Banshee

♦56.Díl♦

Během toho, co se Hope víc a víc blížila do hlubin teď už temného jezera, se Harry snažil ze všech svých sil najít ženu, která jeho mužům včera utekla. Zrovna teď by na cestě do domu, kde naposledy byla. Věštkyni pro kterou poslal, tu bude až zítra. Musí přijet až z Ruska, protože se někomu podařilo jeho oblíbenkyni, které svou mocí pomohl, aby mohla žít už dvě století, zavraždit. 

Seděl v autě s Liamem a s Arawnem. Všichni byli ponoření do svých myšlenek, tak bylo v autě naprosté ticho. Když se ho Liam rozhodl prolomit. 

„Jak je to možné?"

„Co myslíš?" odvětil mu Arawn. Harry jen čekal, na co se Liam zeptá. 

„Jak je to možné, že čarodějnici, kterou sis chránil a které pro tebe udělala cokoliv. Teda za podmínku prodloužení života. Je teď momentálně mrtvá. Nebyla to jedna z těch, které tvé kouzlo ochraňovalo?"

Než však na to Harry stihl reagovat ozval se opět Arawn

„Myslím, že kouzlo se těmi útoky zlomilo nebo úplně zrušilo. Přece i Harry, má na Zemi omezenou moc, stejně jako my."

„Dokážeš si představit, co by se dělo?" Liam se zasnil.

„Co máš na mysli?"

„Kdybych měl schopnosti jako v pekle. Mučení hříšníků mi tak strašně chybí. Jejich křik a jejich prosby. To byla ta správná píseň pro mé uši."

I když to Harry nahlas nechtěl přiznat, tak mu to chybělo. Byl to jeho domov. Avšak stále ví, že jeho bratr se ho tam stále snaží dostat a je schopen kvůli tomu udělat všechno. Co taky uděl, sebral mu jedinou ženu, kterou kdy byl schopen milovat. On byl vlastně ten nejhlavnější důvod, proč zůstával stále na Zemi. Bude se mstít na Zemi, aby mu co nejvíce ublížil. Přece jen lidstvo je práce Boha a je na něj patřičně pyšný. A má pořád představu, že jen on může lidi trestat. 

Černé auto zastavilo před velkým domem, kde Hope poslední rok a půl přebývala. Bylo to celkem blízko od Harryho. Měl jí jakoby pod nosem, ale i tak o ní neměl ani zdání. Jak se říká pod svícnem je ta největší tma. 

„Jsme tady."

Harry vystoupil ven a rozhlédl se. Už se začalo stmívat a nebe vypadalo na bouřku. Bratr se zlobí, to vykouzlilo Harrymu úsměv na tváři. 

„Nežije tu náhodou ten...no ten, jak se jmenuje?" Liam se chytil za hlavu a snažil se vzpomenout na jméno rodiny, která žije v tomto domě. 

„To je jedno. Je tu někdo?" zeptal se Harry.

„To nám nebudeš věřit, ale matka té, co je teď v nemocnici. Ta co posloužila jako oblek."

„Není ještě možné, že by byla stále v ní?" Liam měl dnes svůj den a kladl samé dobré otázky. „Ověřeno kouzlem. Nikdo v ní není."

„Tak si pojďme si popovídat," zahlásil Harry a vešel do domu. 

Zmatená matka Mandy seděla na pohovce v obýváku a stále se rozhlížela. Měla strach, který z ní byl cítit na míle daleko. Aby ne, když okolo ní bylo aspoň deset chlapů, kteří naháněli hrůzu. I když jen tak seděli nebo uvolněně chodili po místnosti. Když však Harry vešel všichni se dali do pozoru. Matka Mandy toho muže už viděla, ale nikdy s ním nemluvila. Jde z něj strach a také respekt. S tímhle mužem by málo kdo chtěl mít něco společného. Až na jejího muže, ten mu lezl do zadku. A ještě navíc tady ani není, aby ji zachránil. 

