Kočka a Vlk...?

72. ČÁST

  Ráno mě vzbudilo mírné stoupání a klesání hlavy. Ležela jsem na Wallově hrudi. Klidně oddechoval. Když spal, vypadal roztomile. Musela jsem se usmát. Chtěla jsem ještě chvíli ležet, takže jsem si zase opřela hlavu a zavřela oči. Bohužel jsem už nedokázala usnout, tak jsem alespoň odpočívala.
  "Dobré ráno." zavrtěl se Wall.
  "Dobré. Jak ses vyspal?" zeptala jsem se a určitě se musela smát jako naprostý pako.
  "Dobře. Půjdeme na snídani?" přikývla jsem na jeho otázku a vylezla z postele. Šla jsem se obléct do mého pokoje. Jen, co jsem zavřela dveře, přišla tam komorná.
  "Dobré ráno." pozdravila jsem ji. Poklonila se mi a šla k posteli, jenže se v půlce pohybu zastavila.
  "Vy jste ustlala?" zeptala se mě. Začala jsem se červenat, protože jsem tu nespala.
  "No... Víte..." snažila jsem se najít nějakou výmluvu.
  "Nic mi vysvětlovat nemusíte. Jenom to pro příště nechte na mě. Je to má práce." mile se na mě usmála, posadila mě k zrcadlu a vzala do ruky hřeben.
  "Ne, pokud dovolíte, vlasy si učešu sama." vzala jsem si od ní hřeben.
  "Dobrě. A budete chtít pomoci s šaty?" zeptala se trochu zaskočeně.
  "Ne. Děkuji." odpověděla jsem.
  "Jak si přejete. Kdybyste potřebovala pomoc, stačí zavolat." s těmito slovy odešla. Měla bych si zvyknout, že se tady o mě bude starat služebnictvo.
  Vlasy jsem si rozčesala, oblékla si jednoduché světle modré šaty a vyšla z pokoje. Wall čekal na chodbě.
  "Sluší ti to." věnoval mi vřelý úsměv. Trochu jsem se začervenala.
  "Čekáš dlouho?" zeptala jsem se.
  "Ne. Půjdeme?" odpověděl a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a vydali jsme se na snídani.
  Kdyby nebylo Walla, ztratila bych se tady, jako u Wallových rodičů. Vedl mě na zahradu, kde pod sakurou už snídala matka s otcem.
  "Dobré ráno. Vyspali jste se dobře?" V jejím hlase bylo něco, co mě zneklidňovalo a oběma neposedně jiskřilo v očích.
  "Ano." Už zase. Zase jsem cítila horko ve tvářích a Wall na tom byl podobně. Dokonce i červenat se musíme stejně.
  "To je dobře." usmála se matka a dál se věnovala snídani, ale nepřestávala nás pozorovat.
  "A spalo se ti na posteli dobře? Nebyla na tebe moc měkká?" zeptal se otec. Myslím, že tmavší odstín červené jsem už nemohla chytit.
  "N-Ne. P-proč se p-ptáš?" zeptala jsem se zakoktaně a napila se vody.
  "Jen tak... Víš brzy ráno nás vzbudila tvá komorná se zprávou, že nejspíš ve svém pokoji, ale u Walla." potěšení v jeho hlase se ještě zvýšilo.
  Neměla jsem tu vodu pít. Zakuckala jsem se a Wallovi v krku zaskočila snídaně. Zase stejné načasování.
  Fakt, že se jeho jediná dcera a princ sousedního království dusí, otci nic neříkal a ještě musel vynaložit hodně úsilí, aby nedostal záchvat smíchu.
  I matka se smála, ale ukázala na dvě komorné, které nám přispěchaly na pomoc.
  "Jste v pořádku?" zeptaly se obě komorné.
  "Ano." řekla jsem, stále lapajíc po dechu, bohužel ve stejnou chvíli, kdy promluvil i Wall. Naše oči se setkaly.
  "Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Wall a dotkl se mé ruky. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla.
  "Vy si čtěte myšlenky, že ano?" zeptala se matka. S Wallem jsme se na ni nechápavě podívali.
  "Teď jste to udělali znova. Stejný pohled, mluvíte ve stejnou chvíli. Vy musíte být nějak propojení." usmála se matka.
  S Wallem jsme se na sebe podívali. Poprvé nebyl schopen slova, tak jsem promluvila já.
  "N-netuším, proč d-děláme stejné věci, a-ale n-neděláme to ú-úmyslně." odpověděla jsem.
  "Dobře. A teď k dnešní noci." začal otec. Nechtěla jsem to rozebírat.
  "Omlouvám se, že Caty spala v mém pokoji. Už se to víckrát nestane." Wall se díval na svá kolena. Vykulila jsem na něj oči. Zase nechápu, proč se omlouvá, když za nic nemůže.
  "To je v pořádku. Jen nás ráno probudila komorná, celá nesvá, že nespíš ve své posteli, ale u Walla. Nám to nevadí, jen o tom příště informuj svoji komornou." usmál se otec. Jemu nevadilo, že jsem nespala u sebe, ale u Walla?!
  "D-dobře." odpověděla jsem skoro neslyšně a věnovala se snídani.
  Po snídani matka s otcem někam odešli a mě s Wallem tam nechali.
  "Pojď." řekl Wall a už mě někam táhl za ruku.
  "Kam jdeme?" zeptala jsem se zvědavě.
  "Uvidíš." odpověděl a zastavil před velkými dveřmi. Otevřel je a vešel dovnitř se mnou v závěsu.
  "Počkej tady chvilku." ani jsem se nerozkoukala a už jsem byla v místnosti sama, tak jsem si prohlídla pokoj.
  Uprostřed stál černý klavír a kolem byla spousta prostoru. U zdi napravo ode dveří byla podlaha vyvýšená a stála tam křesla pro krále a královnu.
  Dveře se otevřely a dovnitř vešel Wall s matkou. Matka se na mě usmála a sedla si k pianu. Wall si stoupl ke mě, vzal mé ruce do svých, jednu si položil na rameno a volnou mi dal kolem pasu.
  "Můžeme?" zeptala se matka a začala hrát.

  Omlouvám se za včerejší výpadek, ale rozbil se mi mobil a neměla jsem, jak psát, ale už je naštěstí v pořádku a tady je další kapitola. Doufám, že se Vám povídka líbí. ;-)