Kočka a Vlk...?

39. ČÁST

  Větve propletených stromů tvořily takové cesty. Byly pevné, a tak mě unesly.
  Na nic jsem nečekala a rozběhla se od Walla pryč. Nevnímala jsem, jen jsem běžela dál.
  Zastavila jsem se, až když jsem málem narazila do větve a spadla jsem na zadek.
  Když jsem se zvedla, uvědomila jsem si, že nevím, kde jsem, a že jsem se ztratila.
  Přemýšlela jsem, co by udělala Lena, královna, král nebo Wall. Rozhodně by neseděli na zadku a nečekali.
  Vzpomněla jsem si, že náměstí leží odtud na východ a vstup do lesa taky. Abych se mohla podívat na nebe, musela jsem vylézt výš do korun stromů.
  Slunce už pomalu zapadalo, tak jsem se vydala na druhou stranu. Šla jsem v korunách stromů, kdybych dole potkala někoho nebezpečného, rozhodně bych ho nepřeprala.
  "Mohla bych poprosit Walla, aby mě naučil, jak se bránit." řekla jsem si v duchu.
  Slyšela jsem prasknout větvičku, tak jsem na chvíli zastavila a zbystřila smysly. Chtěla jsem udělat další krok, když v tom pode mnou praskla větev a já padala dolů.
  Díky mým rychlým reflexům a hbitému tělu jsem dopadla na nohy přímo před osobu otočenou zády. Lekla jsem se, až jsem vyjela. Dotyčný se otočil a řekla bych, že oběma spadl veliký kámen ze srdce.
  Wall ke mě hned přiskočil a vtáhl mě do jeho objetí. Objala jsem ho taky a on mě zmáčkl silněji, jakoby se bál, že se každou chvílí rozplynu.
  "Bál jsem se o tebe." řekne, ale nepouští mě.
  "Jsem v pořádku. Jenom jsem se trošku ztratila." řeknu a dotáhnu se natolik, abych mu viděla do očí.
  "To mi už nikdy nedělej! A jak jsi vlastně věděla, jakým směrem máš jít?" zeptal se mě zvědavě.
  "Podle slunce." odpovím mu a stoupnu si vedle něj.
  "Půjdeme už zpátky?" Wall jen přikývne a vydáme se směrem k náměstí.
  Když jsme dorazili na náměstí, slunce zrovna zapadalo za domy. Chtěla jsem vidět západ slunce, tak jsem si sedla na lavičku a Wall si přisedl.
  Koukala jsem, jak se poslední paprsky ztrácí za obzorem a potom si už nic nepamatuji.
  Vzbudím se na pokoji v posteli, ale ne v mojí posteli. Ležela jsem vedle Walla v jeho posteli. Je roztomilý, když spí.
  Neuvědomila jsem si, že je vzhůru a tak jsem sklopila pohled dolů, ale to jsem neměla dělat. Zapomněla jsem, že Wall spí bez trička, takže při pohledu na jeho holou hruď jsem zrudla, takže jsem nemohla ani odvrátit pohled.
  "Dobré ráno."