Kočka a Vlk...?

41. ČÁST

  "Už se můžeš otočit."

  Wall byl v obličeji úplně červený, když se otočil. Nepodíval se na mě a nervózně si prohrábl vlasy.
  "P-promiň, ne-nechtěl jsem-"
  "To je dobrý, ty za to nemůžeš." přerušila jsem ho v jeho další omluvě.
  "Můžu, to byla ta holka ze včerejška. Flirtovala se mnou a já s ní asi nevědomky taky." řekl a pořád měl obličej sklopený k zemi. Dobře, tentokrát ta omluva byla oprávněná.
  "Už to řešit nebudeme jo?" Wall jen kývl a konečně se mi podíval do očí.
  "Nechceš se jít někam najíst, protože mám docela veliký hlad a musíme vyrazit na cestu." Už jsem se otáčela, ale wallova ruka chytla tu mojí.
  "Počkej, ta paní mi jako omluvu dala její specialitu. Prý to nikdo neumí tak, jako ona."
  "Tak dobře." řeknu a posadila jsem se ke stolu. Wall ještě někam odběhl. Za chvíli se vrátil s hrnkem mléka.
  "Prosím madam. Zde je Vaše mléko." položil hrnek jako nějaký sluha a zůstal stát.
  "Děkuji Vám a teď se prosím posaďte a nasnídejte se milý sluho." dalo mi docela zabrat udržet smích.
  "Bude mi ctí. Dobrou chuť." sedl si a vzal si kousek toho pečiva.
  "Hmm, je to dobrý. Co to je?" zeptala jsem se, když jsem se zakousla do mého kousku.
  "Je to její specialita, to je vše, co vím. Ale prý to vydrží do druhého dne, takže asi koupíme něco na cestu ne?"
  "Jo, to je dobrý nápad." souhlasila jsem, než jsem si ukousla další kousek.
  Po snídani jsme si sbalili věci a šli do pekárny.
  "Dobrý den." pozdravila nás mile majitelka pekárny.
  "Dobrý den." řekli jsme s Wallem sborově.
  "Co pro Vás mohu udělat tentokrát?" zeptala se s úsměvem paní.
  "Potřebovali bychom nějaké pečivo vhodné na cesty. Aby nebylo druhý den tvrdé." odpověděl jí Wall.
  "Hned to bude, jen chvilinku strpení." usmála se na nás, než zmizela v pekárně.
  O chvíli později se vrátila i s naší objednávkou.
  "Tak, tady máte. Je to právě vytažené z trouby a vydrží to dlouho čerstvé." řekla, když mi dávala do rukou sáček s pečivem.
  "Děkujeme, kolik to bude stát?" zeptá se jí Wall a už vytahuje měšec zlaťáků.
  "Nic, je to na účet podniku jako odškodnění za ráno a taky za Vaše laskavé chování tady ke slečně kočce." paní se snažila přesvědčit Walla, že nechce žádné peníze, ale moc se jí to nedařilo, tak jsem do toho zasáhla.
  "Máte tady plněné pečivo?" zeptala jsem se a oba na mě koukali, jako kdybych se bouchla do hlavy.
  "Ne, to tu nemáme." odpověděla mi paní a narovnala se za pultem.
  "V tom případě mám návrh."