Kočka a Vlk...?

31. ČÁST

Cítila jsem se trapně, že jsem královně způsobila starosti.
"To jsem ráda. Měla jsem o vás strach." odpoví mi královna.
"Moc se omlouvám, že jsem Vám přidělala starosti, ale potřebovala jsem se jenom uklidnit a ledová koupel mi přišla jako dobrý nápad."
"Jsem ráda, že jste v pořádku. No, chtěla bych ti něco říct, ale asi by bylo lepší, kdybyste se oblékla, jinak se nachladíte." řekla a vyšla z koupelny.
Když jsem byla převlečená, šla jsem za královnou na balkón.
"Přišla jsem se omluvit za mé a královo dnešní chování. Bylo to od nás nezdvořilé a řekla bych, že na té koupeli máme také svůj podíl." omlouvala se mi královna a já se v tu chvíli cítila trapně.
"To nevadí. Vždyť se nic nestalo."
"Nevím, protože jakmile jste odešla, i Wall opustil jídelnu. Řekla bych, že čekal, abyste nevyšli opět společně. Král se mu šel omluvit a já šla za Vámi." královna mi vyprávěla, co se tam stalo a já opět chytila narůžovělou barvu.
"A už jste přemýšlela o cestě za Vašimi rodiči?" královna změnila téma.
"Vlastně to za mě vymyslel Wall. Dnes mi ukázal plán cesty."
"Opravdu? A kdy odjíždíte?"
"Pozítří, jen doufám, že Vám nevadí, že Wall pojede se mnou." zeptala jsem se a trochu se bála, že se to královně nebude líbit.
"Ale, jak vás to mohlo napadnout? Wall vždy rád cestoval, takže budu ráda, když bude rád i on. Navíc s tak skvělou společnicí..." královna to nedořekla, místo toho se jen vřele usmála.
"Děkuji."

Když královna odešla, lehla jsem si do postele a snažila se usnout, ale hlavou se mi honili všelijaké myšlenky.
Co se to dneska na večeři stalo? Proč chce jet Wall se mnou? Jak bude probíhat cesta? Bude dlouhá nebo naopak? Jak bude probíhat setkání s mými rodiči? Budou šťastní? Nebo mě nebudou chtít ani vidět? Chci je vůbec potkat?...
Ze všech těch otázek jsem nakonec usnula.