Banshee

♦52.Díl♦

Matka Mandy stála před mřížemi a oči měla černé jako uhel. V jejím těle se právě probíhal boj od nadvládu. I když byla Hope slabá, tak přece jen nadpřirozená bytost vyhrála nad člověkem. Hope však věděla, že v tomhle těle nemůže zůstat dlouho. Je to jen nouzový plán. Teď je jejím hlavním cílem získat své věci. Jakmile byla v těle dokonale usídlená, párkrát zamrkala, aby se její oči dostali opět do normálu. Zákeřně se usmála a jen koutkem oka se podívala na tělo Mandy, které leželo v cele. Samozřejmě, že na zdi byla kamera, do které se Hope vítězně usmála. Bylo ji jasné, že Harry na stanici má své lidi. Má málo času, nesmí se zdržovat. Zavolala strážníka. Nasadila vyděšený výraz starostlivé matky, který by ocenila i komise na oscara.

„Pomoc, prosím, pomozte mi!" cloumala mřížemi a po tváři se jí linuly slzy. Ihned přiběhlo několik policistů, kteří hned volali záchranku. Jeden z nich vyvedl Hope v těle Charlotte ven a vyptával se jí, co se stalo.

„Nemám ponětí, mluvili jsme spolu a zničeho nic zkolabovala. Co se s ní děje? Bude v pořádku?" předstírala nesmírnou starost.

„Záchranka tu bude během pár minut," uklidňoval jí. Ona se mu však podívala do očí a chytila ho za ruku.

„Strážníku, má dcera s sebou měla nějaké věci, mohla bych je vidět?"

„Li-lituji, madam. Její věci jsou mezi důkazy."

Hope se však usmála a svou mocí, která jí brala víc energie, než myslela, použila, aby ho přesvědčila. Ten jí jako pes, co poslouchá svého páníčka odvedl do kanceláře, kde byly věci vyskládané na stole a byly zabalené v plastových pytlících. Hope však hledala jedno, dřevěnou truhličku. Vzala jí do rukou a podívala se, zda není někde poškozená.

„Snažili se jí otevřít, ale nešlo to."

Hope se na něj otočila a ďábelsky se usmála.

„Já vím." Pohladila ho po tváři a i s truhličkou vyšla z kanceláře a následně ze stanice. Policista zatřásl hlavou a netušil, co tam dělá. Sem přece nešel, nebo ano? Nedělal si s tím hlavu a zavřel dveře.

Hope šla ke svému autu a odjela domů. Musela se ujistit, zda jsou opravdu všechny banshee mrtvé. Jela poměrně rychle, protože věděla, že nemá moc času. Telefon jí zvonil celou cestu, mnoho neznámých čísel, ale jí to nezajímalo. Za dvacet minut byla u domu, auto jen tak zaparkovala u domu a běžela dovnitř s truhlou v ruce. Ihned do pokoje Mandy a podívala se na mapu. Svítil už jen jediný bod a to v Londýně. Běžela dolů ze schodů do kuchyně, kde sebrala krabici a vložila do ní truhlu. Cítila ve svém nitru, že se něco blíží. Něco zlého. Napsala na papír vzkaz, pro svého kamaráda v Itálii. Vzkaz vložila do krabice, kterou pořádně zabalila.

Mezitím bylo na stanici živo. Arawn se vrátil a viděl záchranáře a všechny okolo, jak pobíhají kolem. Zastavil svého kolegu Jacka, aby se dozvěděl, co se děje.

„Podezřelá zkolabovala v cele, záchranáři ji odvezou do nejbližší nemocnice. Je to, ale zvláštní. Vypadá divně."

„Jak divně?" Arawn nechápal.

„No, když jste jí dovezli vypadala normálně. Dobře stavěná sice trochu divná, ale v pohodě. Teď vypadá jakoby jí nedali několik měsíců najíst. Ani na nohou by se neudržela. Zvláštní."

Nebylo to zvláštní. Arawn pochopil, o co jde. Hlavně pochopil, že banshee musí být velice slabá. Když její hostitelka vypadá, tak jak vypadá. Viděl jí, když ji vezly na lehátku do sanitky. Jsou jen dvě možnosti. Odešla ve svém těle, nebo si na sebe opět někoho oblékla.

„Byl za ní někdo?"

„Jen její matka, ta se ale vypařila."

„Sežeň adresu jejích rodičů a hned!"

Arawn běžel do místnosti, kde jsou záznamy z kamer. Dostal se k záznamu, ke kterému potřeboval. Viděl všechno a nejvíce ho rozzuřil ten její arogantní smích.

„Ta mrcha se dostala do dalšího těla. Musí být pořádně silná."

Ale ještě víc ho zarazil, další záznam. Zamračil se a běžel do místnosti, kde jsou důkazy. Prošel všechny, ale přece jen jednu věc nenašel. Zrovna ten, který ho zajímal ze všech nejvíc. Byl vytočený, šel najít toho idiota, který to dopustil. Našel ho poměrně rychle, protože tu hlavně chodil pořád dokola a cítil se zmateně.

„Hej, ty!" zařval na něj Arawn a on se otočil.

„Ty jsi dovedl do místnosti z důkazy?"

„Koho? Kam?" zeptal se zmateně. Na nic si nepamatoval. Arawn ho chytil za ruku a ihned ho zasáhla dávka temné energie, takovou jakou ještě nikdy necítil. Věděl, že to nemá cenu a tak ho nechal jít.

Hope měla všechno hotové jen napsala adresu a našla hospodyni.

„Tady máte klíče od auta, vezměte si je! Tohle ihned odneste a odešlete, hned!" nakonec na ní zvýšila hlas. Hospodyně s děsem v očích vzala kabát a běžela k autu. Ještě jí pozorovala z okna, jestli opravdu odjela. Avšak viděla i něco jiného. Viděla tři černá SUV, jak se blíží k domu. Hope se zhluboka nadechla, věděla, že nebude trvat dlouho, než jí najdou. Přesunula se do kuchyně, kde si vzala ten největší nůž, i když věděla, že jí moc nepomůže, tak se přece jen cítila jistěji. Odhodlaně se vydala přes obývák, ke třem schodkům, které vedly k hlavním dveřím. Ani nezaváhala a dveře otevřela. Vyšla ven před dům, kde stáli auta a před nimi asi patnáct mohutných mužů. Nebyli ozbrojení, ale u těchto stvoření jeden neví, ví však jedno. Dokážou zabít jednoduše vlastníma rukama.