Banshee

♦20.díl♦

Ahojte, 

hned na začátek vám chci říct, že jsem vůbec nečekala, kolik z vás tu ještě zbylo. Jsem opravdu mile překvapena a strašně moc vám děkuji. Tady je další díl, snad se bude líbit. 

♦♦♦

Hope chtěla odejít, když v tom zacítila pichlavou bolest v hlavě.

„Relinquere! Relinquere! Relinquere!" Amanda stála za Hope a šeptala kouzlo.

„Okamžitě přestaň! Slyšíš!" Nechtěný návštěvník, který Hope ovládá křičel z plných plic. Amanda se však nedala zastrašit, kouzlo opakovala stále dokola a víc nahlas.

„PŘESTAŇ!" Hope se chytila za hlavu a bolestně skučela.

Oči Hope se vrátili do normálu, ale Amanda stále nepřestávala.

„Mami, prosím. Mami, prosím přestaň."

Kolena Hope se podlomila a ona se svalila na zem. Amanda přestala  a přiběhla k ní.

„Hope, Hope. To bude v pořádku, jen tě musím dostat do domu. Nikdo nás nesmí vidět. Rychle!" Ze všech sil zvedla její drobné tělo z příjezdové cesty a dotáhla ji do domu. Její tělo se svalilo na zem a stále se držela za hlavu. Cítila se jako by ji někdo natloukal do mozku obrovské a ostré hřebíky. Stále se svíjela na zemi bolestí a Amanda se snažila probrat Meredit.

„Lásko, probuď se. No tak. Potřebuju tě."

Meredit se po pár problesknutí se začala probírat.

„Co to bylo?" Zašeptala, jakmile se probrala.

„To teď neřeš. Máme větší problém." Obě se podívaly na Hope, která sebou stále házela.

„Musíme okamžitě z domu!" Obě se naráz zvedly a utekly z domu. Sotva stihly zavřít dveře, než se Hope rozkřičela z plných plic. Síla jejího křiku málem vyrazila dveře, ale naštěstí se jí to nepodařilo. Kdyby se jí podařilo vyrazit dveře, její křik by byl slyšet široko daleko. Dům je zapečetěný kouzlem, které ho chrání před nadpřirozenem.

„Ten dům to moc dlouho nevydrží. Podívej, okna, praskají!" Meredit podotkla a měla pravdu. Na oknech se objevovali obrovské praskliny.

„Hope sílí, něco se chystá Mer, byla zřejmě chyba se sem vrátit."

„Byla to obrovská chyba, ale slábneme. Potřebujeme více síly, a kde ji seženeš, než-li u samotného zdroje?"

„Máš pravdu, ale nebude dlouho trvat a najdou ji. A ty víš, že je to ona koho hledají. Musíme ji ochránit."

„Ano to musíme, jinak je konec. Válku Boha s Ďáblem nepřežije nikdo."

Chytily se za ruce a začaly s kouzlem, které udrží jejich dům v celku.

Na druhém konci města...

„Co to sakra bylo?!" Zakřičel Niall, když na sobě hasil plameny ohně.

„Co myslíš, ten hustý černý kouř ve tvaru lebky, nebo ten následný výbuch?!" Okřikl ho Liam a hasil si vlasy.

„Co to mělo znamenat, Marria?" Zakřičel Harry a napravil si kus tváře, který mu odpadl výbuchem.

„Pane bože!"

„Toho mi ani nepřipomínej! Určitě je to jeho práce, takže mi okamžitě řekni, co se stalo?!" Harry byl mnohem podrážděnější, než když přišel od Hope, která ho neskutečně vytočila.

„Můžu Vás ujistit, že to není práce Vašeho bratra."

„Tak čí?" Liam se divil.

„Určitě jste slyšeli o covenu čarodějnic Quicca. Jsou to velmi silné a temné čarodějnice. Čarodějnice z covenu Quicca, údajně vymřeli už v 16.století. A Vy, jste byl ten, co se o ně postaral." Marria se podívala na Harryho.

„Co s tím mají společného. Vyvraždil jsem všechny."

„Zřejmě všechny ne. Jsou opět v Londýně. A není to dobré. A hlavně to není možné. Jestli načerpají dost síly...je i možné, že ony Vám ukradly onu knihu. A Vy moc dobře víte, co se zde stalo před čtyři sta lety. Jestli najdou to místo, bude to velký, ale velký problém."

„Si nejstarší a nejsilnější čarodějnice v Británii. Díky mě žiješ už dvě stě let, jsi stále mladá, z pekla jsi dostala knihy s nejtemnějšími kouzly, čerpáš moji temnou energii, tak mi sakra řekni, co se děje! Protože je velmi jednoduché tě zabít a v pekle je pro tebe připravené velmi speciální místo. Udělala jsi velmi zlé věci, Marria. Takové ti nikdo neodpustí. Bylo by velmi zábavné tě mučit, já osobně bych se mučení osobně zúčastnil." Jeho hlas byl klidný, tak klidný, že naháněl ještě větší hrůzu. Přišel k ní blíž a chytil ji pod krkem."Mluv!" stručně ji nakázal a zesílil stisk.

"Když se vrátíte do pekla, budete se velmi těžce dostávat z pekla. Už před tisíci lety se Vám to podařilo jen tak, tak. Moc dobře to víte." Jeho stisk ještě zesílil.

"Marria! Vyruju tě."

„Banshee, jsem se dostala do hlavy, už jsem ji ovládala, byla na cestě sem. Jenže dvě čarodějnice mě vyhnaly z její hlavy. Můžu to zkusit znovu!" Její hlásek byl slabý a docházel ji vzduch, ještě chvíli a zemře. Harry se však dvakrát hluboce nadechl a pustil ji. Marria se svalila na zem a rozkašlala se. Do jejího těla se dostal potřebný vzduch.

„Pane, potřebuji ale od vás pomoc."

„Dávám ti toho snad málo?!"

„Prosím, když jsem se dostala banshee do hlavy, tak tam zůstal můj otisk, jestli mě Quicci čarodějnice najdou, jsem mrtvá."

„Jestli nenajdeš banshee, tak jsi mrtvá, tak jako tak. Upálím tě na hranici, tak jako mnoho tvých sester před dávnou dobou. Ještě teď si pamatuji, ten nádherný křik, strach a vůně spáleného masa."

„Vy to nechápete, když mě zabijí, vezmou si mou moc, budou ještě silnější."

„Mě neporazí, tak se dej do práce." Marria se pomalu zvedla ze země, je to jen přece stará dáma, i když na to nevypadá. Sedla si na židli a podívala se na svého pána.

„Jak myslíte. Podejte mi ruku."

"Proč?"

"Potřebuji energii, abych se měla sílu bránit. Jestli to znovu nevyjde, jsme všichni mrtví. Nebo spíš, budete všichni zase v pekle."

Harry ji podal ruku, aby byla silnější. Zavřela oči a začala šeptat kouzlo.

Za pár minut otevřela oči a podívala se na všechny v místnosti.

„Mám ji..."