Kočka a Vlk...?

36. ČÁST

  Než jsem si šla lehnout, podívala jsem se na balkón. Hvězdy krásně svítily. Byl vidět Velký vůz i Orion a měsíc tvořil písmeno D. Bylo to kouzelné, ale po chvíli se mi zavíraly oči, tak jsem si šla lehnout.
  Ráno se mi nechtělo z postele, takže jsem v ní zůstala, ale za chvíli na dveře někdo zaklepal a dovnitř vešla služka.
  "Slečno...promiňte mi, že Vás budím, ale princ vám vzkazuje, že jinak odjede bez Bás." okamžitě jsem se vymrštila do sedu.
  "Sakra, já na to zapomněla." rychle jsem se oblékla a běžela na snídani. Snad tam ještě budou.
  Doběhla jsem do jídelny, ale ta byla prázdná. Už jsem chtěla jít před zámek, ale skrz místnost prošla na balkón služebná se snídaní, tak jsem se vydala za ní.
  U stolu seděli král s královnou.
  "Dobré ráno, jak jste se vyspala?" zeptá se mě král, jako by nic.
  "Dobře. Děkuji za optání." odpovím a vyhlížím Walla, ale ten nikde není.
  "Tak se nasnídejte." pokynula mi královna a začala jíst. Chtěla jsem si dát do pusy první sousto, ale vyrušil mě něčí smích.
  Na balkón přišel Wall a snažil se potlačit další nával smíchu.
  "To bylo úžasný. Vsadím se, že bys trhla rekord ve sprintu." pobaveně se na mě podíval a posadil se.
  Kdyby mohli pohledy zabíjet, Wall by byl na místě mrtvej, ale snídala jsem dál.
Najednou mě něco napadlo.
  "Mohli byste mi vyprávět něco z Wallova dětství?" zeptala jsem se jeho rodičů zvědavě. Viděla jsem, že se Wall napřímil a to mě donutilo se usmát.
  "Ale zajisté." odpověděla královna s úsměvem a já se vítězně usmála na Walla a dál poslouchala královnu.
  "Už bychom měli vyrazit." řekl Wall, když královna dopověděla další legrační historku z Wallova dětství, a zvedl se od stolu.
  "Počkejte chvilku." řekla královna a odběhla od koní. Po chvilce přišla a v rukou držela dva pláště.
  "Tady, vezměte si je. Jsou nepromokavé a udrží vás v teple."
  "Děkuji." poděkovala jsem a ten druhý podala Wallovi.
  "To nic nebylo. A ted už jeďte, nebo to nestihnete." zamávala na nás královna, když pobídla koně k jízdě.