Banshee

♦5.Díl♦

N O B O D Y

Polonahá Hope stála před největším domem v ulici a skenovala okna, hlavně jedno – jeho. Nikdy v tom domě nebyla, ale jako by její instinkt říkal, že tohle okno je jeho. Její mysl stále ovládali pro ní neznáme hlasy, které zároveň ovládali i její pohyby. Byla zmatená a snažila se hlasům porozumět, ale stále se jí to nedařilo. Nevnímala okolí, neslyšela blížící se bouřku, která bude ovládat tuhle noc. Její bosé nohy vstoupili na štěrk, který vedl k obrovskému sídlu. Hlava ji kymácela ze strany na stranu a její zelenošedé oči se začali měnit. Nezměnili barvu, to vůbec ne. Zorničky jí zmizeli a oči celé zčernali. Kdyby ji kdokoliv potkal, vzal by nohy na ramena a utíkal by, jak by nejrychleji mohl. Bez jakéhokoliv ostychu vzala kliku a vstoupila do domu. Zamířila po schodech nahoru, aniž by si to uvědomovala, kam má namířeno.

Harry, který stál pod proudem horké vody a přemýšlel nad událostmi dnešního dne. Stále mu vrtalo hlavou, co se to dneska mohlo stát a hlavně kdo za tím stojí. Všechny jeho smysly ještě víc zbystřili, když uslyšel vchodové dveře, které někdo otevřel. Zamračil se a vypnul vodu, jelikož dnes nechtěl být rušen, tak všichni měli dnes zákaz do tohohle domu co jen nos strčit. Vzal pouze ručník, který si omotal okolo svého pasu a vyšel ze své soukromé koupelny. Nepotřebuje žádnou zbraň, jeho schopnosti nikdo nepřekoná. Leda že by to byl ten, kdo má na svědomí dnešní událost. V jeho ložnici nikdo nebyl, ale stejně věděl, že v domě někdo je. V celém domě jsou rozsvícená světla, přesně jak to má rád. Když vyšel na chodbu, všiml si otevřených dveří od své pracovny. Nepamatuje si, že by nechal dveře otevřené. Zamračil se ještě víc a vydal se do své pracovny. Kdo je tak pošetilý, aby vlezl ďáblovi přímo do chřtánu. Rozrazil dveře a vešel dovnitř a všiml si jí. Stála tam a nepřítomně koukala do zdi. V ruce svírala nůž, který ležel na stole, ale ani si to neuvědomovala.

„Co si myslíš, že tu děláš?!" zavrčel na ní nepřátelsky, ale do tváře ji stále neviděl. Byla mu otočená zády a dívala se na zeď, kde nebyl ani obraz.

„Na něco jsem se tě snad ptal! Tak-" Nedořekl, to co měl na mysli, jelikož Hope nožem rozřezala svou dlaň, pěkně hluboko. Harry ji pouze sledoval, co dělá. Ona přistoupila ke zdi a začala svou krví kreslit, to co chtěla. Spirálu. Kreslila jí stále dokola a zeď byla čím dál tím víc od její krve. Harry se z toho vzpamatoval a šel k ní, aby ji odtáhl od zdi. Vytrhl jí nůž, který odhodil na zem. Chytil ji za ramena a otočil k sobě. První ho uchvátilo, jak se mu zdála nádherná, ale hned se vzpamatoval a viděl její černé oči. Její pravá ruka stále ve vzduchu kreslila spirálu a bylo jí jedno, že on se jí dívá přímo do očí.

„Tak vnímej mě!" zařval na ní. V tom začala ona spirála na zdi hořet jako by nebyla namalovaná krví, ale benzínem. Harry se na oheň ani nepodíval a mluvil na ní, aby ho vnímala. Jenže ona jej neslyšela. Rozzuřilo ho to a tak chytil její obličej do dlaní a použil své schopnosti, aby ji vrátil zpátky. Což se mu nakonec podařilo. Jakmile mrkla, její oči byly zpátky a zadívali se do jeho zelených očí, které by dostaly nejednoho člověka. To však netrvalo dlouho a jí se zatmělo před očima a nohy vypověděly službu a ona se svalila do jeho náruče.

