Kočka a Vlk...?

53. ČÁST

  Ráno jsem se vzbudila a na židli byl tác se snídaní a sklenicí mléka. Kydž jsem dojedla, odnesla jsem tác dolů a nádobí umyla.
  Podívala jsem se na zahradu, jestli tam někdo nebude. Na lavičce seděla stařenka a něco pletla.
  "Dobré ráno." milé jsem pozdravila a sedla si vedle. Jen se pousmála a podívala se na mě.
  "Dobré poledne." dál se věnovala svému pletení.
  "Cože?! Poledne?!" rychle jsem vstala a podívala se na stařeknu, která se mé reakce polekala.
  "Ano. Wall a Nylan jsou u něj doma, kdybyste za nimi chtěla jít. Měla jsem Vám to vyřídit." usmála se a dál pletla. Rozhodla jsem se jí nerušit, takže jsem se rozloučila a šla za Wallem a Nylanem.
  Zaklepala jsem na dveře, ale nikdo neotevřel, takže jsem šla dál. Nikdo v domě nebyl tak jsem se podívala na zahradu.
  Kluci tam zrovna sázeli stromky. Chvíli jsem je pozorovala. Asi si mě nevšimli.
  "Ahoj." pozastavila jsem je, když jsem k nim došla. Oba najednou zvedli hlavu.
  "Ahoj." řekli oba najednou, ale Walla jsem skoro neslyšela.
  "Jak jsi se vyspala?" zeptal se mě Nylan.
  "Dobře, a jak vy?" otázku jsem mu oplatila.
  "Jak s ním můžeš spát?!" zeptal se mě Nylan. Nechápala jsem tu otázku.
  "Já slyšel jeho chrápání i přes metrovou zeď?! Tak jak s ním můžeš spát v jedný místnosti?!"
  "No, tak já zajdu pro nějaký pití." řekl Wall a odešel. Choval se nějak divně.
  "Proč se tak chová? O čem jste včera mluvili?" zeptala jsem se Nylana, když jsem se dívala na Wallova záda.
  "O tobě." řekl s nezájmem v hlase. Valila jsem na něj oči, jako vyvoraná myš.
  "Teda, já jsem z něj tahal nějaký informace o tobě a zároveň žasl nad tím, co jsi s ním udělala." pokračoval Nylan.
  "No, a co jsem s ním udělala?" zeptala jsem se a myslím, že jsem zase chytala červenou barvu ve tvářích.
  "To si nechám pro sebe." usmál se jako naprostej ignorant. Měla jsem chuť ho praštit. Měl jediný štěstí, že v tu chvíli přišel do zahrady Wall s tácem pití.
  "Ty máš jediný štěstí, že přišel Wall." zeptala jsem mu ještě rychle.
  "Óóó, slečna drsňačka... Fakt jsi si dobře vybral." Ty jeho úšklebky mě fakt vytáčely. Chtěla jsem mu jednu vrazit, ale Wall mě předběhl a dal mu pěstí.
  "Já si nikoho nevybral! Vůbec ses nezměnil. Pořád tu pusu nezavřeš co?" zeptal se ho s naštvaným úsměvem Wall.
  "Tos uhod." odpověděl a Wall mu pomohl vstát.
  "A co ta tvoje polovička?" zeptal se Wall a Nylan málem zase spadnul.
  "Kdo?" zeptal se.
  "Nevlastní sestřička, viděla jsem, jak se na sebe díváte. Jak že se vlastně jmenuje?" zeptala jsem se s provokativně nevinným úsměvem a párkrát na něj zamrkala. Wall se udiveně usmál.
  "Ty jsi opravdu liška podšitá...jmenuje se Marin a ano, mám ji rád." po dlouhém očním přetlačování nakonec rezignoval.
  "A ona tebe taky." odpověděla jsem mu s úsměvem.
  "Jak to víš, vždyť si s ní ani nemluvila a já sám to nevím." vrtěl nad mou odpovědí hlavou.
  "Nezáleží, jestli si Kočka nebo Vlk. My holky si vzájemně rozumíme a ani se nemusíme bavit a už jsem s ní mluvila. Jo a mimochodem, měl bys jí o svých citech už konečně říct." vítězně jsem na něj mrkla a posadila se do trávy.
  "Jestli je to tak, měl bych se jí zeptat na tebe a Walla, i když odpověď už nejspíš znám." posadil se vedle a napil se vody s citronem. Malém jsem se utopila, když to řekl a zčervenala ve tvářích. Wall mu chtěl zase jednu vrazit, ale Nylan ho zastavil.
  "Promiň, promiň, takhle jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že se jí zeptám, co si o něm myslíš ty, protože jeho odpověď už znám." naštěstí se Wallově pěstí vyhnul, jinak by asi docela dost šišlal.
  "A kdy vlastně odjíždíte?"

Omlouvám se za menší pauzy mezi kapitolami, ale po parku už bude všechno v pořádku.
  Jinak doufám, že se Vám to líbí a prosím... Pište mi vaše názory... Děkuji.
  Pěkné čtení... ;-)