Banshee

♦8.Díl♦

„Proboha, Hope! Kdes celou noc byla?!" Přiběhla k mrzuté Hope Meredit. Okamžitě ji objala, což v té chvíli Hope ocenila. Amanda okamžitě přišla za nimi a objala své dvě nejdůležitější osoby.

„Ty prášky nefungují, včera-ra jsem byla u našeho souseda."

Obě se od ní odtáhly a zkoumavě si ji prohlédly.

„Ale že bys svedla souseda?" Zavtipkovala Meredit, aby trochu zlepšila náladu, ale zřejmě se spletla.

„Ne, to není vtipné Meredit! Já-já tam přišla, krví jsem mu pokreslila zeď a viděla jsem, jak-jak.."

Už to nedořekla, protože jí to vzlyky, které se draly ven, nedovolily.

„Pšt, to je v pořádku." Amanda ji pevně objala a snažila se jí uklidnit. Nakonec se přesunuly do obýváku a každá si sedla vedle Hope.

„A kdo byl ten soused?"

„Bydlí v tom největším domě v téhle ulici."

„Je pěkný?" Meredit si nemohla odpustit tuhle poznámku. I když bylo Hope sebevíc na nic, tak se musela zasmát. Je vlastně ráda za ní, vždycky každému dokáže zvednout náladu ať už je situace sebevíc vážná.

„Je důležité, jestli je pěkný?"

„Velmi důležité. Teda pokud není starý."

„Není starý. Může mu být tak dvacet pět. A jo, je pěkný."

„Oh, jak moc?" Přidala se Amanda a tázavě se na ní podívala.

„Moc a viděla jsem ho bez trička."

Meredit hlasitě vypískla a vzala Hope okolo ramen.

„Takže jste spolu ...to?"

„Meredit, proboha! Ne, uložil mě nejprve do postele a potom na gauč. To je vše, víc toho není."

„Takže jste to dělali v posteli a pak na gauči."

„Merediiit!" Hope poraženě zakňučela, ale její adoptivní matky z toho měli srandu. Špatná atmosféra se vytratila a jako by to byl obyčejný den.

„Dobře, nebudeme tě trápit."

„A víte co? On o nás ví."

„Jak to myslíš?" Amandě zmizel úsměv z tváře.

„Ví o nadpřirozenu a myslí si, že jsem anděl."

„Anděl? Ty opravdu?" Meredit se začala z plných plic smát.

„Hele!" Hope ji pěstí praštila do ramene.

„Ne ale opravdu. Ty jsi banshee. Temná bytost, která dokáže vyhledat smrt a dokáže lidi udělat to, co ona sama chce."

„No když to vezmu takhle. Ale nechám ho při tom! Bude lepší, když nebude vědět, kdo jsem. Aspoň do té doby, než se dozvím kdo je on."

Koukal se z okna na to jak odchází. Tahle holka je sto procentně anděl. Ta její postava, prsa, oči rty. Jestli ona není anděl, tak vstoupí do nebe. I když se zapřísáhl, že tam v životě nevstoupí.

„Harry!" Niall zakřičel hned, jakmile vešel do domu. Harry ho samozřejmě čekal, takže se nelekl.

„Máš jeho hlavu? Jestli ne, tak co tu děláš?" Řekl neutrálně a stále pozoroval Hope z okna.

„Tak to je těžký kamaráde, když nemám ponětí koho lovit. Byl jsem v těch největších pajzlech v Londýně a nikdo o ničem neví."

Harry se zamračil a konečně se na Nialla podíval. V tom se objevil obrovský plamen uprostřed obýváku. Liam je zpět. Plamen uhasl a Liam se usmál. V ruce držel obrovskou knihu.

„Jsem zpět. Vím, že jsem vám chyběl." Přeslazeně se zasmál.

„A tys někde byl?" Zeptal se zmateně a zároveň pobaveně Niall.

„Vrr."

„Přestaňte! Co jsi zjistil, Liame?"

„Tak fajn. Za prvé ti musím říct, že v té knihovně máš neskutečný bordel. Měl bys někoho najmout, ať to uklidí. A za druhé našel jsem to."

„No?"

„Něco, co dokáže omráčit i ďábla musí být silné, tak silné, že byste to nečekali."

„Tak se vymáčkni Liame." Zakňučel Niall a svalil se na pohovku.

„Banshee."

„Ban-co?" Niall netušil o čem je řeč, za to Harry přesně ví, o jakou bytost se jedná.

„Banshee je dívka, která předpovídá, hledá a způsobuje smrt. Její křik má neuvěřitelnou sílu, co jsme si včera vyzkoušeli."

„Takže mám hledat nějakou holku? Banshee?"

„Přesně tak. Ale nebude to zrovna jednoduché."

„Proč? Najdu, zabiju, konec. Není to nic složitého."

„Počkej! Já neřekl, všechno. Kdybys mě nepřerušoval pořád." Zamračil se Liam a otevřel tu obrovskou knihu.

„Banshee nebo-li wailing woman. Nejnebezpečnější z nich jsou mladé ženy. Jejich křik dokáže zabít a zároveň umí s lidmi manipulovat. Bla bla bla. Tady to je. Banshee se umí vyhledat navzájem i kdyby se měly nacházet na konci světa. Vždy se rodí jako ženy, které jsou si vědomi své síly. Jakmile se banshee ocitne v nebezpečí, přemístí se do jiného těla."

Když Liam dočetl, otočil se i s Niallem na Harryho, který celou dobu mlčel.

„Počkat! Já si vzpomínám. Ty ses s banshee už setkal, že ano?" Niall se zeptal Harryho, který se na něj zamračil.

„A nejen to. Zamiloval se do ní."

„Zmlkněte, oba!" Zařval, až se sklo v oknech zatřáslo. Z nosu mu vycházela pára z toho, jak byl rozzuřený. Myslel si, že všechny banshee zničil.

„Myslíš, že je to ona?"

„Ne, banshee je člověk. A tohle se stalo před čtyři sta lety. Nemůže to být ona."

„Prohledejte celý Londýn, klidně celou Anglii, když to bude nutné. Ale najděte mi všechny banshee! To je rozkaz!" Harry se podíval na dva své nejschopnější. Oba poslušně kývli a chystali se na odchod, když se Liam otočil.

„Harry. Když jsem byl v knihovně...chybí ti tam jedna kniha. Každý by ji jednoduše přehlédnul, ale...je v ní to, co hledáš."

„Cože? Jak myslíš, že chybí jedna kniha? Jak víš, že je to zrovna tam?"

„Jedna čarodějnice mi to řekla."

Otočil se a odešel. Zatím co Harry byl vzteky bez sebe, že se v jeho městě dějí takovéhle věci. Někdo byl tak moc odvážný, že se vloupal do jeho knihovny a ukradl jeho věc. Tohle bude mít následky. Velmi vážné následky.

Harry začal shánět své nejlepší lovce a tahle kniha odpočívala v trezoru. V domě nedaleko toho jeho.

Tak jo.

Slíbila jsem, že díly budou každou neděli, ale musím se přiznat, vůbec se mi do psaní nechtělo, tak ho máte tady se zpožděním.

Snad se vám bude líbit.

Mějte se hezky.

tE7[t)Qh