Banshee

♦29.Díl♦

Oba stáli v objetí dlouhou chvíli. Hope si užívala tepla jeho těla a také to jak je jeho objetí příjemné. Ani jeden však netušil, že je někdo pozoruje. Za závěsy stála Amanda a sledovala je už od samého začátku. Nelíbila se jí tahle situace a to že se její dcera stýká s ním, ale musela přiznat, že jde vše podle plánu. Podle plánu, o kterém Hope nemá ani ponětí. Povzdechla jsi a odešla od okna. Protože i když věděla, že je tohle nutné, tak přesto byla smutná z toho, že je to její dcera. A kdyby mohla, tak by se za ní ihned obětovala, ale nešlo to. Jen tak tak potlačovala slzy.

Hope se od Harryho odtáhla a podívala se mu do očí. Měly krásně zelenou barvu a byl v nich vidět klid, pokoj a něha. Což bylo značně neobvyklé na to, že to vždy byl sebevědomý frajer, který měl vždy situaci pod kontrolou a tvářil se, že žádné pocity snad ani nemá. Vždy vypadal, tak sebejistě, že ho snad nic nemohlo vyvést z míry, ale teď tomu tak nebylo. Nevěděl, co od ní čekat. Rozbrečí se znovu? Neví jak lidi utěšit, takovýmto situacím se vyhýbá nebo je to většinou on, kdo za to může.

Hope se postavila na špičky a za zátylek si jeho hlavu přitáhla blíž k sobě, aby mu mohla dát pusu na tvář, druhou rukou se chytila jeho ramene a v ruce jemně stiskla látku jeho trička. Byla značně nervózní, ale nedala to na sobě znát. Tahle situace je pro ní tak nová. On byl ze začátku zmatený, ale jakmile se její rty dotkly jeho tváře, ucítil jako by mu projela tělem čistá energie. Trhaně se nadechl a stiskl ji pevněji látku na jejích bocích. Jeho tep se zrychlil stejně tak jak ten její. Tušil, že s ní zažije něco výjimečného, ale nikdy si nedokázal představit, že to bude až tak výjimečné. Chtěl ji políbit, tak moc chtěl, jenže ona cítila mírný stud, i když ji to nebylo vůbec nepříjemné. Odtáhla se od něj a ještě jednou mu poděkovala za záchranu. Rychlým krokem se vydala k domu a rychle vešla dovnitř. Jakmile zabouchla dveře, tak se po nich svezla až k zemi. Měla v sobě takový zmatek, myšlenky se ji v hlavě střídaly jedna za druhou a ona nevěděla, na co má myslet dřív. V první řadě se cítila hrozně. Hlavně když se podívala dolů na své roztrhané oblečení, chtělo se jí brečet, ale už na to neměla sílu.

Harry stál před jejím domem a díval se na dveře. Moc nechápal, co se tady stalo. A hlavně byl naštvaný na to, že ho tady nechala jen tak nechala. Za to že ji zachránil život, by mohla být trochu vděčnější. I když v hloubi jeho temné duše věděl, že nic podobného nikdy předtím nezažil a bude si to pamatovat dlouho. A doufal, že když ho políbí, bude to ještě lepší. No nic méně to mu pokaženou náladu zvedlo a rozhodl se vrátit zpět do klubu.

Byl tam během minuty a vrátil se do své VIP zóny, kde našel onu slečnu, která se k němu tak měla, a také má v plánu s ní odejít. Klub už byl z většiny prázdný, hudba už nehrála, ale nechápal, nedal přece příkaz k tomu, aby se klub zavřel dnes dřív. Další překvapení ho čekalo ve VIP zóně. Bylo tu pár neznámých lidí na víc, i když musí přiznat, že ty holky nebyly vůbec k zahození. Ale cítil z nich strach, úplně ze všech.

„Co se tu děje?" Harry spustil na Liam, který si ho všiml jako první.

„Ti patří k němu." Dodal Phillip, který seděl s nějakou brunetou na pohovce. Harry se nad touto novinkou usmál a pořádně si je prohlédl.

„A on?"

„Vyřízeno, pane!" Phillipe se spokojeně usmál a dál už se do rozhovoru nezapojoval, protože měl napilno.

„Výborně, tak co teď s vámi, hm." Přitáhl si židli a posadil se naproti nim.

„Hele kámo, nevím, o co tu jde, ale mi jsme nic neudělali. Chodíme sem pravidelně a nic se nikdy nestalo. Tak o co jako jde?" Zahlásil Martin a nezaujatě si hodil nohu přes nohu.

„Hele „kámo", bylo vás dnes víc?" Harry ironicky zopakoval, jak ho oslovil.

„Jo, Sebastian a nějaká holka, proč?"

„Zajímavé, no nebudu to moc natahovat, ale váš kamarád Sebastian už se s vámi nevrátí. A vám doporučuji, abyste se od té „nějaké holky", drželi co nejdál, rozumíme si?"

„A ty jsi jako kdo? Žárlivý přítel?" Elena mu drze odsekla. Elena věděla, že je to majitel klubu a že jistě bude mít nějaké kontakty, které by jim dokázali pěkně znepříjemnit život.

„Přítel? Co to je?" zasmál se nad svojí otázkou. Přišlo mu něco takového absurdní. Nikdy nebyl někoho přítel a rozhodně s tím nehodlá začínat. Zde přítomní jen zírali, co mu přišlo tak vtipné.

„No myslím, že nemá cenu s vámi mluvit. Lepší bude, když vám to ukážu." Ďábelsky se usmál a jazyk démonu se zeptal Liama, kde je Sebastianovo tělo. Liam mu odpověděl, kde je jeho tělo a to ho potěšilo ještě víc. Ve skladu, kde umučil banshee, která tam ještě je. Aspoň si budou pamatovat, s kým mají tu čest. V jeho temné duši byla značná spokojenost. Rád straší lidi, jejich strach je pro něj jako ten nejsladší a nejlahodnější bonbón na tomto světě. Nakázal, aby je dostali do aut, aby se vydali na konec Londýna. Bylo potřeba použít hrubé síly, protože nikdo z nich nechtěl jít. Z většiny byl strach cítit už teď, což udělalo Harrymu velkou radost. Cesta nebyla dlouhá, ale čím blíže skladu byli tím, dostávali všichni větší strach až na Harryho, ten byl spokojený jako vždy, když udělá něco špatného.

Zastavili před starým skladem a už ve vzduchu byl cítit zápach smrti, krve a rozkládajícího se masa. Eleně se ihned zvedl žaludek.

„Proboha, co to tak smrdí?" Postěžovala si, když vylezli a zacpala si nos.

„To je váš kamarád. Ale neboj, bude smrdět ještě o mnoho, o mnoho víc. Teď se na něj jdeme podívat."

Všichni strnuli na místě a v okamžiku zbledli.