Harry si v tichosti sedl na pohovku, která byla přímo naproti ní. Dlouhou chvíli ji v tichosti pozoroval a ona z toho byla ještě víc nervózní. Na jejím čele se objevily kapky potu a ona se cítila víc a víc nepříjemně. 

„Co po mě chcete?" rozklepaným hlasem se konečně odhodlala promluvit. Harry nijak nereagoval na nic a jen se pousmál. 

„Kdo jste, co po mě chcete?! Vypadněte z mého domu, hned!" teď už vykřikla, protože byla zoufalá. 

„Co si pamatuješ?" Harry pronesl s klidem.

„Co prosím?"

„Slyšela si. Odpověz a možná tě necháme na živu." Hlasitě polkla a dostala ještě větší strach.

„Ne, nechte mě žít. Já potřebuji vědět, co je s mojí dcerou. Kde je? Co se jí stalo?"

„Oh, ty to opravdu nevíš. No musím ti oznámit, že tvoje dcera dnes zemřela."

„Co-že?" její hlas se jí zlomil a ona se rozbrečela.

„Nesnáším ty lidské emoce, to je hrozný. Přestaň s tím!"

Ta ho jakoby ani neslyšela a brečela dál. Postavila se a chtěla odtud odejít, ale to přece nebude tak lehké. Harry ji v momentě chytil za paži a otočil jí k sobě.

„Prosím pusťte mě! Musím se dozvědět, co se stalo s mojí dcerou. Musím to vědět, kde je? Proč se to stalo?"

„Zmlkni!"

„Já musím ji vidět, musím najít svého muže, musím vědět, co se stalo! Pusťte!"

„Říkám ti zmlkni! Teď budeš naprosto v klidu a řekneš mi, co všechno si pamatuješ." Harry se jí díval přímo do oči a svou mocí ji dokázal úplně uklidnit. Teď byla jako hadrová panenka, která umí mluvit a odpoví mu na všechno. On jí pustil a nakázal jí, aby si zpátky sedla. Poslechla ho a sedla si vzorně zpátky na pohovku. 

„Teď mě budeš poslouchat, rozumíš mi?"

Souhlasně kývla hlavou a dívala se přímo na něj. 

„Ve kterém městě žiješ?"

„V Londýně."

„Kolik máš dětí?"

„Mám dceru Mandy."

„Kdy se tvá dcera začala chovat divně."

„Mandy se vždycky chovala divně. Byla problémové dítě. Pila, brala drogy, střídala muže. Ale před rokem a půl se vším přestala a začala se zavírat ve svém pokoji. Vycházela minimálně. A poslední rok mizela z domu úplně."

„Jak mizela?"

„Odjela za pár dní přijela, zavřela se na pár dní v pokoji a zase odjela."

„Zajímavé. Pamatuješ si, jak si byla na policii včera?" vložil se do toho Arawn.

„Pamatuji. Mluvila jsem ze svou dcerou a dál si pamatuji jen tmu až do té doby, co jsem se z ní probrala."

„Kdy?"

„Až dnes." 

„Byla jsi tam sama?" 

„Ne, byla tam se mnou žena. Zubožená žena. Byla vychrtlá jakoby nejedla několik měsíců. Byla slabá."

„Jak vypadala?" Harryho tahle odpověď zajímala.

„Blond vlasy a zelené oči, kdyby tak nevypadala, byla by krásná."

„Napadlo vás, to co mě?" Liam byl zmatený.

„Hope."

„Myslíš, že to byla ona, kdo do ní vešel?" 

Harry už nestačil odpovědět, protože je vyrušil Arawn. 

„Musíte něco vidět." 

Všichni tři se odebrali nahoru do pokoje, ve kterém Hope pobývala. Byli zmatení, když viděli prázdné stěny, na kterých byla vyryta pouze ženská jména a hlavně obrovská mapa světa. Kde slabě hořela jedna malá tečka, která vypadá, že každou chvíli zhasne úplně.