Banshee

♦34.Díl♦

Beatriche věděla, že proti covenu Quicca nemá sama absolutní šanci, proto si také zavolala posily. Je to zvláštní, protože temných čarodějnic je málo. Proto není možné nikde najít coven temných čarodějnic. Proto je jediné štěstí, že v Evropě jich je tolik. Čím víc, tím líp. Během pár hodin se v Harryho domě objevily další čtyři čarodějnice. Které však byly podstatně starší než ona. Ale za to mnohem zkušenější. Ale je pravda, že vypadaly příšerně. Když používáte temnou magii, tak je to na vás hned poznat.

„Proti komu stojíme, Beatriche?" zachraptěla nejstarší z nich.

„Proti coven Quicca."

„Nemožné!" prohlásily všechny najednou. Beatriche ji všechno vysvětlila, co a jak se po nich očekává.

„To je ale složité kouzlo a je k němu potřeba spoustu přísad." Pronesla Jadis asi padesátiletá čarodějnice.

„Já vím, pánovi lidé už je shání." Už většinu věcí mají, za pár hodin budeme moct začít.

„Je to velice temné kouzlo, budeme potřebovat, co nejvíc energie."

„Pán nám pomůže. Můžeme obřad udělat tady, celý tento dům je jeho dílo. Zdi jsou nasáklé jeho nejtemnější magií. To bych tolik neřešila. Nic nám nebrání v tom, abychom kouzlo provedly. Sestry věřím v naši sílu, temnota vždy pohltí světlo."

Všechny se pousmály nad poslední větou, kterou pronesla. Protože to byla pravda.

...

Týden, celý týden trvalo, než dokázali sehnat úplně všechno, co je potřeba. I ti nejlepší měli problém sehnat různé byliny, kterou rostou v různých zemích. Některé artefakty byly ukryté v klášterech, kostelech, muzeích a jiných institucích.Ale nakonec se všechno povedlo. Beatriche a její sestry se chystali na obřad, ale v domě nedaleko Harryho bylo také živo. Amanda a Meredit, cítily ve svých čarodějnických kostech, že se něco chystá, takže si přizvaly posily. Hope se nijak nezapojovala, jen jak začínali jezdit čarodějnické sestry, s každou přivítala. Měla tuhle společnost velmi ráda, ale cítila se nějak zvláštně. Cítila, že se chystá něco velkého...zlého! Svěřila se svými obavy Amandě, ale ta jí moc nevěřila. Ale jen před ní, sama věděla, že se něco chystá...

U Harryho...

„Jak dlouho to bude ještě trvat!" Harry byl už značně nervózní.

„Rychleji to nejde, pane. Jestli chcete to kouzlo pořádně. Čarodějnice Quicca jsou mnohem silnější než my."

„Fajn."

Stál tam a pozoroval, jak se jeho obývák mění v čarodějnické doupě. Přímo uprostřed byl nakreslený pentagram. Každá z čarodějnic se sedla na jeden cíp hvězdy a před sebou měli rozložené různé byliny, předměty a obrovský zlatý pohár. Každá si rozřízla dýkou dlaň a nechala spadnout několik kapek do poháru. Následně na to se všechny chytily za ruce a krev v poháru vzplála. Všechny mumlaly slova, kterým nebylo rozumět. Až na jednu, ta jen seděla, což byl také účel. Kouzlo začíná!

U Hope...

Přesně to samé, co se dělo u Harryho, to se také dělo u Hope. Akorát Quicca čarodějnice byly rychlejší. Kouzlo už fungovalo a ony se napojily na temné čarodějnice v Harryho domě a snažily se jim v jejich snaze napojit se na ně zabránit. Dařilo se jím to, ale pořád tady něco nesedělo.

„Něco se děje, něco je tu špatně!" promluvila Amanda, ale kruh neporušila. Všechny se soustředily ještě víc, ale i tak to nepomohlo. Zatím, co dole se všichni snažily zabránit katastrofě, Hope se nudila. Až tak moc, že zabloudila do pokoje s čarodějnickými věcmi. Prohlížela si tam různé věci, zkoumala bylinky, když v tom uviděla trezor. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale zvláštní bylo, že z něj vycházela podivná záře. Tohle ještě neviděla, hlavně proto, že tam většinou nikdy nic nebývá. Byla velice zvědavá, takže ho chtěla otevřít. Zkusila různé kombinace, ale nic. Pak zkusila datum sňatku Amandy s Mereditt, ale také ne. Když však zkusila datum dne, kdy ji adoptovaly, tak to klaplo. Opatrně otevřela dvířka a podívala se dovnitř. Když viděla, co je uvnitř, tak se zasekla...kniha? Vypadala jako stará zaprášená kniha, která drží jen silou vůle. Vytáhla ji ven a prohlídla si ji. Byla napsaná divný jazykem, který nikdy neviděla. Ale cítila z ní divné napětí. Sedla si ke stolu, aby si ji mohla lépe prohlédnout. Čím víc knihu pročítala, tím se cítila jinak. Nevěděla čím to je, ale věděla, že to má něco společného s tou knihou. Jakoby k ní ta kniha mluvila, jakoby jí do hlavy naskakovaly písmenka do hlavy, jako cestující do rozjíždějícího se vlaku. Slovům nerozuměla, ale věděla, že je v hlavě bude mít pořád. Do té knihy se tak zabrala, že si ani neuvědomila, kolik času u ní strávila.

„HOPE!" Trhnutím odlepila oči od knihy a protáhla se.

„Ano?!" zakřičela zpátky.

„Pojď prosím tě dolů!" Byla to Amanda.

Už bylo po kouzlení, po úspěšném kouzlení. Temné čarodějnice se na coven Quicca nedostaly. Což byl důvod k oslavě. Hope se tedy zvedla a odešla. Udělala však velkou chybu. Nechala knihu na stole. Tedy seběhla schody a šla rovnou do kuchyně, kde byly skoro všechny a vypadaly nezvykle unaveně.

„Co se děje?" zeptala se docela znepokojeně. Amanda se však jen usmála a poprosila ji, zda by mohla zajet do obchodu, aby nakoupila pár věci. Hope si oddechla a souhlasila. Celý den měla chuť na gumové medvídky. Vzala tedy klíče od auta a jela. Ale ani ve snu by jí nenapadlo, co uvidí, až se vrátí zpátky...