Banshee

♦51.Díl♦

Zdravím,

pár dílů zpět jsem psala, že do konce zbývá asi 2 díly, tak bohužel ne. Nevyšlo to, takže teď nedokážu říct, kolik dílů ještě zbývá. 

Tak se mějte krásně. 

Hope se nijak nebránila a nechala se odvést na policejní stanici. Zrovna seděla ve výslechové místnosti a naproti ní seděl vyšetřovatel. Hope měla na tváři spokojený úsměv a ruce překřížené na prsou. Ještě nohy na stole a měla by úplné pohodlí.

„Tak slečno, víte z čeho jste obviněná?"

„Nějakou představu mám, ale mohl byste mi to osvětlit." Její úsměv se ještě rozšířil, ale byl to takový úsměv, který by některé donutil vzít nohy na ramena a utíkat, co nejdál. Byl to úsměv šílence.

„Jste obviněná z několika vražd. Z vraždy matky s dcerou v Doveru ze dne..."

Další slova už neslyšela, opět nesnesitelná bolest hlavy a její obličej se několikrát oddělil od obličeje Mandy. Hope se chytila za hlavu a nevnímala nic okolo, jen čekala, až jí bolest přejde. Vyšetřovatel si toho vůbec nevšimla, hlavně proto že diktoval několik jmen a k tomu také odkud jsou, a ve která den se to událo.

„Moment!" zakřičela a bolest zmizela. Vyšetřovatel se na ní tázavě podíval.

„Diktujete mi tu jména, místa, časy. Mám však otázku. Spolupracujete i s jinými zeměmi?"

„Ano, s pár ano, ale proč-"

„Víš co, kamaráde, urychlíme to. Zapni si diktafon nebo si to zapisuj, je mi to fuk. Začneme v Evropě. Francie..." Začala mluvit o jménech, o místech i o časech kdy se to stalo. Celé její vyprávění trvalo hodiny. Své vyprávění však zakončila masakrem v New Yorku. Když skončila s vítězným úsměvem a promítnutí dvou tváří, což vyděsilo jak vyšetřovatele, tak i pár policistů, kteří stáli za neprůhledným sklem. Bylo jich tam hodně, hlavně proto, aby to všechno slyšeli na vlastní uši. Nevyděsilo to však jen jednoho.

Jednoho, který patřil k němu. Arawn, krutý skoro jako sám ďábel.

Ten nejhlavnější, který si může cestovat mezi peklem a zemí jak se mu zachce. Už ho nebaví být na světě, ale svého pána musí poslouchat. I když musí dělat takovou podřadnou práci, co je pod jeho úroveň a schopnosti, nikdy ho nezradil. Ale aby zjistil, co se tady děje nepotřebuje jít do pekla. Postačí mu ta nejtemnější kniha, co existuje. Tu má schovanou v trezoru v domě svého pána. Sebral svou koženou bundu ze židle u jeho stolu. Nejen, že našel toho, kdo vraždí banshee, ale je dost možné, že to doopravdy ani nebyla ano, ale byla to jen loutka, kterou někdo použil kvůli zabíjení.

V domě svého pána byl během pár minut zamířil ihned do trezoru a vytáhl knihu. Zavalil ho zápach smrti a černé magie. Vůně domova. Rozevřel knihu a listoval, dlouho listoval, je to obrovská kniha, ale našel to, co hledal. Něco takového nečekal, nikdy se s ničím podobným nesetkal. Zákeřně se usmál a vytáhl telefon.

„Doufám, že je to důležité!" ozval se rozmrzele Harry.

„Víc než důležité, mysleli jsme, že jsou všechny banshee mrtvé."

„Ty poslední jsme našli včera mrtvé."

„Je ti tu ještě jedna." Po těchto slovech se Harry zarazil.

„Cože?"

„Nevěděl jsem o co jde, poradil jsem s knihou. Na stanici přivedli dívku, která stojí za těmi vraždami. Ke všemu se přiznala i k tomu, o čem jsme neměli ani tušení. Její tvář se začala oddělovat a objevila se jiná. Dozvěděl jsem se-"

„Že se banshee můžou dostat do těla někoho jiného."

„Jak víš?"

„Myslel jsem si, že je to jen pověra, nikdy jsem to nezažil."

„V těle té holky, je banshee."

„Proč nám to uniklo?!" zařval hrozivě Harry.

„Proč by banshee zabíjela svou krev?" otázal se Arawn.

„Musíme se jí zeptat, než jí odvezou jinam a ona se dostane do jiného těla!" Harry zuřil.

„To nepůjde asi tak snadno, to by musela být hodně silná. Její tělo bude zubožené, pokud v ní teda byla hodně dlouho."

„Vracím se do Londýna, hlídej ji." Řekl a zavěsil.

Arawn se rychle vydal zpátky na stanici, aby banshee pohlídal. To však netušil, že už je pozdě.

Na stanici

Hope zavřeli do cely, kde jí zamkli. Hope se cítila unaveně a měla zvláštní pocit, že se něco děje. Lehla si na lavičku, která tam byla a chtěla si trochu odpočinout. To jí však nebylo dopřáno, když se u cely objevila její matka.

„Mandy, co se stalo? Co to povídají? Je to pravda? Udělala jsi to?"

„Klid, v klidu."

„Můžeme být chvilku samy?" otočila se na policistu, který tam stál.

„V žádném případě!"

„Bože, přiznala jsem se, kam bych asi utíkala?!"

Policista přemýšlel, ale nakonec jí vyhověl.

„Tak, co se stalo Mandy?" Bylo na ní vidět, že probrečela několik hodin. Hope nic neříkala, jen jí chytila za ruce a podívala se jí do očí. Je čas změnit místo, je čas vrátit Vám dceru.

Hope se usmála a matka Mandy byla zmatená, tak jak nikdy ještě ne.

„O čem to-" nestihla se na nic zeptat a Hope ji chytila pevněji, až to bolelo. Vyděšený výraz by nikdo nepřehlédl. Pomalu se černé magie zarývala do těla Mandiny matky, která se nemohla ani pohnout. Dívala se do očí své dcery, které byli černé jako uhel. Hope se postupně dostávala do druhého těla. Bylo to bolestivé, snad mnohem víc, než když se dostávala do Mandy. Možná je to tím, že v Mandy zůstala tak dlouho. Když byl proces u konce, tak se obě svalily na zem. Hope v těle matky a Mandy, která už zase měla nadvládu nad svým tělem. Spíš nad tím, co z něj zbylo.