Kočka a Vlk...?

8. ČÁST

  "Ty-ty jsi princ...?

  "Jo. Omlouvám se." řekl a odtáhl se.
  "Za co se omlouváš?" nechápala jsem to a donutila ho podívat se mi do očí.
  "Že jsem ti neřekl, kdo jsem, že-" položila jsem mu prst na ústa, aby mlčel.
  "Nemusíš se mi omlouvat. Mě nevadí, ze jsi princ." objal mě a bylo vidět, že se mu ulevilo.
  Už se stmívalo a tak jsme nasedli ma koně a jeli.
  V dálce jsem zahlédla táborák, kočky mají lepší zrak než vlci, a tak jsem se zeptala..."My budeme tábořit v lese?"
  "Jak to víš?"
  "To je tajemství" vyplazila jsem na něj jazyk. On mě najednou začal lechtat. Zase jsem malém spadla, ale alespoň mě už nelechtal.
  "Jsme tu" řekl a pomohl mi z koně.
  Donesl mě k ohni a sedl si vedle mě.
  Nikdy jsem nebyla dál než na náměstí, a tak jsem si každou chvilku užívala. Zrovna jsme se hřáli u ohně, když jsem vzhlédla k nebi.
  "Jé, hvězdy!" vydechla jsem úžasem.
  "Ty jsi nikdy neviděla hvězdy?" zeptal se Wall. "Jenom z malého okýnka ve sklepě-" "Ty jsi spala ve sklepě?" zeptal se nevěřícně Wall . "Jo" odpověděla jsem a pohled upřela na zajímavou zem.
  Wall se z ničeho nic zvedl a mě vzal do náruče.
  "Zavři oči" řekl a já neprotestovala a zavřela je. Trochu jsem vyjekla, když mě pokládal na mokrou trávu.
  Cítila jsem, jak si lehá vedle mě.
  "Už je můžeš otevřít" řekl a já otevřela oči.
  "Wau, to je nádhera." Koukali jsme přímo na noční oblohu. Wall mi ukazoval některá souhvězdí. Pamatuji si Velký vůz a Orion vypadá jako motýlek nebo přesýpací hodiny.
  Nakonec jsem uznala na té mokré trávě, pod hvězdami a vedle Walla. Cítila jsem, že mě odnáší zpátky, pokládá na deku, lehá si vedle mě a oba přikrývá jednou dekou. Nakonec slyším nějaká slova, cítím pusu mezi ušima a padám do říše snů.