Kočka a Vlk...?

46. ČÁST

  "Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl." s těmito slovy jsem ji následovala z pokoje.
  Jen, co jsme sešly schody, vrhl se na mě ten kluk ze včerejška. Chytl mě, za ruku a chtěl mě odtáhnout ven, ale já se nedala.
  "Pusťte mě!" škrábla jsem ho do ruky a on mě pustil. Zavrčel na mě.
  "Chodit umím sama a když mi řekněte, kam mám jít, dojdu tam. Nepotřebuji někoho, kdo mě tam dotáhne." nevím, kde se ve mě ten vztek a odvaha vzaly, ale zřejmě to pomohlo, protože na mě zavrčel..."Pojď za mnou." a odešel. Následovala jsem ho i s tou ošetřovatelkou.
  Cestou se na mě všichni dívali, ale já to neřešila. Dovedl mě do jedné hospody, kde jsme si sedli k jednomu stolu.
  Za chvíli k nám přišel číšník.
  "Dobrý den. Tak co to bude tentokrát? Jako obvykle?" zeptal se ten číšník.
  "Co si dáš dítě?" zeptala se mě stařenka.
  "Steak s bramborem a dušenou zeleninou. Jo a sklenici mléka prosím."
  "J-jak že to bylo? Nejsem si jistý, zda to máme v nabídce." oznámil mi číšník. Nad jeho reakcí jsem se musela pousmát.
  "Ano, nejspíš máte pravdu, že to v nabídce jídel nemáte, ale je to ověřený recept. Jen k obyčejnému steaku s bramborami přidáte podušenou zeleninu. Je to velmi chutné, kdyby tu byl můj přítel, potvrdí Vám to." Číšník si zapsal vše, aby to nepopletl.
  "Dobře. A vy jako obvykle?" zeptal se i ostatních u stolu.
  "Ne, dáme si to samé." řekla mu mile stařenka.
  "A ještě led." přidal na seznam objednávek ten kluk. Chce ho asi na tu ruku.
  "Dobře. Hned to bude." řekla bych, že byl ten číšník rád, když mohl odejít.
  Asi za půl hodiny jsme před sebou měli talíře plné zeleniny. Dali jí tam trochu moc.
  "Dobrou chuť." popřáli jsme si navzájem a začali jsme jíst.
  "Jak jste na to přišla?" zeptala se mě stařenka.
  "No, víte... Vlastně jsem měla chuť na maso se zeleninu, tak jsem na to přišla v jednom hostinci."
  "Nepřestáváte mě udivovat." oznámila mi stařenka a dál jsme se věnovali jídlu.
  "Promiňte. Mohl byste mu jednu porci zabalit na cestu?" zeptala jsem se, když nám odnášeli talíře.
  "Zajisté."
  "Proč chcete ještě jednu porci? To máte pořád hlad?" zeptal se mě ten kluk.
  "To není pro mě, ale pro osobu, které toto jídlo chutná, ale nemůže sem přijít a objednat si ho."
  "Půjdeme zpátky?" zeptala se ošetřovatelka, když mi číšník přinesl porci pro Walla. Jen jsem kývla hlavou a vydali jsme se zpátky.