Kočka a Vlk...?

38. ČÁST

  Ráno jsem se vzbudila a Wall tu nebyl. Podívala jsem se na stůl, jestli tam nenechal vzkaz, ale nic tam nebylo.
Otevřela jsem okno a nasála čerstvý vzduch. Když jsem se podívala dolů, stál tam Wall a povídal si s nějakou holkou.
  Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale měla jsem vztek, že jsem málem roztrhla knížku, kterou jsem měla s sebou na cestě.
  Naštěstí do pokoje přišel Wall a já položila knížku na stůl.
  "Ahoj, jak jsi se vyspala? Donesl jsem nějaké pečivo z blízké pekárny." položil na stůl krásně vonící pečivo.
  "Jo, dobře. Kdo to byl?" zeptala jsem se, než jsem se zakousla do rohlíku.
  "Ta holka? Pracuje v té pekárně. Včera jsem ji potkal v hospodě. Řekla mi, že se můžu kdykoli stavit, tak jsem toho využil. Mají výborné pečivo."
  "Není špatné." řeknu a dál ukusuju z rohlíku. Když jsme dosnídali, šli jsme se podívat po městě. Zůstaneme tu ještě jeden den, protože další město je dva dny cesty odtud.
  "Zavři oči." řekne Wall s jiskřičkami v očích.
  "Co máš v plánu?" zkoumavě si ho prohlížím, ale oči nakonec zavřu a nechám se někam vést.
  "Už je můžeš otevřít." řekne Wall a já otevřu oči.
  Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Wall mi ji zavřel a šel dál. Rychle jsem ho doběhla a dál pozorovala tu krásu.
  Byl to takový les, všechny stromy měli propletené koruny. Mezi kořeny stromů se proplétaly potůčky vody. Dalo by se říct, že na každém rohu byste mohli zahlédnout vílu nebo elfa, protože tohle místo působilo kouzelně.
  "Toto město je známo tímto lesem. Říká se mu les Spojených Duší." vysvětlil mi Wall, když jsme si sedli na jednu dřevěnou lavičku.
  Čekala bych, že tu bude hodně lidí, ale skoro nikdo tu nebyl.
  Wall se zvedl a šel k potůčku, kde si nabral vodu do dlaní a šel zpátky. Věděla jsem, co udělá, a tak jsem se rozběhla a vyšplhala na nejbližší strom.