Banshee

♦59.Díl♦

Harry se marně snažil dovolat Liamovi. Ten však v tu chvíli ležel na zemi u tmavého jezera. Hope viděla svítící obrazovku Liamova telefonu, který byl v autě. Měla obrovskou chuť telefon zvednout a trochu si pokecat. Ale na to bude ještě času dost. Ještě předtím, než vyrazila podívala se kufru a našla nějaké tmavé oblečení, které se jí hodilo víc než kdy jindy. Oblékla se a nasedla do auta. Podívala se do zpětného zrcátka. Viděla své oči, které snaž už nejsou ani její. Mají hodně světlou zelenou barvu. Takovou jakou ještě nikdy. Byly prázdné a zkažené.  Spokojeně se usmála a jela směrem k Londýnu, dokonce si i broukala písničku, která hrála z rádia. Vypadala jakoby je na první rande a ne, že je rozhodnutá dostat ďábla do pekla. 

Cesta do Londýna trvala přes hodinu. Během toho se v Harryho domě chystalo mnoho věcí. Démoni se rozmístili po celém Londýně. Ti zbabělejší si sbalili své věci a vydali se na útěk. A že jich bylo. Ti nejděsivější z nich odhodili své lidské podoby a obklíčili dům. Harry v klidu seděl na gauči a popíjel alkohol. Byl přesvědčen, že ďábla nemůže nikdo porazit. Natož ho zabít. Nechtěl si to přiznat, ale měl také jisté obavy. Jenže to nemohl a ani nechtěl dát najevo. Ale i tak nechal své muže okolo domu i uvnitř. Dům zabezpečili kouzlem, aby se ten křik už do domu nedostal. Nebo aby aspoň neměla takové účinky.

„Pane, několik mužů se dostalo k temnému lesu. Našli jen těla."

„Byl ta i Liam?"

"Ano, pane. Bez srdce."

Harry jen kývl na znamení, že rozumí. Škoda ho, byl jede z těch schopnějších. Pomyslel si, ale více to neřešil. 

Všichni okolo běhali a snažili se dům, co nejvíce zabezpečit pro svého pána. Pekelné meče, nože a dýky, které pochází z pekla. Člověka zabíjí a vezmou mu duši, která je ihned zničená. To jim dávalo aspoň malý pocit bezpečí.

Ale i tak v nich bylo takové podivné napětí a nervozita. Ve vzduchu bylo cítit, že se něco hrozného blíží. Něco, co je mnohem horší než bytosti z pekla. Něco, co dokáže vyděsit i samotného ďábla. Musí to být něco otřesného, co si ve své mysli nedokážou představit. Jediné, co jim běhalo v hlavě, že to musí být pětimetrový obr, který vypadá hůř než ti nejhorší démoni. 

****

Hope dorazila na místo. Seděla v autě kousek od jeho domu. Přímo na místě, kde zemřely její matky. Podívala se na ono prázdné místo, kde už teď nic není. Jde z něj však cítit ta energie. Usmála se, ví že během boje s ní její matky budou. 

Teď však není čas ani prostor na smutek.

Podívala se na jeho dům. Cítila, že je tam. Věděla, že je odhodlaný s ní bojovat na život a na smrt. Viděla i jeho muže, kteří hlídali dům. Měla svou pravou podobu a kde kdo by z nich měl noční můru do konce života. Zhluboka se nadechla a vystoupila z auta.  

Vyrovnaných krok a sebejistým krokem šla k domu. Ruce měla za zády a zpívala si písničku. 

Dneska přijde temná žena, 
duše zmizí do ztracena. 
Dneska přijde temná žena, 
kletba na ní uvržena. 

Lucifer už dávno tuší, 
jde si pro jeho duši. 

Dneska přišla temná paní...

Víc už ne zazpívala, protože před ní skočil jeden z děsivých démonů. Zuby měl přes celý obličej a měl černou barvu. Jazyků měl asi šest a čistě žluté oči. Promluvil na ní odporným hlasem démona. Za ním byli další čtyři, kteří vypadali podobně. 

„Co tu děláš, tak pozdě v noci? Proč se mě nebojíš?"

Cítil z ní temnou energii, ale nedokázal jí pořádně rozpoznat. Neodpověděla jen se na něj dívala a usmívala se. 

Dneska přišla temná paní, 
s nikým nemá slitování!

