Kočka a Vlk...?

50. ČÁST

"Máte dobrý postřeh, ale v jednom jste se spletla. Wall mě určitě nechce vidět. Nevíte, co se stalo před třemi roky. Pokud byste to věděla, takhle byste nemluvila." v jeho hlase byla slyšet bolest, smutek a zlost.
"Tak mi to povězte a já možná svůj názor zněním." chtěla jsem znát jeho příběh. Potom se zeptám i Walla.
Z hluboka oddechl, ale začal..."před třemi lety byl Wall zasnoupený s jednou princeznou, která se mi líbila, to jsem ovšem Wallovi neřekl. Moc si rozuměli, ale ona se zakoukala do mě a před Wallem mě políbila a vyzvala mi svou lásku. Nemohl jsem se Wallovi podívat do očí, a tak jsem ještě v noci utekl a teď jsem tady."
Koukala jsem na něj s vyvalenýma očima. Když jsem delší dobu neodpovídala, poprosil mě, abych to Wallovi neříkala a odvedl mě ke dveřím. Poděkovala jsem a šla zpátky.
Vyšplhala jsem po stromě do pokoje. Bylo zhasnuto, takže Wall pořád spal. Sotva jsem zavřela okno, v pokoji se rozsvítilo. Wall seděl na posteli a propaloval mě pohledem.
"Ahoj, proč nespíš?" lépe jsem fakt zareagovat nemohla.
"Čekám na tebe. Kde jsi byla?" zeptal se neutrálním hlasem.
"U Nylana." odpověděla jsem mu s pohledem upřeným k zemi. Když nic neříkal, podívala jsem se na něj. Taky koukal do země. Vypadal smutně.
"Co se stalo před třemi lety?" nechtěla jsem se zeptat takhle přímo, ani teď, ale vyletělo mi to z pusy. Podíval se na mě.
Viděla jsem tolik bolesti a teď mu možná způsobovala další.
"Posaď se.... Jako malý jsem často utíkal ze zámku. Jednou jsem se schoval v sirotčinci tak, že jsem se převlékl do jejich věcí. Tak jsem poznal Nyla. Hráli jsme si spolu každý den. Když jsme byli starší, vzal jsem ho na zámek. Společně jsme se učili bojovat, a když jsem se učil vladaření, dával na mě pozor.
Jednou jsem se setkal s urozenou dívkou, se kterou jsem byl zasnoubený. Spřátelili jsme se, ale nechtěli jsme se vzít.
Viděl jsem, jak se na Nyla dívá a věděl jsem, že i ona se mu líbí. Když mu přede mnou vyznala svou lásku a políbila ho, myslel jsem, že vše dobře dopadne, ale Nyl v noci utekl beze slova.
Chtěl bych si s ním promluvit a nechat si to vysvětlit. Co ti řekl on?" jeho otázka mě dostala nepřipravenou.
"To ti neřeknu, protože ti to řekne sám." povzbudivě jsem se na něj usmála.
"Pochybuji, že se mnou chce mluvit, když se vytratil beze slova." zase posmutněl. Sedla jsem si vedle něho na postel a vzala ho za ruku.
"Chce, jen to ještě neví. Neboj, něco už vymyslíme." trošku se pousmál a krátce mě objal.
"Půjdeme spát?" zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtáhli. Jen kývl, lehli jsme si a téměř okamžitě usnuli.