Kočka a Vlk...?

28. ČÁST

Na zámku mě Wall doprovodil do mého pokoje. Téměř okamžitě jsem usnula.
Vzbudila jsem se až druhý den ráno. Cítila jsem se odpočatě. Aby ne, když jsem připadala celou noc a odpoledne.
Oblékla jsem se a zamířila na snídani. V místnosti byla jen královna. Uklonila jsem se a sedla si ke stolu.
"Dobré ráno Caty, cítíte se lépe? Wall nám řekl, že jste si šla včera lehnout." v jejím hlase je slyšet starostlivost.
"Děkuji, pořádně jsem se prospala a už je to dobré."
"To ráda slyším. Nechtěla bys se mnou zajít dnes do knihovny?" položí mi otázku královna. Zastydím se a upřu pohled na mou snídani.
"Moc ráda bych s vámi šla, ale... neumím číst." nakonec jsem to že sebe dostala.
"To ale nevadí." vřele se na me usměje. Nakonec jenom kývnu a po snídani se vydáme do knihovny.
Byla obrovská. Líbilo se mi tu. Královna mě naučila abecedu, takže jsem se už mohla učit sama. Sedli jsme si do křesel a královna četla nějakou knížku. Přemýšlela jsem, jestli bych tohle dělala se svou matkou.
"Jaká je má matka?" zeptala jsem se z něčeho nic.
"Je stejná jako vy, ostatně ji zanedlouho
spatříte sama, nemám pravdu?" dalo by se říct, že mi neodpověděla otázkou. Nepatrně jsem kývla.
"Mimochodem, kdy chcete vyrazit?"
"Nevím, popravdě jsem nad tím ještě nepřemýšlela." asi bych už měla začít přemýšlet nad cestou.
"Byla bych ráda, kdybyste alespoň pár dní ještě zůstala." řekla mile královna.
Na obědě jsme byly opět bez krále a Walla. Asi něco zařizovali.
Po obědě jsem šla zase do knihovny. Nějak jsem si to místo oblíbila. Bylo tu takové klidné ticho. Pomalu jsem si zkoušela číst a byla do toho tak zabraná, že jsem si nevšimla osoby vedle mě.
"Co to čteš?" Leknu se a upustím knížku na zem.
"Promiň, nechtěl jsem tě polekat." řekne Wall a ohýbá se pro knihu.
"To je v pořádku. Vybrala jsem si ji, protože mě zaujal název." odpověděla jsem, ne sice na danou otázku, ale nikomu to nevadilo.
"Je to jedna z mých nejoblíbenějších." řekne zasněně Wall.
"Nepůjdeme se projít?" Kývnu a příjmu jeho rámě.