Kočka a Vlk...?

63. ČÁST

  "Walle, jak ráda tě zase vidím." přišla k nám jeptiška a Wall jí pevně objal.
  "Také tě rád vidím. Jak se máš?" odpověděl jí Wall.
  "Dobře, děkuji. A kdo je tato pohledná mladá dáma?" zeptala se jeptiška a změřila si mě pohledem.
  "Dovol, abych ti představil princeznu Caty."představil mě Wall. Pořád si nemůžu zvyknout na oslovení princezna. Nervózně jsem se poklonila a podívala se na ní. Mile se na mě usmála.
  "Ztracená princezna se našla. Jsem ráda, že tě poznávám Caty." taky mě objala.
  "Já také." odpověděla jsem, ale pořád jsem byla trochu v šoku.
  "Promiň... Caty, tohle je moje chůva, starala se o mě, když jsem byl malý." představil mi jeptišku Wall.
  "Pojďte dál. Máme si o čem vyprávět." jeptiška nás vedla do kostela.
  "Omluv jí, je trochu upovídaná." zašeptal mi Wall, když jsme se vydali ke kostelu.
  Prošli jsme mohutnými vraty a uviděla jsem něco nečekaného. Ve středu kostela bylo nádvoří, ale nebylo obyčejné. Ve středu toho všeho si hrálo několik dětí na krásném hřišti.
  "Založila jsem tento sirotčinec s pomocí zdejších lidí. Díky jejich finanční podpoře jsme mohly zrekonstruovat tento kostel a postavit pro děti hřiště." jeptiška nám celou cestu vyprávěla historii sirotčince.
Dovedla nás na menší zahrádku pod velikou lípu. Vůně jejích květů mě uklidňovala. Podadili jsme se na lavičku.
  "Tak povídejte děti... Jak jste se seznámili?... Kam jedete?... Kde jsi celou dobu byla Caty?... Chci to všechno vědět." řekla jeptiška a viděla jsem, jak jí jiskří v očích.
  "Víte... Do nedávna jsem byla zavřená v jedné hospodě ve Vlčí městě. Pak tam přijel Wall a vzal mě s sebou na zámek. Cestou jsem se dozvěděla, kdo jsem a teď mě Wall doprovází za mými rodiči." odpověděla jsem jí ve zkratce. Celou dobu tiše poslouchala.
  "To je dobře, že jsi odešla z té hospody. Za pár dnů bude v kočičím království svátek. Přijedete tam v ten den?" zeptala se jeptiška. Nevěděla jsem, o jakém svátku je řeč.
  "Ano. Zítra pojedeme do posledního smíšeného města, potom to už není daleko." odpověděl jí Wall.
  Jeptiška nás postupně provedla celým sirotčincem.
  "Tato část je tu nově a je uzpůsobena pro děti s postižením, ať psychickým, tak fyzickým." řekla jeptiška. S Wallem jsme se chtěli podívat na ty děti, tak nás tam jeptiška zavedla. Hráli jsme si s dětmi, četli jsme si s nimi a nakonec jsem jim i něco nakreslila.
  "S bohem. Ještě se tu někdy zastavte." mávala za námi jeptiška.
  "Určitě. S bohem." zase jsme to s Wallem řekli nastejno, ale začali jsme si už zvykat, tak jsme se nad tím jen usmáli a šli do hostince.