Kočka a Vlk...?

25. ČÁST

Ráno jsem se vzbudila. Wall šel asi do svého pokoje, když jsem usnula.
Namířila jsem si to do šatny. Vybrala jsem si světle modré šaty po kolena, vlasy si spletla do copu a zamířila jsem na snídani.
Docela dlouho mi trvalo najít jídelnu, i když jsem z jídelny do pokoje už šla, všechny chodby pro mě byly stejné.
Když jsem konečně našla jídelnu, všichni tam už byly. Poklonila jsem se a šla si sednout. Wall mi přisunul židli.
"Vypadá to, že jste spala dlouho, vyspala jste se dobře?" v královnině hlase jsem slyšela zvědavost.
"Ano, vyspala jsem se dobře, ale jsem zvyklá vstávat brzy. Jen jsem se tu trochu ztratila." asi jsem trochu zčervenala, protože se král nepatrně usmál.
"Ach tak, z toho si nic nedělej. Královna se tady také ztratila hned druhý den. Jen místo do jídelny vešla do mého pokoje."
Snažila jsem se zakrýt smích, ale Wall se rozesmál nahlas. "Ale drahý, to jsi jim říkat nemusel." řekla královna naoko uraženě, ale po chvíli se také začala smát a trošku jí zrůžověli tváře.
Král s královnou mi vyprávěli některé příběhy, když byl Wall malý. Chudáček byl z toho celý rudý, až jsem se musela zasmát nad jeho výrazem.
Myslela jsem si, že mě Wallovi rodiče nebudou mít zrovna v lásce, ale zjevně jsem se mýlila.
"Jsem ráda, že tu jste. Už dlouho jsem se tolik nepobavila." usmála se královna.
"Děkuji, já taky ne. A děkuji za ty šaty, jsou nádherné."
"Moc vám sluší." pochválila mi vzhled královna.
"Ano, ale vám by slušel i pytel od brambor." řekl král a já musela sklopit zrak k talíři na stole.
"Děkuji." řekla jsem rozpačitě.
"Náš syn je ale nezdvořilý. Nepochválit vzhled tak půvabné dámě." pronesl naoko zklamaný král, ale než Wall stačil cokoli namítnout, královna ho přerušila... "Už jako malý vám nepochválil krásně šaty, které jste měla na sobě."
"My jsme se už někdy potkali?"