Banshee

♦26.Díl♦

„S kým to vlastně jdeš?" Amanda se ptala Hope, když ji společně s Meredit vezla k Devil klubu. Na sobě měla černé upnuté jeany, boty na podpatku a bílou košili s černým límečkem. „Pár lidmi ze školy, jména po mě nechtěj, vím jen Beth, Elena a Sebastian, myslím." Hope se zamyslela, ale i tak si nemohla vzpomenout na další jména.

„Ooo, Sebastian? Je pěkný? Jak vypadá?" Meredit spustila sérii otázek, na které Hope neodpovídala. Ale musí přiznat, že se jí Sebastian líbil. Vypadal mile a roztomile. Nevědomky se pousmála a sledovala cestu z okýnka. Za pár minut přijely blíž ke klubu, ze kterého se ozývala hlasitá hudba, a okolo klubu se scházelo mnoho lidí. Vyhazovači stáli před vchodem a jen tak někoho dovnitř nepustili.

„Páni, super klub." Meredit uznale koukala na klub.

„Nemáme jít raději s tebou? Nikdy si na takovém místě nebyla." Amanda měla však špatný pocit, tahle noc nebude dobrá.

„Mami! To nemyslíš vážně, jsem dospělá a dokážu se o sebe postarat, neboj se. A domů se nějak dostanu, neboj. Ahoj." Hope vystoupila z auta a zabouchla za sebou dveře.

„Ale-"

„Nech ji Amando, jednou si sem zajdeme taky, neboj."

„Bojím se o ní, mám špatný pocit."

„Nech toho, pojeďme, uděláme si večer pro sebe." Obě se shodly a od klubu odjely.

Hope si oddechla, když viděla auto odjíždět. Přešla silnici a snažila se najít, nějakou známou tvář.

„Hope!" černovlasá dívka se k ní hnala a mávala na ní.

„Ahoj, Beth."

„Konečně jsi tady. Tak pojď, kluci stojí u vchodu. Za chvilku nás pustí dovnitř." Beth chytila Hope za ruku a táhla ji ke vchodu. Narážely do lidí, kterým se to nelíbilo, a také protestovali, že je předbíhají.

„Jsme tu," všichni Hope pozdravili a ona samozřejmě odpověděla. Musela ovšem přiznat, že se necítila zrovna nejlépe. Takové místa nemá zrovna v oblibě, má docela strach, ale nechtěla to dát na sobě znát. Nenápadně se podívala na Sebastiana, který na ní mrknul a usmál se. Její tváře nabrali rudou barvu, jediné její štěstí bylo, že venku není světlo. Konečně se dostali dovnitř, kde to vypadalo úžasně. Hudba duněla okolo nich a na stropě vysel obrovský skleněný lustr. Docela neobvyklé, ale nějak ji přišlo, že se sem hodí. Střídaly se tu barvy, které se různě měnili. Obrovský parket, na kterém tancovali lidé a bavili se. V zadním konci místnosti byli schody, kde stáli další bodyguardi, kteří tam nepouštěli nikoho. Schody vedli na balkón, kde bylo pouze pár lidí, kteří seděli na pohovkách a bavili, zřejmě je to VIP zóna. Na pravé straně od schodů je dlouhý bar, kde je asi šest barmanů, kteří mají práce víc než dost. O kus dál je pult, kde DJ hraje své písničky. Vypadá to honosně a tak nějak příjemně. Hope čekala, že to bude o mnoho horší.

„Pojď, jdeme." Někdo ji položil ruku na záda a ona se podívala do očí Sebastiana. Když se rozhlédla a viděla ostatní, jak míří k baru. Oba je následovali a viděli už Beth, jak všem objednává. Pak už měla v ruce panáka čiré tekutiny, nejspíše vodky.

„Tak na zdraví!" Zvolali všichni sborově a hodily do sebe panáky.

„Na nová přátelství," Sebastian si s Hope přiťukl a také panáka vypil. Hope si tím sice nebyla jistá, ale nakonec svůj panák také vypila. Tekutina ji stékala dolů krkem a ona cítila horko. Netvářila se zrovna vesele, ale byla si jistá jedním: vodku ne. Její tváře byli ještě rudější, než předtím a nedělalo jí to moc dobře. Koukla na holky, které se bouřlivě o něčem debatovali.

„Hope, pojď sem!" Elena ji chytila a přitáhla je mezi ně.

„Dívejte, ten je úžasný."

„Kdo?" Hope byla zmatená a dívala se okolo.

„Tam se dívej, ke schodům. To je majitel a je neskutečně sexy."

