Kočka a Vlk...?

30. ČÁST

Povídali jsme si dlouho. Ani jsme si nevšimli, že už je večer, tak jsme vyrazili na večeři.
Král si u stolu povídal s královnou. Nejspíše se čekalo jen na nás.
"Dobrý večer." uklonila jsem se a Wall mi přisunul židli. Až pak šel pozdravit matku a potom i otce.
"Vypadá to, že jsme u našeho syna klesli na 2. místo co drahá." pronesl král jen naoko uraženě. Wall to asi nepochopil, protože se tvářil nechápavě, ale já odvrátila pohled a zrudla jako rajče. Když to došlo i Wallovi, udělal to samé.
Královna nad našimi reakcemi zadržovala smích, ale nedařilo se jí to, tak se začala smát. Král se k ní přidal.
Po celou dobu večeře jsem s Wallem byla potichu a král s královnou si povídali spolu.
Když jsem dojela, chtěla jsem odejít, ale Wall se ze židle zvedl ve stejnou chvíli. Podívali jsme se na sebe a oba zrudli o další dva odstíny červené. Sakra, další trapná situace. Určitě si myslel to samé.
Z mého přemýšlení mě vytrhl smích krále a královny.
"Omlouvám se ,ale...vypadáte...a děláte stejné věci..." řekla královna mezi záchvaty smíchu. Král nic neříkal, jen se na nás pobaveně díval a taky se smál.
Uklonila jsem se a pokusila se co nejrychleji odejít z místnosti. Nestarala jsem se o Walla, ani o služky, které jsem potkávala na chodbě.
Musela jsem se nějak odreagovat, takže jsem si naložila vanu plnou studené vody.
Vlezla jsem si tam. Že začátku to bylo moc studené, ale potom jsem si zvykla.
Ponořila jsem si hlavu, abych se zbavila té červeně a pocitu hořících tváří. Byla jsem tam asi dvě minuty, když mě najednou někdo z vody vytáhl. Lekla jsem se.
Trochu zdýchaně jsem se podívala na vyplašenou královnu.
"Dítě, jste v pořádku? Doufám, že jste to nedělala úmyslně." z jejího hlasu byla slyšet starost, strach a obava.
"Co-cože?... Oh, to ne, já se nechtěla utopit."