Kočka a Vlk...?

26. ČÁST

  "My jsme se už někdy potkali?"

  Zeptala jsem se udiveně a podívala se na Walla. Ten jen sklopil zrak a poznala jsem, že se i trošku začervenal.
  "Ale ovšemže, před patnácti lety, když jste nás s rodiči navštívila, Wall Vám nepochválil vzhled a radši se schoval." Wall chytil ještě o odstín tmavší růžovou a královna pokračovala dál.
  "Vy jste ho poté hledala a našla na stromě u lavičky. Chtěla jste, aby slezl, tak jste po něm házela kamínky a jedním, trochu ostřejším jste ho řízla do brady. To od Vás tam má tu jizvu."
  Celá jsem zrudla a jen jsem očima tikala mezi králem a královnou. Oba se vesele usmívali.
  Nakonec jsem se podívala na Walla ve stejnou chvíli, kdy se otočil i on. Ona jsme zrudli ještě víc a odvrátili od sebe pohledy na druhou stranu. Wallovi rodiče si toho všimli a začali se smát.
  "Co máte dnes v plánu?" zeptal se zvědavě král. Stále jsem nebyla schopná jediné hlásky, ale naštěstí se slova ujal Wall.
  "Caty by chtěla vidět město, tak ji tam provedu." odpověděl klidně Wall.
  "Tak nezapomeň slečně Caty ukázat i městské zahrady." připomněla mu královna.
  "Neboj se mami." ujistil ji Wall a zvedl se.
  "Půjdeme?" podal mi ruku a pomohl mi vstát. Uklonila jsem se králi a královně a vyšli jsme do zahrady.
  "Omlouvám se za rodiče." řekl rozpačitě.
  "To nevadí. Jsou to milí lidé. A promiň, za tu jizvu." Nechápavě se na mě podíval. Když mu to došlo, rozpačitě si prohrábl vlasy a podíval se na zem. Taky jsem se začervenala, ale svědomí mi nedalo pokoj a musela jsem se omluvit.
  "To nevadí, byli jsme děti a neměl jsem před tebou utíkat. A navíc ses mi už omluvila." zastavila jsem se.
  "Ty si to nepamatuješ?" jen jsem zakývala hlavou a posadili jsme se na lavičku.
  "Když jsi viděla, že mi teče krev lekla jsi se a běžela pro matky. Po chvíli jste se vrátili všechny tři, ale to jsem už seděl na lavičce. Začala jsi plakat a omlouvat se mi, a tak jsem tě objal a ujistil, že je vše v pořádku." pousmál se a vydali jsme se směrem do města.

Ahooj, děkuji všem, kdo to čtete. Ani nevíte, jakou radost to udělá. Chtěla bych se zeptat, jestli byste nechtěli delší kapitoly, mě to problém nedělá. Kdyžtak napište do komentů.

  Příjemně čtení... ;-)