Kočka a Vlk...?

60. ČÁST

  "Podejte mi ten alkohol a kus látky." řekla jsem a za chvíli jsem je měla v ruce. Hostinský šel pro vodu.
  "Teď to trochu štípne." řekla jsem Wallovi, než jsem mu na nohu přiložila látku nasáklou alkoholem.
  "Jen trochu?!" řekl přiškrceně Wall. Vždy když jsem mu přiložila látku na nohu, cukl s ní, ale už nic neříkal.
  "Tady je ta voda a ještě nějaká látka." hostinský položil lavor s vodou vedle židle a podal mi látku.
  "Děkuji." převzala jsem látku a namočila ji do vody.
  "Sss..." Wall sebou zase cukl.
  "Ale aspoň to není tak hrozný,jako ten alkohol že?" ironicky jsem se ho zeptala.
  "Vy jste mu na to nalila alkohol?!" zeptal se mě nevěřícně hostinský.
  "Ano, abych vyčistila ránu." odpověděla jsem mu, když jsem Wallovi zavazovala kotník.
  "Díky." poděkoval mi Wall.
  "Není zač. Co takhle dát si oběd?" navrhla jsem.
  "Dobře, ale pod podmínkou, ze dnes už nikam nepůjdeme." řekl Wall. Souhlasila jsem. Přišel k nám hostinský a ptal se, čyi si dáme.
  "Tak, co si dáš?" zeptal se Wall. Jako vždy mu jeho vychování nedovoluje vybrat si jídlo před dámou i když já se za dámu nepovažuju.
  "Myslím, že dnes si objednám to samé, co ty." chtěla jsem, aby to znělo trochu na úrovni, ale netuším, jestli se mi to povedlo.
  "Dobře. Takže si dáme dvakrát kuřecí s bramborami a dušenou zeleninou." odpověděl Wall hostinskému. Ten chvíli koukal, jako že neví, která bije, ale pak se usmál a odešel do kuchyně.
  "Tak, tady je dvakrát kuře s dušenou zeleninou. Chcete něco k pití?" po asi dvaceti minutách nám hostinský donesl naše objednávky.
  "Hlavně žádný alkohol!" oznámil Wall a zněl přesvědčivě.
  "Dvakrát mléko prosím." poprosila jsem hostinského.
  "Dobře madam, za chvilku to bude."
  "Proč mléko?" zeptal se mě Wall.
  "Protože je dobrý na kosti a pokud ho nechceš vypít, tak ti ho můžu nalít na nohu-"
  "Ne! To je dobrý. Mám mlíko docela rád." řekl. Myslím, že chtěl říct, že se teď alkoholu na dlouhou chvíli bude vyhýbat obloukem a u mléka by to mohlo být stejné.
  "Nechte si chutnat." popřál nám hostinský dobrou chuť.
  Po obědě jsme šli do pokoje. Wall si lehl na postel a já mu zkontrolovala obvaz.
  "Vadí mi, že se o mě musíš starat, jako o malé dítě." řekl Wall nabručeně se skříženýma rukama. Musela jsem se nad jeho reakcí usmát.
  "Řekla bych, že to já jsem tady dítě. Ty jsi mě dostal z tý hospody, zachránil před násilným hostinským, vzal na trhy, ty a tvoji rodiče jste se ke mně chovali mile a teď mi pomáháš najít mojí rodinu...A já ti můžu jenom ošetřit zranění." všechno jsem řekla jedním dechem.
  Wall na mě koukal, jako když jsem mu tím vzala vítr z plachet. V hlavě jsem si znovu projela celý můj proslov a nakonec mi to došlo.
  "J-já t-to zase ř-řekla na-na-nahlas?" zeptala jsem se, ale na odpověď jsem nečekala, ze stolu vzala papír a tužku a mířila ke dveřím.
  "T-teď si o-odpo-čiň." Řekla jsem, když jsem za sebou zavírala dveře.