Možná trochu zpoždění, ale přece jen. Chtěla jsem vám poděkovat, že čtete příběh Banshee a všechny ostatní mé příběhy. I když Dark Wolf a Dark Horse už skončili dávno, je úžasné vidět, že i po takové době přichází nová upozornění, že jsou noví čtenáři. Strašně si toho vážím. Moc vám za všechno děkuju.
Chytám se po skončení banshee zveřejnit nový příběh: SYN DIA! tak snad si to někdo přečte.
Zbožňuji vás ♥
Mějte se hezky a užijte si zbytek prázdnin.
Anna
Křičela, křičela dlouho, ale ji to tak nepřišlo. Tohle nikdo z nich nečekal ani ve snu. Harry už vůbec ne. Čekal, že si jí objeví křídla a ona vyletí ven, ale nikdy by nečekal tohle. Síla jejího křiku ho a Liama odhodila o kus dál a oni oba ztratili vědomí a nejen oni. Její křik se šířil městem jako ničivá vlna a každou nadpřirozenou bytost poslal k zemi. Čarodějnice, co očarovaly dům byly mrtvé, tudíž kouzlo nefungovalo. Z uší jim tekla krev a všichni lidé okolo nich netušili, co se děje. Okna se v domech v její blízkosti rozbila a všude okolo padaly střepy. A že v Londýně jich je spousta, teda až na klub Devil, který nechal Harry po minulém útoku očarovat, aby se to znovu nestalo. Jenže měl smůlu, že zrovna v klubu nebyl.
Hope přestala křičet a rozhlédla se kolem. Harry a Liam leželi nehybně na zemi a ona se chytila za hlavu. Tohle dokázala ona? Cítila se úžasně, cítila se jako by snad mohla létat, takhle se nikdy předtím necítila. Slastný pocit a svoboda, kterou pociťovala, byla...skvělá. Pokaždé, když použila své schopnosti, tak se cítila provinile, že ubližuje všem okolo, ale to teď neplatí. Teď jí její schopnosti zachránily život. Její srdce bylo sice zlomené, protože viděla těla svých matek, ale není čas na lítost. Harry a ostatní nebudou v tomhle stavu věčně. Musí se jich zbavit! Takhle je nesmí nikdo najít. Netuší, co jí to napadlo, ale běžela do garáže pro kanistr benzínu. Otevřela ho a začala ho lít všude po domě. Hlavně na knihu, která všechno způsobila. Polila Harryho i Liama a pokračovala do obýváku, kde se jí zvedal žaludek z toho, co viděla. Musela se však držet, protože čas běží. Když už byl kanistr prázdný otevřela skříňku a vytáhla sirky. Ještě jednou se nadechla a slzy se jí spustily po tváři.
„Tak strašně mě to mrzí. Odpusťte mi. Miluju vás!" řekla a hlas se jí zlomil. Škrtla sirkou a hodila ji na zem. Oheň se hned rozletěl po celém domě a ona to pozorovala. Nejraději by tam s nimi uhořela, ale něco jí říkalo, že ještě není její čas. Otřela si slzy a vyšla z domu. Šla příjezdovou cestou a překračovala démony, kteří se váleli na silnici. Okolo ní byla auta, která zastavila, aby se podívala na lidi, kteří byli všude v bezvědomí. Volali sanitky, snažili se pomoct. Nikdo si jí nevšímal, všichni měli spoustu práce. Tahle situace byla po celém městě a nikdo nevěděl, proč se to stalo, jak se to stalo a kdo za to může. Byla hluboká noc a tohle Londýn ještě nikdy nezažil. Hope šla ulicemi a v tom nejtemnějším koutku duše na sebe byla pyšná. Nikdy netušila jakou sílu v sobě má, co dokáže. Taktéž nevěděla, kam jde, co bude dělat nebo cokoliv jiného. Jen věděla, že se musí schovat. Budou jí hledat, určitě ano. Budou jí hledat, i kdyby se schovala v té nejvzdálenější části světa, nebe i pekla. Pořád dumala, co bude dělat, co jí čeká? Kam má jít? Přišla o rodinu, už o druhou. Napadla jí i myšlenka, zda není nějak prokletá. Ani si to neuvědomila a objevila se před Devil klubem. Proč jsem tady? Nechápala ničemu, nechápala, proč se rozhodla vejít dovnitř. U vchodu nikdo nebyl, takže si lidé chodili, jak chtěli. Uvnitř bylo živo, všichni tancovali, pili a bavili se. Jakoby se jich situace venku ani netýkala. Místo bylo úplně nedotčené, i když cítila, že většina návštěvníků jsou nadpřirozené bytosti. Rozhlédla se a všimla si, že někteří z Harryho kumpánu si jí všimlo a chtěli se k ní dostat. Prodírali se davem a navzájem si dávali signály. Sice ještě nevěděli, co provedla jejich pánovi, ale měli rozkaz ji odchytit, když se v klubu objeví. Ona začala panikařit, tak se co nejrychleji ztratila v davu. Až se dostala k dámským záchodům. Vpadla dovnitř a byla strašně ráda, že tu nikdo nebyl. Opřela se o umyvadlo a podívala se do zrcadla. Viděla sebe. Vystrašenou dívku, která přišla o všechno. O všechny, co milovala, o všechno, co měla a čeká jí smrt. Ví to, moc dobře to ví.
„Neměla jsem sem chodit! Neměla!" zařvala na sebe a chytila se vlasy. Chvíli pochodovala sem a tam. Snažila se vymyslet, jak se z toho dostane i když ji nic moc nenapadlo. Najednou se však zastavila a před očima jí začaly běhat slova, které viděla v té knize. Nehybně stála uprostřed místnosti a pořád jen viděla slova, kterým nerozuměla. Netuší, jak dlouho to trvalo, ale na záchody vtrhla opilá dívka, která se na Hope podívala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co je holka?" opilecky se jí zeptala a Hope se na ní nepřítomně podívala. Lehce natočila hlavu a pořád ji pozorovala.
„Ty máš dost! Máš problém? Co tak čumíš?!" dopotácela se k ní a chtěla do ní vrazit, ale to se jí nepodařilo. Hope ji chytila za hlavu a nehty jí zaryla do kůže. Dívka nedokázala ani nijak zareagovat, protože vyslovila dvě neznámá slova jak pro ní, tak i pro sebe. Oči opilé dívky zmizely a zbylo jen oční bělmo. Hope zase měla úplně černé bez zorniček. Hope otevřela pusu a i ta dívka. Z jejích úst začal vycházet černý dým přímo do úst neznámé. Temnota, která je stejně temná jako ďáblova se začala přenášet do těla neznámé dívky, který se stala její obětí. Všechno šlo z ní ven. Její moc, její schopnosti, její síla i její duše. Její nohy se začali postupně měnit v dým a ona dál pokračovala. Snažila se přejít do jejího těla. Bylo to bolestivé pro obě, tak bolestivé jako nikdy. Byla to velice silné kouzlo a bylo k tomu potřeba hodně temné energie, kterou Hope měla. Když bylo hotovo, neznámá dívka se svalila k zemi a zavřela oči. Avšak Hope byla pryč. Zůstala po ní jen hromádka oblečení.
