Kočka a Vlk...?

19. ČÁST

  "Ne, ty zůstaneš v posteli!" tentokrát jsem zamkla já a odmítala Walla pustit.
  "No dobře." řekne poraženě a jde si lehnout.
  "Tak počkej tady. Donesu ti teplý čaj." došla jsem do hospody.
  "Dobrý den, mohl byste mi prosím udělat mátový čaj se zázvorem a medem na nachlazení?" zeptala jsem se slušně.
  "Jé paninko, to je na mě moc. Jděte do kuchyně, všechny potřebné ingredience by tam měly být." ukázal směrem ke kuchyni.
  "Děkuji." poděkovala jsem a šla do kuchyně. O chvíli později jsem už s čajem šla do pokoje. Wall usnul, ale potřeboval se napít, tak jsem ho vzbudila.
  "Dobré ráno Šípková Růženko. Máš tady čaj. Musíš se napít." pomohla jsem mu do sedu a podala čaj.
  "Pozor, je horký." Pozdě. Už si spálil jazyk.
  Poté, co vypil čaj, si zase lehl a usnul. Byl tak roztomilý, že mě napadlo ho namalovat. Vzala jsem blok a pastelky, které mi koupil a namalovala jsem ho.
  Odložila jsem blok a šla mu vyměnit obklad. Došla jsem pro nový čaj a když jsem přišla, seděl v posteli a koukal se na svůj portrét.
  Zrudla jsem, blok mu vytrhla z ruky a položila na stůl.
  "Maluješ nádherně." tu větu jsem ignorovala a položila mu ruku na čelo.
  "Jak se cítíš?"
  "Dobře." vypadá už líp, ale stejně ještě vypije čaj a bude ležet.
  "To je dobře. Tady, vypij ten čaj."
Než ho vypil, vyměnila jsem mu šátek.
  "Máš hlad? Něco ti přinesu. Počkej chvíli." už se chystám zmizet, ale chytí mě za ruku.
  "Nemám hlad. Nikam nechoď. Chci, abys tu zůstala a odpočinula si. Je čas jít spát." Chci se vymluvit, že nejsem unavená, ale moje tělo protestuje, a když udělá ještě ty jeho psí oči, nedá se odporovat.
  Tento pokoj má jednu velikou postel, takže jsem si lehla na druhý konec postele.
  O chvíli později cítím, jak se kolem mě omotává ruka a přitáhne si mě k tělu.
Řeknu "Dobrou noc" a usínám.