Banshee

♦36.Díl♦

Meredit a Amanda se s hrůzou dívaly na ty dva muže, kteří stáli v jejich domě. Jeden byl od krve od hlavy až k patě, ten druhý měl barvu krve v očích. Obě cítily, že ďábel je v Londýně, že je blízko nich, ale netušily, že je až tak blízko. Ani že je to on. Ten, co se jim zdál jako ten pravý, pro jejich dceru. Jak je mohl tak ošálit? Vždyť mají čich na zlo, tak proč to u něj nepoznaly? Teď však byly obě pod sluncem šťastné, že je Hope pryč. Sice knihu se jim nepodařilo rozluštit, ale vědí, že se to týká jí. Proto jí ukradly.

Chtěly se chytit za ruce a použít kouzlo, aby se mohly přemístit, než však tak stihly učinit, tak je Harry vzal obě pod krkem a přimáčkl je ke zdi. Musely se z toho nějak dostat a varovat Hope, která se má každou chvíli vrátit.

„Myslíte si, že to bude tak jednoduché?! Teď zažijete taková muka, o kterých se vám nezdálo ani v těch nejtemnějších snech." ďábelsky se usmál a obě odhodil na druhý konec pokoje.

„Liame, chyť ji!" ukázal na Amandu, která se bolestivě snažila postavit a Liam tak učinil. Jeho stisk byl pevný.

„Ale aby tě nenapadlo něco hloupého!" Harry prohlásil a přišel k Amandě. Vší silou ji otevřel ústa a vytrhnul jí jazyk holýma rukama. Z pusy se jí začala vylit krev, kterou se až dusila. Tlumeně křičela bolestí a Meredit křičela snad ještě víc, protože ubližoval ženě, kterou milovala. Harry jazyk, který držel v ruce, pohodil k tělům, které byly v obýváku.

„Mám mnoho otázek, na které mi už Amanda neodpoví, ale ty ano. Tak začneme, proč si zrovna ukradla tuhle knihu? Tuhle obyčejnou knihu? Bylo tam mnoho důležitějších, mocnějších knih, pak proč tato?"

„Když je tak obyčejná, tak proč se o ní zajímáš?"

„Protože jsem značně sobecký a háklivý na své věci. A když si měla za to, že se tohle obejde bez trestu, tak jsi pěkně naivní!"

Otočil se na Meredit, která se krčila u zdi a brečela. Když se však na ní podíval, přestala s brekem a nepřátelsky až zuřivě se na něj podívala. Po zdi se vyškrábala na nohy a chtěla začat čarovat. Chtěla ho oslabit, chtěla ho zabít, i když věděla, že žádná pozemská zbraň ho nezastaví. Ale nepovedlo se. Harry ji kouzlem umlčel. Ona se nemohla ani nadechnout, jakoby jí neviditelná ruku držela kolem krku. Užíval si tohle mučení, víc než dost.

„Jaký je to pocit? Vidět své sestry mrtvé? Vidět svou lásku, jak krvácí a pomalu umírá?"

Meredit už začínala lehce modrat, tak ji pustil a ona lapala po dechu.

„Myslíš si, že můžeš Quicca coven zastavit? Je nás víc než si myslíš! "

„Jistě, vaše dcera Hope, jasně. Kde vlastně je, proč se nepřijde podívat na své umírající matky, proč vám nepřijde na pomoc."

„Quicca coven se pomstí. Jakmile se dozvědí, co jsi provedl, použijí všechnu sílu k tomu, aby tě poslaly zpátky do pekla. Tam kam patříš a budou dbát na to, aby ses už nikdy nedostal ven. Aby si nemohl páchat zlo na zemi, abys nemohl nikomu víc škodit! Vím, že dnes zemřu. Za to, že jsem vzala tu knihu, ale získala jsem tím čas! A abys věděl tvoje milovaná Areya...to my jsme lidi navedly, že je čarodějnice. To náš coven ji zničil. A já bych to udělala klidně znovu, kdyby to bylo potřeba! A celý coven ví, že nejsi tak úplně nesmrtelný. Existuje zbraň, která tě dokáže vrátit do pekla na další tisíciletí." Plivla na něj.

To však byla osudová chyba. Tohle mu neměla říkat. Harry se změnil na svou skutečnou podobu a z nosu mu vycházel dým a byl cítit sírou.

Hope o chvíli později...

Hope se vracela z obchodu, ale jakmile se blížila ke svému domu, cítila se zvláštně. Velice zvláště. Na ulici bylo spoustu divných lidí, které tu ještě nikdy neviděla. Co se to sakra děje? Jakmile se dostala na příjezdovou cestu ke svému domu, tak pach vanilky a kávy ji vletěl do nosu. Zastavila auto a zarazila se. Měla strach vejít do domu, protože cítila, že se blíží něco temného velmi temného. Sebrala všechnu odvahu, co měla a vystoupila z auta. Démoni, co se pohybovali okolo domu a vlastně i po celé ulici jí pozorovali. Avšak z ní cítili tolik temné energie, tak si mysleli, že patří k nim. Proto na ní nijak nereagovali. Nesměle se blížila ke dveřím a už cítila příšerný zápach. Dveře byly pootevřené, což jí zarazilo. Lehce do nich strčila, aby se podívala dovnitř. Chodba vypadala normálně, akorát zápach byl čím dál tím silnější. Tedy opatrně vešla a všechno vypadalo normálně. Avšak když vešla do obýváku, zděsila se. Všude byly kaluže krve, ale nejdivnější bylo, že všechny čarodějnice z Quicca covenu seděli na pohovkách, které tam byly. Mezi nimi i Amanda s Meredit. Všechny měly otevřené oči a dívaly se před sebe. Hope se chytla za ústa a šla k Meredit. Myslela si, že je živá. Sice se nehýbala ani nemrkala, ale to tak bylo při většině kouzel. Oslovila ji a chytila ji za rameno. V tu chvíli Mereditina hlava spadla na zem a kutálela se na zem. Jako by to byl nějaký spínač, protože hlavy všechno ostatních spadli též. I jejich ruce i trup. Hope lehce vykřikla hrůzou a snažila se odtud utéct, ale uklouzla v kaluži krve a spadla na zem. Přímo vedle hlavy Meredit, která se jí dívala přímo do očí. S hrůzou se rychle postavila a běžela ke dveřím, ještě se zpátky ohlédla a chtěla vyběhnout ven, ale do něčeho narazila, spíše řečeno do někoho...do Liama, který byl celý od krve.