Její hlas se z milého změnil na temný a hluboký. Nadechla se a z plných plic zakřičela. Démonovi před ní se hned rozletěla hlava hlava do všech stran. A nejen jemu, ale i všem ostatním, kteří tam před ní stáli. Ale také okna domu před ní to nevydržela. Nocí se rozeznělo zvuk rozbitého skla. Všichni se otočili na okna, které ještě před chviličkou byla skleněná. 

„Je tady!" zašeptal Harry a odložil teď už prázdnou sklenici. Avšak z gauče se nezvedl. Jen seděl a čekal.

Hope spokojeně stála před domem a podívala se na mrtvolu před ní. 

„Nikdy neruš nikoho, kdo si zpívá." Uraženě na ní promluvila. Znovu začala zpívat. 

Dneska přijde temná žena,
duše zmizí do ztracena.
Dneska přijde temná žena,
kletba na ní uvržena.

Lucifer už dávno tuší,
jde si pro jeho duši.

Její hlas se rozléhal celou ulicí a scéna byla jako z hororu. Její hlas byl sladký, jako hlas nevinné a čisté dívky. Dveře byly ještě stále zavřené. Dovnitř, kde stálo asi deset mužů i žen, kteří byli připraveni k útoku, se dostával jen ten děsivý zpěv. Někteří z nich poprvé ve svém bytí zažili, co je to strach.  

Dneska přišla temná paní,
s nikým nemá slitování!

Písnička skončila a oni sledovali, jak se pomalu otáčí klika od dveří. Vypadalo to jakoby se svět zpomalil. Zadržovali dech a čekali, kdo se objeví. Dveře se rozletí, ale tam nikdo není. Zaskočilo je to, jeden odvážlivec se odhodlal a šel ke dveřím blíž, aby se podával, co se děje. To však neměl děla. 

Hope jakoby vyskočila ze tmy a skočila na něj. Stačilo pár pohybů a démon byl bez života. Zlomený vaz je pro ní hračka. Ostatní i se strachem v očích na ní útočili, ale bylo to úplně marné. Nedokázali se ubránit. Vypadalo to jakoby předvídala každý jejich pohyb a oni neměli šanci. Hodně jí také pomohla její nově nabitá síla. 

Bojovala dál, byla to pro ní hračka. Nechávala za sebou jen prázdné těla démonů. Zbývali poslední čtyři, kteří se však rychle změnili na temné mraky a snažili se utéct, což se jim nepodařilo. Její křik, který byl mířený jen pro ně byl smrtelný. Už tu nikdo nezbyl, kdo by mohl svého pána chránit. 

Hope ze země sebrala kopí, které se tam válelo a vydala se do obývacího pokoje, kam jí to táhlo. Nespěchala, času dost. Když tam přišla, nikdo tam nebyl. 

„Že by se pán temnot bál? Utekl, jako malá holka," řekla nahlas. Cítila, že je stále v místnosti. Netrvalo dlouho a Harry se objevil za ní. Mečem se napřáhl a chtěl ji jednoduše vyřídit. Ale nepovedlo se a ona se jeho útoku bez problému ubránila. Pomohlo jí i to kopí, které měla v ruce.

Dívala se do jeho očí, které byly plné vzteku.

„TY!" zařval z plných plic. 

„Ahoj, Harry." Usmála se na něj, tak mile jak jen to šlo.

„Máš být mrtvá."

„A ty máš být v pekle."

Jejich zbraně se rozpojili a každý odstoupil dva kroky dozadu. Chodili do kolečka a ani jeden z druhého nespustil oči. 

„Tak to máš být ty? Co mě má dostat do pekla? Ty? Jak směšné." 

Zasmál se a bleskově na ní zaútočil. Ta se mu bez problému vyhnula a uštědřila mu ránu pěstí přímo do nosu. Harry si otřel černou krev a zhluboka se zasmál.

„Hm, zajímavé. Ale tím si skončila."

Přišel další útok, který pro ní byl mnohem těžší, ale také se ubránila a kopím mu dokázala udělat krvavý škrábanec na tváři. Jeho oči byly rudé vztekem, který  každou chvilkou narůstal. Tak pokračoval v útocích. 

Každý jeho útok byl o něco silnější a tvrdší. Poháněl ho vztek, který byl čím dál tím větší. Hope bojovala, jak jen dokázala. Uštědřila mu několik ran a zranění, avšak to stejně nestačil. Nakonec stejně podlehla. Ostří jeho meče prudce zajel do jejího břicha a on jí svou silou přirazil o zeď. 

Co bude teď? Pomyslela si a dívala se do jeho rudých a zuřivých oči.