Kočka a Vlk...?

51. ČÁST

  Vzbudila jsem se dříve než Wall, což byl zázrak. Klidně a spokojeně spal, tak jsem ho nechala a nemohla udělat nic jiného, než jen ležet a zírat, jak spí. Nedošlo mi, že už nespí a taky mě pozoruje.
  "Ahoj." Wall se mile usmíval. Musela jsem se usmát taky.
  "Ahoj, co záda?" zeptala jsem se. Wall protočil oči, jako bych byla nějaká ochranitelská chůva.
  "Jsem v pořádku. Už se o mě nestarej. Nic mi není. Pojďme radši udělat snídani." řekl trochu podrážděně a už se zvedal z postele. U dveří jsem ho ale zastavila.
  "Dobře, ale ještě ti namažu záda. Potom půjdeme a už tě nechám." Wall z toho nebyl moc nadšený, ale sedl si na židli a já mu namazala záda.
  "Hotovo." řekla jsem a čekala na Walla.
  "Děkuju." Wall odpověděl a vyšel z pokoje. Šla jsem za ním.
  "Dobré ráno. Dáte si snídani?" stařenka se jako vždy mile usmívala.
  "Dobré ráno." Wall i já jsme odpověděli najednou. Stařenka se jen usmála a ukázala na židle u stolu. S Wallem jsme si sedli.
  "Co dneska podniknete?" Wall ani já jsme neměli na stařenčinu otázku žádnou odpověď, ale nakonec jsem odpověděla, že nic v plánu nemáme.
  "Mohla bych vás požádat o laskavost Walle?" když se stařenka zeptala, s Wallem jsme se na sebe podívali.
  "Samozřejmě, co pro Vás mohu udělat?" jako vždy byl Wall nanejvýš zdvořilý.
  "Mohl byste naštípat několik polen, abych měla zase na nějaký čas čím topit?"
  "Dobře. Po snídani to udělám." odpověděl s úsměvem na tváři.
  "Mohla bych Vám pomoci v kuchyni s obědem?" zeptala jsem se, protože bych se chtěla naučit něco od stařenky.
  "Budu ráda, pokud mi pomůžete." vřele se na nás usmála.
  Po snídani šel Wall štípat dříví a já pomáhala v kuchyni. Naučila jsem se další zajímavý recept, knedlík se špenátem a masem je výborná kombinace.
  Když jsme měli prostřeno, zavolala jsem Walla ke stolu a šli jsme jíst. I Wallovi to chutnalo.
  Po obědě mi Wall pomohl umýt nádobí a já jemu zase skládat dřevo. Stařenka měla malou, ale opravdu krásnou zahradu, takovou útulnou.
  Podél obvodu zahrádky rostla švestka, hrušeň, jabloň a třešeň, pod kterou byla ručně vyřezávaná lavička. U lavičky rostly lesní jahody a uprostřed zelené trávy bylo pár řádků zeleniny a před nimi malá skalka.
  Když jsme doskládali dřevo, sedli jsme si na lavičku. Krásně voněli všechny stromy, ale vůně třešně u mě vítězila.
  Lehla jsem si na zelenou trávu a vyhřívala se na sluníčku. To ovšem nevydrželo dlouho, protože se na nebi začaly honit mraky a za chvilku se spustil strašný liják.
  Přišli jsme do kuchyně, kde seděla stařenka s... Nylanem. Wall ztuhl, když ho uviděl a Nylanova reakce byla stejná.Posadili jsme se za sprostého ticha, které kupodivu prolomil Nylan.
  "Ahoj."