Kočka a Vlk...?

49. ČÁST

Wall chtěl jít za ním. Už se chystal vyskočit, ale chytla jsem ho za ruku.
"Walle ne! Prosím..." položila jsem se mu na paži, protože jsem nechtěla, aby si něco udělal.
Wall zůstal a objal mě. Vypadal smutně, asi nějaká smutná vzpomínka. Vrátili jsme se do domu stařenky, do dočasného Wallova pokoje. Šel si hned lehnout.
Nemohla jsem usnout, tak jsem se šla podívat dolů. Naštěstí tam byla stařenka.
"Dobrý večer. Můžu si přisednout?" zeptala jsem se zdvořile.
"Samozřejmě, nemůžeš spát?" zeptala se mě stařenka.
"Ne. Mohu se Vás na něco zeptat?"
"Zajisté. Co potřebuješ?" stařenka se celou dobu mile usmívala.
"Ten dům, ze kterého jsem utekla, je Nylanův?" stařenka se podívala trochu zmateně, ale stejně odpověděla.
"Ano, Nylan tam bydlí se svou nevlastní sestrou. Ujali se ho, když k nám přišel, ale před pár lety Diatiny rodiče zasypala lavina."
"Aha, děkuji. Ráda bych jim poděkovala a omluvila se za nepříjemnosti." vlastně to nebyla lež, protože jsem se tý holce chtěla omluvit, ale taky jsem chtěla mluvit s Nylanem.
"Asi si půjdu lehnout. Dobrou noc."
"Dobrou noc dítě a krásné sny." ještě jsem jí zamávala, než jsem zmizela na schodech.
V pokoji jsem opatrně otevřela okno a při lezení z okna jsem si dávala velký pozor, abych Walla nevzbudila.
Cestu jsem si pamatovala docela dobře, takže jsem ani nebloudila. Před domem mě napadlo vyšplhat po stromě a vlézt tam oknem, ale hned jsem tu myšlenku vypudila z hlavy a zaklepala na dveře.
Otevřela mi ta dívka a snažila se svůj údiv zakrýt milým úsměvem.
"Dobrý večer. Omlouvám se, že Vás vyrušuji v tuto dobu, ale chtěla bych Vám poděkovat a omluvit se za mé chování." pozdravila jsem a začala jsem se omlouvat.
"Dobrý. To je v pořádku. Chápu Vaše chování. Asi bych se v takové situaci zachovala stejně. Pojďte dál." nabídla mi a já nabídku přijala.
Zavedla mě do kuchyně ke stolu, u kterého seděl Nylan. Když mě uviděl, narovnal se a ztuhl. I já jsem trochu ztuha, ale snažila jsem se to nedát najevo.
"Dobrý večer." pozdravila jsem slušně.
"Hmm..." zabručel a podíval se jinam.
Tss, to mu nestojím ani za pozdrav? Sedla jsem si naproti jemu a ta dívka přede mě položila hrnek čaje. Poděkovala jsem jí.
Omluvila jsem se jim za své chování a poděkovala za to, co pro mě a Walla udělali.
"Jak se má Váš přítel?"Zeptala se mě dívka.
"Už dobře. Právě kvůli němu jsem tady." když jsem to dořekla, zaznamenala jsem malý pohyb naproti sobě. Nylan natočil uši na mě.
"Nylane, Vy Walla znáte že?" zeptala jsem se ho a pozorovala, jak se napnul úplně jako luk a pohled stočil ke mě. Nic ale neříkal.
"Vím, že ano. Nevím sice, co se mezi vámi stalo, ale jsem si jistá, že si s Vámi chce Wall promluvit, jako s přítelem."
"Jak víte, ze jsme byli přátelé. Wall Vám něco řekl?" zeptal se, takže jsem měla pravdu, že se znali.
"Ne, ale v parku jste se oba prozradili. Oba jste v očích měli něco, co vás prozradilo, ale Vy jste tam měl ještě bolest z toho, co jste mu udělal." Nylan se na mě celou dobu díval, jako na zjevení.

Omlouvám se za změnu kapitoly... Nikdo není dokonalý.