On ji dokázal pohotově zachytit a nevěděl, co to mělo znamenat. Hlasitě si povzdechl a hodil si její drobné tělo přes svalnaté rameno. Odnesl jí do své ložnice, aby se mohl obléct a taky, aby ji měl pořád na očích. Neví, co je zač a mohla by třeba utéct. Položil ji trošku hruběji na postel a podíval se na ni. Ve výhledu mu bránili její blonďaté vlasy, které ji z tváře oddělal. Prohlédl si jí celou od hlavy až po paty. Až teď si všiml, co má na sobě. Znovu se jí podíval do tváře a zatřásl hlavou. Zašel si do šatníku a oblékl si pouze volné šedé tepláky. Vrátil se zpátky do ložnice a uslyšel slabé mumlání. Přišel k ní blíž a najednou se domem rozezněl silný hrom.

Hope, která byla mimo se prudce posadila a lapala po dechu. Neměla absolutní ponětí, co se stalo a co se jí hlasy v hlavě snažili říct. Znovu zavřela oči a svalila se znovu do měkkých polštářů, které měli černé hedvábné povlečení. Cítila, jak se postel prohnula a ona otevřela oči v domnění, že je to Amanda. Však když se podívala, zpanikařila. Rychle se začala sunout na posteli dál od něj, který ji s kamennou tváří sledoval.

„Co-co tady děláš? Kdo jsi?" Začala chrlit otázky, aniž by si uvědomila, kde se nachází.

„To bych se měl snad zeptat já, ne?! Ty ses mi vloupala do domu!"

„Cože?"

„Nedělej, že nevíš. Tohle bude mít následky holčičko." Chytil ji bez problému za kotník a přitáhl si jí k sobě. Ona zděšením vykřikla a ocitla se zase na zádech, ale hned se posadila a to neměla dělat. Její tvář byla blízko té jeho, tak že cítila jeho mentolový dech. Nikdy ke klukovi nebyla tak blízko, takže jí to bylo značně nepříjemné.

„Tak mi řekni, proč jsi přišla?" Řekl až moc klidným hlasem.

„Já-já nevím, poslední co si pamatuju, že jsem šla spát. Přísahám, nevím, co se tady děje." Začala se třást a myslela, že bude brečet. On se jen pokřiveně a povýšeně usmál, protože mu bylo jasné, že má navrch. Možná z toho i něco bude. Pořád se na ní takhle děsivě díval, což jí bylo strašně nepříjemné. Na tom pohledu bylo něco děsivého, až jí z toho šel mráz po zádech. Jeho ruka byla stále na jejím kotníku a nevypadalo to, že by ji chtěl sundat.

„Můžu prosím, odejít?" Zašeptala vyděšeně a on se jen ještě víc usmál.

„Samozřejmě, že můžeš. Nikdo tě tu nedrží."

„Ty mě držíš!" Poukázala na jeho ruku a on jí pomalu odtáhl, ale nezapomněl se ještě o její jemnou pokožku otřít.

„Děkuji."

Vyletěla z postele jako neřízená střela, ale bohužel ve svém normálním stavu netušila, kudy má jít. Za sebou zaslechla hlasitý smích a tak se otočila.

„Vyvedu tě odsud." Řekl pobavený Harry a položil ji ruku těsně nad zadek. Tím ji dostal do pohybu. Jen tiše poděkovala a nechala se odvést ke dveřím.

Ahojte.

Chci se vám omluvit, že je díl tak pozdě, ale neuvěříte, co se mi stalo. Měla jsem předepsaný tenhle díl, ale z počítače se mi celý příběh smazal, takže jsem musela dělat všechno na novo a to mi zabralo taky dost času.

Tak to je asi vše. Tak se mějte hezky.