Banshee

♦10.Díl♦

„Hope, já-já už nemůžu." Postěžovala si Jackie a víc se pověsila na Hope, které už docházely zbylé síly.

„Musíš. Musím tě odsud dostat. Není bezpečné tady zůstávat. Hlavně teď, když tě chtějí."

„Taky bys měla odjet."

„Proč?" Hope ví o Londýně své a tohle město z celé duše nenávidí, ale zatím se statečně drží. Nemůže tu nechat svou rodinu, nikdy v životě by si to neodpustila.

„Ty to nevíš? Londýn je hlavní sídlo...ďábla. A teď po celé Anglii hledá každou banshee. Nikdo netuší proč, ale už většina banshee odešla za moře, jiné do koutů Evropy. V Anglii už není ani jedna. Teda kromě-"

„Pšt! Neříkej to nahlas, tady i stěny mají uši. Jediná banshee jsi tady ty, já jsem anděl." Mrkla na ní, aby jí přesvědčila. Jackie na ní chvíli koukala, jak na blázna, ale nakonec pochopila.

„To ano jsi. Jsi můj strážný anděl." Mile se usmála a Hope také.

„Támhle jsou. Chyťte je!" Obě se otočily za mužským hlasem a viděly ty muže, kteří měli být mrtví. Běželi za nimi, ale byli ještě dost daleko. Hope sebrala všechnu svou sílu a táhla Jackie pryč.

„Já myslela, že jsou mrtví."

„Říkala jsem ti, že Londýn je jeho sídlo. To jsou jeho muži. Co teď budeme dělat?"

„Musíme se dostat do našeho domu, je chráněný kouzlem."

„Jak je to daleko?"

Hope se rozhlédla a zjistila, že jsem pouhou ulici za centrem.

„Daleko, musíme si vzít taxi."

„Vážně? Na útěku před nimi pojedeme taxíkem?" Jackie se zasmála, i když strach ovládal celé její tělo.

„Jiná možnost není, nemám tady auto."

Hope zahlédla černý Londýnský taxík a šla rychlým krokem k němu. Otevřela zadní dveře, nadiktovala řidiči adresu a pomohla Jackie dovnitř. Taxikář se na dívky mile usmál a nastartoval auto. Najednou Hope ucítila okolo svého pasu silné mužské ruce.

„Jeďte!" Zakřičela z plných plic a zabouchla dveře. Silné ruce ji táhla od taxíku dál. Jackie protestovala a chtěla své kamarádce pomoci, ale Hope mávala na řidiče, aby odsud okamžitě odjel. Ten jí naštěstí pochopil a šlápnul na plyn.

Vzpírala se, jak jen nejvíc mohla. Kopala, škrábala, ale stejně muž, co jí držel, stisk nepovolil. Právě naopak.

„Pusťte mně! Hned!"

„Ty děvko! Za tohle tě zabiju."

Hope netuší, kde se to v ní vzalo, ale vystřelila loket a zasáhla svého únosce do nosu. Ten ji okamžitě pustil a ona dopadla na zem. Vyhoupla se na nohy a chtěla utéct, ale to ji nebylo umožněno. Jiný z mužů ji chytil za ruku a otočil k sobě. Netušila, co se bude dít, ale jakmile dopadla obrovská mužská dlaň na její líce, ztratila rovnováhu a dopadla na zem. Byla to obrovská rána a ona se během pádu praštila do hlavy, tak že okamžitě ztratila vědomí.

„Ta kurva mi zlomila nos!" Mladý muž se držel za nos, ze kterého tekl proud krve. Okolo těla Hope se shromáždilo asi pět mužů. Jiní si jich nevšímali, hlavně proto že věděli, co jsou zač.

„Doufám, že nechcípne. Je dost sexy, chtěl bych si s ní ještě užít." Slizce se zasmál jeden z přítomných.

