Kočka a Vlk...?

64. ČÁST

  Vzbudila jsem se v posteli. Nějak jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem se sem dostala. Wall ještě spal, což jsem brala jako dobrou zprávu a nechtěla ho budit.
  Opatrně jsem vylezla z postele a šla ke dveřím. Když jsem procházela kolem Walla, chytl mě za pas a strhl na postel.
  "Snad sis nemyslela, že se mě zbavíš tak snadno, co?" zeptal se Wall.
  "A co, když jo?" zeptala jsem se provokativně.
  "Cože?! Tak za to uvidíš." skoro to ani nedořekl a už mě začal lechtat.
  "Dost?! Přestaň?! Prosím!" prosila jen ho. Nakonec přestal a lehl si vedle mě. Oba jsme koukali do stropu.
  "Kudy vlastně pojedeme?" zeptala jsem se, ale nepodívala jsem se na něj.
  "Zastavíme se ještě v jednom smíšeném městě a potom projedeme několika kočičími vesničkami. Cesta by měla trvat asi čtyři dny." odpověděl.
  "A proč se nezastavíme v nějakém městě?" zajímalo mě to, ale nejspíš jsem znala odpověď.
  "Pro jistotu. Nechci riskovat." vysvětlil. Myslela jsem si to. Vzpomněla jsem si, jak se ke mě všichni celou dobu chovali v hospodě a potom na ty kluky v hlavním městě. A k Wallovi by se mohli chovat stejně.
  "Jedeme dneska?" zeptala jsem se.
  "Jo. Po snídani. A když už jsme u snídaně pojď se najíst." řekl Wall a zvedl se z postele. Taky jsem vstala a šli jsme se najíst.
  K snídani jsem si dala ovoce a mléko a Wall míchaná vajíčka. Na cestu nám krčmář zabalil nějaké jídlo a vodu a vyrazili jsme.
  Po dvou hodinách jsme zastavili na oběd. Vytáhla jsem dva balíčky, které nám zabalil hostinský, a jeden podala Wallovi.
  "Tak, teď mi řekni, jak se těšíš na rodiče." řekl Wall, když dojedl. Z té otázky mi zaskočilo jídlo v krku.
  "Co? Já nad tím nepřemýšlela. Jen je chci poznat." odpověděla jsem mu.
  "Počkej. Co když mě nebudou chtít vidět?" najednou jsem znejistěla nad tou myšlenkou.
  "Neboj se, budou tě chtít poznat." odpověděl mi Wall. Z jeho slov byla cítit jistota.
  "Ale teď bychom už měli jet nebo pojedeme po tmě a někdo nás přepadne." řekl Wall a zvedl se.
  "Toho se nebojím, protože ty určitě přepereš každého."  trochu provokativně jsem se usmála a nasedla na koně.
  Do města jsme dojeli večer. Byli jsme ve třech hostincích, ale nikde neměli volný ani jeden pokoj. Jeli jsme tedy do dalšího.
  "Omlouvám se, ale máme plno." odpověděla nám starší paní.
  "A nemohla byste nám říct, který hostinec má volný pokoj?" zeptal se jí Wall.
  "Obávám se, že volno bude mít pouze hostinec U Zrzavého kocoura, ale majitel nemá moc rád Vlky." odpověděla..."Ale pokud bych Vám mohla poradit, až tam přijdete, nechte mluvit slečnu. On vždy rád pomůže Kočkám a možná skousne i Vlka." poradila nám.
  "Děkujeme... Mohla byste nám ještě říct, kudy se tam dostaneme?" zeptal se jí Wall.
  "Jistě. Na náměstí se dáte doleva a pátý dům."
  "Děkujeme." odpověděl Wall a odešli jsme.
  Na náměstí jsme zatočili doleva a pátý dům byl opravdu hostinec U Zrzavého kocoura. Vešli jsme dovnitř.
  "Dobrý den. Máte volný pokoj?" zdvořile jsem pozdravila a zeptala se na pokoj.
  "Dobrý den. Ano máme volný pokoj. Chcete pokoj v prvním nebo druhém patře?" hostinský byl kocour ve středním věku.
  "Třeba ve druhém, ale prosila bych o dvě lůžka."
  "Dobře, ten pán je s Vámi? Prosím, sundejte si ty pláště." pobídl nás hostinský. Tak jsem si ho sundala.
  "Máte nádherné vlasy, slečno." hostinský žasl nad mými vlasy. Mezitím si plášť opatrně sundal i Wall, a když se na něj hostinský podíval, ztuhl v obličeji. Už se chystal něco říct, ale zastavila jsem ho.
  "Prosím, nechte nás tu dnes přespat. Jen tudy projíždíme. Zítra zase pojedeme dál." doufám, že ho to alespoň trochu obměkčí a dovolí nám tu přespat.
  "Že jste to vy, tak pro dnešek udělám výjimku." řekl nakonec.
  "Děkujeme." poděkovala jsem mu a šli jsme do pokoje.
  "To bylo dobrý. Už jsem si málem myslel, že budu muset spát někde pod mostem." řekl Wall.
  "Díky mě ale nemusíš, tak si lehni a spi."
  "Rozkaz, kapitáne." zasalutoval Wall.
  Popřáli jsme si ještě "Dobrou noc" a šli spát.

  Více jak 1K shlédnutí! Nevím, čím jsem si to zasloužila. Jste boží.
  Teď se Vás zeptám. Budete chtít konec a druhý díl nebo mám pokračovat?
  Doufám, že se Vám povídka líbí a že mi to dáte znát v komentech.
  Pěkně čtení... ;-)