Banshee

♦37.Díl♦

Jelikož jsem si uvědomila, že na víkend odjíždím, tak vám ten díl hodím dnes. Kdy bude další opravdu nevím. 

Hezký víkend, ahoj! ;) 

S hrůzou se rychle postavila a běžela ke dveřím, slzy ji sice bránily ve výhledu, ale ještě se zpátky ohlédla a chtěla vyběhnout ven, ale do něčeho narazila, spíše řečeno do někoho...do Liama, který byl celý od krve.

Když viděla, jak vypadá, rychle od něj uskočila a šla od něj co nejdál, ale narazila do Harryho, který byl také od krve, možná snad ještě víc než Liam. Také od něj uskočila a snažila se od nich dostat, co nejdál. Běžela do kuchyně a chtěla se zadním vchodem dostat ven, ale oni dva tam byli ještě před nimi. Bylo to poprvé, co ho viděla tváří v tvář od doby, kdy se Hope dozvěděla co je Harry zač.

Chtěla se vrátit zpátky, ale Liam ji chytil a otočil k Harrymu. Ten se tak ďábelsky usmíval, jako ještě nikdy předtím. Tohle si vychutná, bude ji klidně mučit jakýmkoliv způsobem. Je mu to jedno.

„Co jsi to udělal?! Proč si je všechny zabil!? Ty vrahu!" křičela na něj.

„Ale, ale. Vidíme se po tak dlouhé době a ty jsi hned taková nepříjemná. Chci si jen popovídat, Hope. Hope, Hope...naděje. Ta už v tomhle případě už nemá moc velkou váhu, že? I tvé matky měly naději, že se z toho dostanou, ale smůla. Ale věděly moc dobře, co se stane. Jen asi netušily, že jsem to zrovna já. Což je divné, myslel jsem, že jim to povíš. Neposlušná dceruška." Pohrozil jí prstem a usmíval se jako psychopat. Hope nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Asi ji šálil sluch, ale nechtěla tomu uvěřit. Ten muž je šílenec, naprostý šílenec. A v tu chvíli ji došlo, že umře. Ten muž, co se jí jednu dobu dokonce líbil a myslela si, že by to s ním nebylo až tak hrozné. Jak byla naivní, ale chválila se v duchu za to, že na to přišla dřív než by se mohlo stát něco víc.

„Ale já jsem gentleman, takže ti odpovím."

Utrhl si kuchyňskou utěrku, aby si otřel špinavé ruce od krve. Hope ho s hrůzou pozorovala, ale nemohla se zmoci na slovo. Tvářil se jako by se nic nestalo. Jako by právě nezabil skoro dvacet lidí, jako by nic.

„Tvé matky se provinily, mnoha způsoby. Byly součástí Quicca covenu a ukradly mou knihu. Šly proti mně, určitě měly prsty i v tom, že se tu objevila banshee. A taky..." To však už nedopověděl.

„To jsi je zabil kvůli blbé knize! A-" nedopověděla a zamyslela se. Co by mohlo být tak vážné, aby jim kvůli tomu takhle ublížil. Tady něco nehraje.

„To je otázka, kterou si kladu i já. Blbá kniha, je v celku obyčejná, tak proč tahle kniha?"

Hope mu neodpověděla, vlastně ani netušila, o jakou knihu jde, až do doby než ji držel v ruce. Poznala ji, je to ta kniha, ve které listovala.

„Musím ti poděkovat. Nebýt tebe, tak bych tu knihu nenašel. Kdybys ji vrátila zpět do trezoru, tak by byla fuč."

Hope se zastavilo srdce! To kvůli ní, je její rodina mrtvá? Oh, ne. To nemůže být pravda. Slzy se jí začaly kutálet po tváři a ona z toho byla zoufalá, když najednou ji svitlo. Přestala brečet a podívala se na Harryho. Upřeně se na něj dívala, až mu to bylo lehce nepříjemné. Pak její oči zčernaly.

„Byla tam louka,

jezero a les jako nejvyšší hradby.

City poletující ve vzduchu,

byly jako ty nejhezčí skladby.

Dívka běžela po louce, nohy bos,

za ní šel její zvaný host.

Avšak byl tam někdo další,

kdo nepřál jejich štěstí.

Ona něžná, však s temnou duší,

on vládce pekel.

Lásky cit zahořel,

Čas plynul dál.

Jednou se bratr na zem vrátil,

aby ďáblovo štěstí zhatil.

Ona křičela z plných plic,

ž to bylo slyšet u hranic.

Sama však na hranici stála,

a ohnivá smrt okolo ní plála."

Areya!

(autor: AnneBrazdova)

Hope se zhluboka nadechla a její oči se vrátily do normálu. Neměla ani tušení, kde se tohle vzalo. Viděla jen ve své mysli divné znaky, přesně takové jako byly v té knize. Které se však změnili na slova, kterým rozuměla a dokázala je říct. Harry i Liam na ní nevěřícně zírali. Liam ji pustil a postavil se vedle Harryho. Jak to mohla vědět? To nikdo kromě Harryho a Liama neví, nikdo. Celou vesnici vyvraždil. Všechny ženy i děti, i dobytek, prostě všechno. Hope také nemohla uvěřit, co to právě řekla.

„Co jsi to řekla?!" Harry se vzpamatoval a zvýšil na ní hlas. A v tu chvíli to Hope došlo, o čem mluvila, bylo o něm. Musí to být ale hodně dávno.

„Ony ji zabily, že? To ti mé matky řekly, že? To proto si je zabil, protože jejich předci, zabili ji. Areyu! Zřejmě si to zasloužila! Když se dala dohromady s tebou!" zakřičela na něj.

V tom se Harry k ní přiblížil a vrazil ji pořádnou facku. Nedovolí nikomu, aby o ní takhle mluvil. Vlastně nechtěl, aby ona o ní mluvila, aby o ní mluvil kdokoliv. Ona spadla na zem a bolavou tvář si držela rukou. V koutku úst se jí tvořila krev, ale to neřešila. Vyškrábala se na nohy a podívala se na něj. Krev, co se jí tvořila v puse, mu plivla do obličeje.

„Miloval jsi ji, co? Jasně že jo, jinak bys tak nereagoval. Byla banshee, že? Proto tě to k ní tak táhlo, byla stejně temná jako ty, že?"

„Drž hubu!"

„Ah ano, vzal si jí, chtěli jste dítě. Ale bohužel byla upálená, jako čarodějnice." Hope vůbec netušila, kde se tahle slova v ní berou, ale říkat je ji činilo šťastnou. Teď je čas přestat se přetvařovat.

„Drž hubu ti říkám!" zařval na ní a jeho oči opět zrudly. Vrazil ji další facku, ale tentokrát jako by to ani necítila.

„Ty nemáš ani tušení, kdo já jsem. Opravdu si myslíš, že já jsem anděl?! Ne, já jsem něco mnohem horšího!"

Zhluboka se nadechla a začala z plných plic křičet!