„Vy jste parta kreténů! Já pořád nechápu, jak vás mohli pustit z podsvětí. Vypadá to tak, že máte místo mozku ze síry kostku!" Přiběhl k nim rozzuřený Adam s Edem, kteří mysleli, že tyto pány na místě zabijí.

„Co vyvádíš?" Zeptal se Mark, který Hope dostal do stavu bezvědomí.

„Co vyvádím? Co vyvádím? Vy kreténi. Tohle je TEN anděl! Chápete to vy idioti? Jestli je mrtvá, tak její tělo do půl hodiny zmizí a Harry podřízne každého, kdo za to může! A jeho hlavu pověsí před brány pekla!"

Muži na tohle neměli co říct. Pouze viditelně zbledli a dalo by se říct, že omdlí.

„Musel jsem jí jednu vrazit. Jimmymu zlomila nos a pomohla banshee,kterou jsme hledali celý měsíc. A taky je to jediná banshee, která v Anglii zůstala a teď je v hajzlu."

„Běžte za Mariu, ta vám řekne, kde je. Já teď vezmu tuhle a zanesu ji k Liamovi, aby ji nějak pomohl. Protože jestli umře, jsme všichni mrtví." Přidal se i Ed, který z téhle situace nebyl vůbec nadšený.

„Fajn, že já blbec vůbec lezl na svět." Zamumlal si Mark pod vousy.

„Adama, zavolej Liamovi. Máme na to jen dvacet minut, protože vypadá, že je po ní."

Adam třesoucími prsty vytočil Liama a pozorov Eda, jak se sklání pro její tělo.

„Ano?"

„Liame? Kde jsi?"

„V Harryho domě, čekám na něj, proč?"

„Máme menší problém. Možná budeme potřebovat rakev, nebo spíš rakve."

„Co to meleš? Okamžitě řekni, cos udělal?"

„Já nic, přísahám! Ale náš malý anděl strkal křídla někam, kde neměl."

„Řeknu ti jen jedno. Jaks jí hlídal ty debile!!"

„Neřvi po mně. Já za to opravdu nemůžu."

„To je jedno, hned ji dovezte k Harrymu."

„A nešlo by to udělat nějak, aby to Harry nevěděl?" Adam se přehloupě usmíval a snažil se to nějak uhrát pro jeho dobro. Když ale uslyšel Liamův hlasitý a upřímný smích, jeho naděje zmizela.

„Opravdu si myslíš, že se o tom Harry nedozví? A ještě když jste ji měli dovést k němu?"

„Ok, přemístíme se, bude to rychlejší. Už nám zbývá asi patnáct minut než-"

„Než zmizí, být vámi pohnu si. Harry už je tady."

Adam okamžitě zavěsil a podíval se na Eda.

„Musíme se přemístit."

„Kam?"

„Do Harryho domu."

Ed se zarazil a podíval se na Adama.

„Rád jsem tě poznal kamaráde."

„I já tebe. Objal bych tě, ale ta holka překáží." Tak ho pouze poplácal po rameni a okamžitě se přemístili do Harryho domu. Objevili se před jeho schody, které zrovna Liam scházel. Když si jich všiml, okamžitě k nim přiběhnul.

„Liame, dělej!" Adam zařval na svého kamaráda.

„No jo, neřvi po mně!"

Liam použil své schopnosti a sáhl Hope na krk. Zapátral v její mysli a zkontroloval všechny životní funkce.

„Žije, takže se nikam nevypaří. A-"

Nedopověděl větu a vchodové dveře se otevřeli a dobře naladěný Harry vstoupil do svého domu, ale nad scénou, kterou viděl před sebou, mu oči vzteky zrudly.

Ahojte,

překvapení, že je část tak brzy? Tak to nejste jediní, ani já netušila, že bude díl tak brzy, ale chtěla jsem vám udělat radost.

Snad se mi to povedlo.

Užijte si zbytek večera : )

S láskou Anne.