Banshee

♦21.Díl♦

Tadá! Je to tady, užijte si to.

Mějte se. 

„Mám ji..." Prohlásila Maria a na papír napsala místo, kde se Banshee nachází.

Přesně tyhle slova chtěl Harry slyšet. Podíval se na Liama a Nialla, kteří netrpělivě vyčkávali na rozkaz svého pána.

„Sežeňte všechny muže, které jsou poblíž. Ještě dnes chci její hlavu, hned!" Harry rozkázal a vyšel ze dveří.

Liam a Niall se okamžitě pustili do práce. Podle místa, které bylo napsané na papíru se banshee nenacházela daleko.

„Přiveďte ji do skladu 520. Do večera ať ji máte, jinak si vezmu vaše hlavy!" Zařval Harry a oba leknutím poskočili. Věděli moc dobře, že Harry svůj slib splní, je to přece jen ďábel a umí být velmi krutý. Oba spěchali ke svým autům, aby mohli co nejdříve vyrazit na místo. Protože právě začalo svítat.

„Liame, já seženu všechny, co jsou v Londýně, nemám zdání, kolik jich bude, tak při nejhorším povoláš nějaké démony. Pamatuješ, jak byla minule silná? A to jsme ji ani neviděli." Niall se zastavil.

„No právě. Dlouho bude trvat než všechny shromáždíme. Hlavně nikdo nesmí vědět, co se chystá. Ne že to někomu vykecáš, rozumíš?"

„Děláš ze mě nějakou drbnu." Bránil se Niall, i když moc dobře věděl, že má Liam pravdu.

„Nechtěj, abych ti připomněl posledních pár událostí, které se stali pouze tohle století, kdy jsi nedržel jazyk za zuby. Jako například, když-"

„Drž hubu, chápu!" Niall přerušil Liama, který chtěl opět připomenout tyto nešťastné události, na kterých se Liam velmi dobře bavil.

„Fajn, jdeme na to, kamaráde. Buď ona, nebo my. Kdyby to náhodou nevyšlo, tak jsem s tebou rád sloužil." Niall zasalutoval a oba nasedli do svých aut.

♦♦♦

Banshee stála u okna a dívala se ven. Z vlasů ji kapala voda, ale to vůbec nevnímala. Pohled měla nepřítomný a prázdný. Celou noc nezahmouřila oči, cítila se jako by ji někdo sledoval, i když nikoho široko daleko neviděla. Byla unavená, velké kruhy pod očima a připadalo jí, že veškerá energie, co v ní ještě zbyla, zmizela. Každou chvíli cítila, jak ji jde mráz po zádech, jako by ji za krk dýchala sama smrt svým mrazivým dechem a jen čeká, až ji bude moct vrazit nůž do zad.

Moc dobře věděla, že se něco blíží. Něco velkého a nebezpečného. Už několikrát ve svém životě měla takový pocit a nikdy to nevěstilo nic dobrého. I když to na sobě nedala znát, tak byla vyděšená. Dnes nikam nepůjde, necítí se na to. Zůstane v pokoji a bude přemýšlet, jak se z toho všeho dostane. Možná by bylo nejlepší, kdyby odsud odjela někam hodně daleko.

„Skončí to vůbec někdy?" pronesla do prázdna a zadívala se ven na domy, které byli naproti. Všude okolo panoval klid a ticho. Takové to ticho před bouří, které nevětří nic dobrého. Jen si povzdechla a lehla si zpátky do postele. Zakryla se peřinou až pod bradu a cítila, jak se její duše chvěje. Přichází, zlo přichází....

♦♦♦

Den se chýlil ke konci a Harryho muži byli na místě, kde se banshee nachází. Slunce už zacházelo a jim docházel čas. Většina mužů byli démoni a na tohle se těšili jako na každou špinavou práci.

„Nenechte jí utéct, potřebujeme ji živou." Liam rozdal rozkazy a všichni se vydali k domu. Nesnažili se být nenápadní, nepotřebovali to a hlavně to neměli ve zvyku. Vyrazili dveře a vstoupili dovnitř, nikdo okolo nebyl, což bylo zvláštní. Rozdělili se a prohledávali dům.

Banshee cítila, že se někdo blíží a tak nenápadně vykoukla z okna, kde je spatřila. Začala zhluboka dýchat a cítila v sobě narůstající paniku. Tušila, že se z toho tentokrát jen tak nedostane. Běžela ke skříni, kde na sebe hodila kabát, nazula si boty a vytáhla malou cestovní tašku, kde hodila pasy z různých zemí a taktéž velký obnos peněz. Vzala i klíče od auta, aby se odsud dostala, co nejrychleji. Musí odsud co nejdříve zmizet. Vyběhla na chodbu, kde běžela ke dveřím na konci chodby. Je tam tajná chodba, kde se dostane ven. Zavírala za sebou dveře, když slyšela hluk. Byli v domě, to je jasné. Co nejrychleji vlezla do skříně, která neměla zadní stranu. Slezla po žebříku, který byl plný pavučin a držel jen silou vůle. Snažila se jít co nejtišeji, protože ji bylo jasné, že to nejsou obyčejní lidé.

Za pár minut byla venku a vydala se okolo domu nenápadně k autu, které stálo Jen o ulici vedle. Tušila, že tenhle den brzy přijde, proto vždy měla nouzový plán. Pořádně se dívala okolo, jestli nikdo není okolo. Když si myslela, že je vzduch čistý, tak se vydala na ulici.

Už si chtěla oddechnout, že to zvládla, ale i tak měla divný pocit, že to bylo až moc snadné. Najednou ji něčí ruce pevně chytili za pas a za ústa, tím ji zabránil křičet.

Jedovatý hlas se ji rozezněl v uších, až ji naskočila husí kůže. Dech majitele rukou byl ledový a páchl po zkažených vejcích.

„Mám tě, banshee..."