Hope se podívala na schody a zamračila se.

„On je všude!" zašeptala si pro sebe a podívala se na Harryho, jak jde po schodech nahoru.

Holky objednaly další alkohol, i když Hope protestovala, tak ji přece jen přemluvili, aby si dala dalšího panáka. Trochu cítila, že jí alkohol stoupá do hlavy. Nikdy tolik nepila, hlavně proto, že nevěděla, co se s ní potom stane. Ale dnes na to nechce myslet.

„Pojď tancovat." Martin, chytil Hope za ruku a táhnul ji k parketu. Položil ji ruce na pas a přitáhl si jí k sobě. Nebylo jí to zrovna příjemné, možná to bylo tím alkoholem, ale položila mu ruce na ramena a začala se pohybovat do rytmu hudby. Užívala si tu svobodu svých pohybů a nic jiného nemyslela. Ona však byla od Martina odtržena. Podívala se na Sebastiana, který si ji přitáhl k sobě. Martin poplácal Sebastina po rameně a něco mu zašeptal. Hope nechápala, o co jde, ale neřešila to.

„Budeš tancovat se mnou, krásko." Ta se usmála a opět se ponořila do rytmu hudby. Tancovali docela dlouho a Hope si to neskutečně užívala.

Harry mezitím seděl na pohovce ve své VIP zóně a na klíně mu seděla blondýnka v krátkých šatech, kterou si pro dnešní večer vybral. Když ho Hope odmítla, tak přece nebude v pátek večer doma sám.

„Ty vole, Harry. Není to ten tvůj anděl?" Vykřiknul Niall a tím ho přerušil během jeho vášnivého líbání s onou blondýnkou.

„Cos to řekl?!" Harry na něj zařval, aby ho Niall lépe slyšel.

„No čum, tam dole." Harry se postavil a opřel se o zábradlí. Díval se po tančících lidech, ale ji nikde neviděl. Jen když použil své schopnosti, tak ji uviděl. Uviděl ji, jak tam tancuje s nějakým idiotem. Z jeho nosu vyšla pára, jak byl zuřivý. Ona se však otočila a podívala se mu přímo do očí.

„Harry. Nepůjdeme k tobě?" Blondýnka se k němu ze zadu přitulila a on se na ní otočil.

„Dej mi pokoj, odprejskni!" strčil do ní a opět se zadíval na parket, ale Hope už nebyla nikde k nalezení.

„Kde je? Kde kurva je? Najděte ji?! A přiveďte!" Nakázal všem, kteří zde byli. Když ho viděli, jak je zuřivý, tak raději poslechli.

„Tohle si neměla dělat." Harry vzal sklenici a hodil ji silou o zeď.

Hope tancovala a cítila, že ji někdo pozoruje. Měla pravdu, když se otočila a podívala se do VIP zóny a viděla Harryho, jak ji s rudýma očima pozoruje. Také viděla blondýnu, která se k němu velice měla.

„Pojď se mnou," Sebastian ji chytil za ruku a bez jejího souhlasu ji táhl do postraní chodby.

„Počkej, kam mě to vedeš." Tahle chodba byla skoro lidu prázdná, neměla sebemenší tušení, kam ta chodba vede. Sebastian ji ale neposlouchal a táhnul ji dál. Až ke kovovým dveřím, které otevřel. Věděl, že budou otevřené, byl tu mockrát. Dostali se do uličky za klubem, kde nikdo nebyl.

„Pusť mě, já chci jít zpátky!" Hope vytrhla svou ruku z jeho sevření. On ji však chytil okolo pasu a přitáhl si ji k sobě. Ona však zatlačila do jeho hrdě, aby se od něj dostala, ale nepomohlo to. On najednou přitiskl rty na její a Hope se lekla. Kousla ho a tím se od něj dostala. Chtěla ho obejít a jít pryč, ale on ji znovu chytil a přitiskl ke zdi.

„Ale no ták, trochu si užijeme, vím, že to chceš."

„Okamžitě mě pusť. Bude křičet! Pusť mě!"On se ji však jen zasmál a pohladil ji po tváři.

„Klidně křič, nikdo tě neuslyší. Nikdo tu není."

Hope se vzpírala a volala o pomoc. On se jí pouze smál a políbil ji na krk. Rukou se jí snažil rozepnout košili, ale Hope se pořád vzpírala.

Po jejích tvářích se začaly kutálet slzy a ona udělala jedinou věc, za kterou se nenáviděla ještě dřív, než ji udělala. Ale jinou možnost neměla.

„Harry!" zakřičela z plných plic a modlila se, aby ji slyšel...

!N