Kočka a Vlk...?

9. ČÁST

  Ráno mě zase probudilo pohlazení po tváři. Zase je to Wall. Prosadila jsem se a zkontrolovala kotník. Už to bylo lepší, ale Wall pořád trval na tom, že se ten kotník nesmí namáhat.
  Zvedl mě a v náručí mě nesl k ohni. Naštvaně jsem si dala ruce na prsa a čekala, až mě položí. Jen se nad tím usmál.
  K snídani jsem si dala jenom jablko, jelikož nejsem zvyklá snídat. Po snídani jsme zase vyrazili. 
  Po pár hodinách jsme dorazili do města. Ubytovali jsme se v jednom hotelu a samozřejmě jsem pokoj sdílela s Wallem.
  Když jsme se ubytovali, přesvědčila jsem Walla, abychom se šli podívat na náměstí. Zajímalo by mě jak vypadá.
Wall souhlasil pod podmínkou, že se budu šetřit (zase ta jeho podmínka).
  Když jsme dorazili na náměstí, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
  "To je nádhera." Nikdy jsem neviděla, ani nelišila, že by místo náměstí byl park.
  "Půjdem si sednout?" zeptal se Wall. Souhlasila jsem.
  Všechny lavičky byly obsazené, a tak jsem si sedla na trávu. Wall si vedle me lehl. Po chvíli jsem ho napodobila. Koukali jsme společně na modré nebe.
  "Jsem rád, že jsme šli zrovna do vaší hospody" řekl Wall.
  "Jo, já taky... A proč jste vlastně šli do tý hospody a ne jiné?" nechtěla jsem se ptát, protože jsem znala odpověď, ale prostě mi to ulítlo.
"Chlapi tě chtěli vidět, a tak mě přemluvili"
  "A ty ne?"
  "Ne. Nelíbí se mi, jak se chovají vlci ke kočkám a obráceně. Nejradši bych, aby neexistovala kočičí a vlčí města" řekl a já se musela usmát.
  "Čemu se směješ?" zeptal se s úsměvem na rtech.
  "Tobě" odpovím se smíchem.
  "Jen počkej, ty jedna..." začne mě hodně lechtat a já se svíjim v záchvatech smíchu.
  "Měli bychom už jít" řekne potom co mee přestane lechtat a já se uklidním.
  Už pomalu jde a já dostanu super nápad. Rozběhnu se a skončím mu na záda.
  "Hej, co to-"
  "Bolí mě kotník" nedořekne, protože mu dám výmluvu.
  "Tak se drž ty... Liško podšitá" usměje se a jdeme do hotelu.