Kočka a Vlk...?

35. ČÁST

  Vzbudilo mě šimrání pod nosem, ale chtěla jsem spát dál, tak jsem měla v plánu otočit se na druhý bok. Jenže jsem narazila do zdi. Otočila jsem se tedy, abych viděla můj budíček. Vedle mě ležel Wall a škodolibě se usmíval.
  "Ha ha ha, moc vtipný." řekla jsem naoko uraženě a otočila se zpátky ke zdi.
  "Teď je to jedna: jedna. Je čas vstávat." zase mi něčím předjížděl pod nosem.
  "Ještě chvíli." snažila jsem se odehnat tu věc, ale moc se mi to nedařilo, a tak jsem ji chytla do ruky. Byl to Wallův ocas. To mě přimělo si sednout.
  "Tak, už jsi vzhůru. Pojď, musíme se připravit na cestu." Wall mě nějakým zázrakem vytáhne na nohy.
  Jsme pořád ve stájích. Dojdu zkontrolovat svého koně a pak se vydám do zámku. Stále je večer, ale aspoň že už neprší.
  V pokoji už jsem měla připravenou tašku, tak jsem se převlékla z kalhot do jednoduchých šatů po kolena a šla na večeři.
  Cestou jsem potkala Walla, tak jsme do jídelny dorazili společně. Wallovi rodiče tam už byly a povídali si.
  Uklonila jsem se jim, Wall mi opět přisunul židli a až potom se s nimi pozdravil.
  Trošku jsem se pousmála, ale dál to neřešila.
  "Kdy zítra odjíždíte?" zeptá se královna.
  "Po snídani vyrazíme, abychom se do večeře dostali do nejbližšího města." osvětlí situaci Wall.
  Povídali jsme si o dnešní vyjížďce, jak jsme si to užili.
  "Dnešek se mi líbil, jen nemuselo začít pršet." celou dobu jsem mlčela, takže jsem se také zapojila do konverzace.
  "Ano, to ano. Vy nemáte ráda vodu, že?" zeptá se mě královna.
  "Vlastně mi voda není nepříjemná, jen mám radši uši a ocas v suchu a může se stát, že nastydnu." vysvětlila jsem.
  "Já už půjdu do svého pokoje. Dnešní den jsem si užila. Dobrou noc." oznámila nám královna a odešla.
  Wall mě doprovodil do mého pokoje.
  "Měla by ses pořádně vyspat. Zítra bude náročný den. Dobrou noc."
  "Dobrou noc." řeknu mu a jdu si lehnout.