, aby si s nimi mohl podat ruku. Pak se ale vrátil k Hope a chytil ji okolo pasu, i když jeho ruku setřásla, on ji stejně vrátil zpátky.

„No nejste vy dva roztomilí? Kde jste se vlastně potkali?" Rozplývala se nad nimi Amanda.

„Mám dům v téhle ulici-"

„Tak to jste Vy? Hope nám o Vás říkala." Meredit se rozesmála.

„Vážně? Snad jen v dobrém."

„Samozřejmě, ale když zmínila, že jste sexy, tak se zapomněla zmínit, že až tak."

Harry se zasmál a Hope se chtěla propadnout do země. Amanda a Meredit v tu chvíli byly nezastavitelné. Začaly mluvit o všem, co o něm Hope řekla. Harry se smál, ale i se mračil.

„No rád bych zůstal a dál si s vámi podíval, ale mám ještě nějakou práci. Rád jsem vás poznal."

„Hope, běž doprovodit Harryho."

Doprovodila ho ke dveřím a chtěla zavřít, když ji v tom zabránil.

„Ani se nerozloučíš?"

„Ne."

„Je to s tebou těžké, tak zítra." Mrknul na ní a odešel. Hope rychle zavřela dveře a běžela do kuchyně.

„Co to mělo znamenat? Já s ním nikam nechci jít, vždyť ho ani neznám. A je starší!"

„Ale prosím tě, musíš se začít aspoň trochu bavit. A moc ti to s ním slušelo. A vypadá, že v posteli bude dobrý."

„Meredit!" Hope si zakryla tvář a měla chuť začít brečet.

„To je jedno, kde jste byly tak dlouho?"

Obě se na sebe zvláštně podívaly a Hope si toho nemohla nevšimnout.

„Co se děje?"

„Nebudeme to teď řešit, ano?" Amanda se usmála a dál vybalovala nákup.

„Ne, já to chci řešit. Mami, co se děje?" Ne vždycky Hope nazvala Amandu nebo Meredit mámou, ale za každou tuhle chvilku, byla jak Amanda, tak Meredit ráda. Amandu to zahřálo u srdce a smutně se usmála.

„Ozvali se, chtějí tě vidět." Hope nechápala.

„Kdo se ozval?"

„Tvá matka a otec."

�����z��$��: