Banshee

♦27.Díl♦

Po jejích tvářích se začaly kutálet slzy a ona udělala jedinou věc, za kterou se nenáviděla ještě dřív, než ji udělala. Ale jinou možnost neměla.

„Harry!" zakřičela z plných plic a modlila se, aby ji slyšel...

Harry...Harry...

Jeho jméno se rozeznělo v jeho uších, tak jako kdysi velmi dávno. Jeho černé srdce se na chvíli zatřáslo a on strnul na místě. V hlavě mu proběhlo milion myšlenek najednou, ale jedna přece jen přebila všechny ostatní. Myslel si, že na ten den už nikdy nepomyslí. Na ten den, kdy ďábel dostal svému jménu v plné síle. Ten den, kdy jeho srdce zčernalo a přestalo navždy být. Ten den, kdy zavrhl lidskou existenci, ten den kdy ztratil ji.

...

„Upalte ji!"

„Čarodějnice!"

„Shoř v pekle!"

Na nádvoří Harryho zámku všichni jeho poddaní s loučemi a vše možnými zbraněmi pořvávali na dívku, kterou surově vedli na hranici, která tu pro ni byla přichystaná. Byla to žena jejich pána. Všemožně ji tloukli, házeli po ní kameny, chtěli ji ublížit, co nejvíce. Byli přesvědčeni, že je čarodějnice. Měli vše dopředu vymyšlené, vše perfektně naplánované. Zatím co na zámku se schylovalo k tragédii, Harry mezitím mířil na sever.

Měl se po několika stoletích setkat se svým bratrem. Byl od své ženy několik stovek mil daleko, už se však těšil, až bude zase zpět. Když po několika hodinách dorazil se svým koněm z pekla na určené místo, byl mrzutý. Měl z toho setkání špatný pocit.

„Zdravím bratře," ozvalo se za jeho zády, kde spatřil svého bratra.

„To byla doba, že?" Harry se škodo radostně ušklíbl.

„Byla to tvá vina, já se chtěl sejít dřív. Ale máš svůj zámek perfektně pokrytý černou magií. Vidím, že ji máš stále dost."

„Bratře milý, já černé magie budu mít vždycky dost. Mě nezastavíš, čím víc je na světě utrpení, tím jsem silnější. A vím naprosto přesně, co po mě chceš. Ale řekl jsem si, že je čas tě vidět. Opravdu jsi mi chyběl." Harry se dojemně chytil za srdce, aby svá slova potvrdi,l i když je nemyslel vůbec vážně. Jeho bratr ho však zná velmi dobře.

„Harry-"

„Tak spusť. Rád se pobavím." Harry se napřímil a nasadil vážnou tvář.

„Musíš se vrátit!"Jeho bratr se mu podíval hluboce do očí.

„Vrátit? Kam?"

„Do pekla! Jsi jeho vládce, musíš tam být! Je to tvá říše. Mu-"

„Pokud vím, tak se mi daří ovládat peklo i ze světa lidí. A moc se mi zpět nechce, je tam nuda. Chci být zde. Mám tu všechno. Moc, energii, dokážu cokoliv a také-" větu schválně nedořekl.

„A také ji, že? Můžeš jít s ní, není člověk."

„Já vím, že není člověk. Je banshee."

„Tak co ti brání se vrátit?"

„Prostě nikam nejdu!"

„Rozmysli si to dobře. Pácháš zde jen samé zlo!"

„Jsem přece ďábel."

„Ano, ale hlavně máš zlo trestat. Myslíš, že nevím o tvých úkonech. O tvém terorizování lidí, o tvých nemocích, moru, požárech, povodních?"

„Moc ti na lidech záleží, bratře. Jsou to jen malé figurky na naší šachovnici. Jsou nic a moc dobře to víš!"

Harry...Harry...

Harryho hlava se otočila ke směru, odkud přijel a jeho dech se zadrhl v krku. I bůh výkřik slyšel, ale nedal to na sobě znát.

„Areya!" Zakřičel Harry a chtěl se dostat ke svému koni, který si však přímo před ním propadl do země. Harry se chtěl otočit, ale jeho bratr ho chytil.

„Harry!"Jmenovaný se mu však vysmekl z jeho sevření a odstoupil od něj.

„Co jsi udělal?!"

„Musí to tak být Harry!"

„Co tak musí být?! Co jsi provedl?!" Harryho oči byly rudé a z jeho nosu začal vycházet dým.

„Musím to tak být. Musí zemřít!"

„Co jsi to udělal?"Harry do svého bratra strčil, ale ten se nenechal vyvést z míry. Harry se chtěl proměnit v černý mrak a letět co nejrychleji ke své lásce, ale jeho bratr ho vždy zastavil.

Areya křičela Harryho jméno a myslela, že ji uslyší. Dva silní muži ji surově táhli na hranici, kde ji přivázali silnými provazy ke kůlu.

„Prosím, já nejsem čarodějnice, nejsem!" křičela na všechny okolo, ale jakoby nikdo její hlas neslyšel. Všude okolo byla vřava, všichni chtěli vidět čarodějnici, jak hoří na hranici. Hranice začala hořet a banshee vydala ze sebe ten nehlasitější výkřik, který kdy kdo slyšel. Oheň ji pálil a ona křičela nesnesitelnou bolestí, někdo se však nad jejím utrpením slitoval. Vystřelil šíp, který ji trefil přímo do srdce, a tím bylo její utrpení zkráceno. Střelec stál na hradbách a pozoroval, co se děje. Ve vzduchu byla cítit smrt a spálené maso. Lidé si však počkali, až oheň dohasne, aby si byli opravdu jistí, že čarodějnice zemřela. 

Bůh držel svého bratra několik hodin za pomoci různých kouzel. Dokud Harry slyšel Areyin křik, měl nějakou naději, že ještě žije. Bojoval ze všech sil, ale byl láskou oslaben, čehož si jeho bratr byl plně vědom. Když už bůh věděl, je po všem nechal svého bratra být a uvolnil mu cestu. Harry neváhal ani vteřinu a co nejrychleji se snažil dostat k Areyi. Bylo však pozdě. Když vběhl hradní bránou, která byla otevřená, pro něj z neznámého důvod, přímo na nádvoří jeho srdce se zastavilo. Jeho kolena se podlomila a on padl na zem. Po jeho tváři začali stékat slzy, které však byly jak láva. Dopadaly na zem a on jen zdrceně pozoroval scénu před ním. Nemohl uvěřit svým očím. Okolo už nikdo nebyl, jen na nádvoří stála hranice s upálenou Areyiou.

„To je varování, Harry."

Harry se otočil a spatřil svého bratra, jak vedle něj stojí.

„Co jsi to udělal?!"zařval na něj děsivým hlasem, kterého by se bál i ten nejstatnější muž.

„Nic jsem neudělal. Máš tu spoustu nepřátel, bratře. Měl by ses vrátit domů. Tímhle to nekončí, bude to jen horší. Všichni tě chtějí vidět v pekle."

„Proč si to nezastavil! Proč?!"

Jeho bratr mu však neopověděl, jen se na něj usmál a zmizel. Harry se znovu podíval na Areyu a z plných plic zařval jako nějaké monstrum.

...

Tak a je to tady, sice si myslím, že nebudete moc nadšení, ale to přežiju. Je to ode mě hrozně zlé, že vás takhle napínám, ale už lepší nebudu ;)

Tak snad se bude líbit:)

Zatím se mějte!