Kočka a Vlk...?

21. ČÁST

  "A kam to vlastně jedeme?" zeptám se na pokoji.
  "Ke mně domů." odpoví s klidem Wall.
  "To jako má zámek?!" zeptám se šokovaně. Wall si mě starostlivě prohlíží.
  "To bude dobrý, uvidíš. Určitě si tě všichni oblíbí." usmál se.
  "A pokud budeš chtít... Tak... Tak tě doprovodím k tvým rodičům, má princezno." odvrátil zrak a kdybych ho neznala, tak bych řekla, že se začervenal.
  Najednou se na mě podíval tím jeho pohledem. Lekla jsem, až jsem pohled přesunula k mým rukám na klíně.
  Skoro neslyšným hlasem jsem řekla "Budu moc ráda pokud mě doprovodíš." nevím, jak mě mohl slyšet, ale usmál se. Úsměv jsem mu opětovala a šli jsme spát.

  Ráno jsme se zase vydali na cestu, už jenom dvě města a budeme v královském městě.
  Kolem oběda jsme se utábořili u jednoho velkého jezera. Dali jsme si oběd a po obědě polední pauzu, ale já nebyla unavená, tak když všichni usnuli, vyplilížila jsem se k jezeru. Šla jsem kolem jezera a došla k lesu. Sedla jsem si na kámen a pozorovala hladinu.
  Po chvíli se k vodě přišly napít srnky. Bylo to krásné. Seděla jsem, ani jsem nedutala, abych je nevyplašila. Něco je ale vyplašilo a ony odběhly. Neřešila jsem to a šla dál.
  Už jsem byla docela daleko a řekla si, že se vrátím, když v tom mi skočil do cesty vlk. A nebyl sám. Výhružně jsem zasyčela, ale nebylo mi to nic platný, protože se rozeběhli proti mě.
  Chtěla jsem se otočit a někam běžet, ale někdo mě popadl za ruku a strhnul mě za sebe. Byl to Wall a vrčel na ty vlky. Jeden se rozeběhl proti němu a kousl ho do ruky. Wall ho praštil a odhodil pryč. Vlk zakňučel a pak všichni odběhli.
  Ještě chvíli za nimi Wall vrčel a pak se otočil na mě..."Jsi v pořádku?"