Kočka a Vlk...?

59. ČÁST

  Ráno mě probudilo prohnutí postele. Wall vstával.
  "Dobré ráno." ospale jsem se na něj podívala. Vypadal trochu zaskočeně. Asi nečekal, že se vzbudím.
  "Dobré. Nechtěl jsem tě vzbudit." odpověděl a podíval se z okna.
  "To nevadí. Půjdeme se podívat do města?" zeptala jsem se zvědavě. Chtěla jsem ho vidět.
  "Ale zajisté Vaše Veličenstvo." Wall se postavil, dal si ruku k srdci a uklonil se. Potom mi nabídl ruku.
  "Oh, děkuji." přijala jsem jeho ruku a vstala z postele. Oběma nám hrál na tváři úsměv. Šli jsme na snídani dolu do hospody.
  Po snídani jsme se vydali do města. Tolik Koček a Vlků pohromadě jsem nikdy neviděla.
  Došli jsme až k parku, kde bylo i dětské hřiště. Děti se houpali na houpačkách, lezli po prolejzačkách a na pískovišti stavěli bábovičky.
  Sedli jsme si na lavičku a sledovali, jak se smějí a hrají si.
  "Nejsou roztomilí?" zeptala jsem se Walla a sledovala, jak si dvě vlčí holčičky hrají na pískovišti.
  "Jo, to jsou. Je tu taková uklidňující atmosféra." odpověděl Wall.
  Dál jsem pozorovala dvě holčičky, když v tom jim zničil bábovičky míč, se kterým si házeli kluci pár kroků od pískoviště. Holčičky měli na krajíčku, ale kluci se jim hned omluvili a za chvilku si už všichni házeli s míčem.
  Zrovna jsem pozorovala kočičího kluka, jak chytá motýly, když se jedno z dětí rozplakalo. Byla to jedna z holčiček. Stála sama uprostřed pískoviště.
  "Copak je? Kde máš maminku?" zeptala jsem se jí, když jsem k ní došla.
  "J-Já ne-nevím..." vykoktala a rozbrečela se nanovo.
  "Já jsem Caty a ty?" zeptala jsem se a podala jí kapesník.
  "N-Nancy."
  "Tak Nancy, půjdeme najít maminku jo?" jen přikývla a k nám došel Wall.
  "Tohle je Wall a pomůže nám najít maminku, jo?" představila jsem jí Walla.
  "Ahoj, jsem Wall." mile se na ni usmál. Wall to s dětmi umí, protože to vypadalo, jako že se Nancy už nebojí. I děti ze sirotčince ho měly rády.
  "Chceš na koně, možná maminku z výšky uvidíš..." řekl jí, Nancy kývla a za chvíli byla o dvě a půl hlavy vyšší než já.
  Prošli jsme celý park, ale nic. Šli jsme tedy směrem k východu. U východu s někým mluvila vylekaná paní.
  "Tam! Tam! To je moje maminka. Mamííí...!" křičela holčička a jen co ji položil Wall na zem, rozběhla se k ní. Paní si jí všimla a taky k ní běžela.
  "Zlatíčko, strašně jsem se o tebe bála. Jsi v pořádku? Jak se Vám mohu odvědčit?" zeptala se nás paní, když jsme k nim došli.
  "To nestojí za řeč. Udělali jsme to rádi." mile jsem se na ni usmála. Bylo vidět, že se jí strašně ulevilo. Měla jsem radost za obě.
  "Ještě jednou Vám děkuji. Na shledanou." poděkovala paní a vydaly se s Nancy domů.
  "Půjdeme?" Wall mi nabídl rámě. Přijala jsem jej a vydali jsme se k hostinci.
  Před hostincem probíhala bitka. Chtěli jsme ji nějak obejít a vyhnout se jí, ale nešlo to. Dva chlápci se prali přímo přede dveřmi hostince a když jsme chtěli projít ke dveřím, museli jsme se prodrat davem, který se shromáždil kolem těch dvou. Wall mě držel za ruku a kličkoval mezi všemi těmi lidmi.
  Už jsme byli u dveří, když po sobě začali ti dva chlapi házet věci. Jeden kámen trefil Walla do nohy. Wall by spadl, kdyby se na poslední chvíli nechytil dveří. Pomohla jsem mu do hostince a rychle za námi zavřela dveře.
  "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když mi hostinský pomohl posadit ho na židli. Hostinec byl kvůli bitvě naštěstí prázdný. Wall si vyhrnul nohavici. Z holeně mu tekla krev a noha začala mu začala otékat.
  "Donesete mi prosím teplou vodu, obvaz, čistý kus látky a nějaký alkohol." Hostinský byl zmatený tím alkoholem, ale odešel. Wall se na mě zmateně díval, ale já si ho vůbec nevšímala a mezitím se věnovala jeho ráně.
  "Tady... Voda bude za chvíli." hostinský vše položil na židli vedle Walla.
  "Dobře, děkuji. Budete mi pomáhat."