Kočka a Vlk...?

71. ČÁST

  Stála jsem tam jako přimražená a místo Wallovy ruky jsem drtila tu svojí.
  "Princ Wall nalezl naši dceru ve Vlčím království, staral se o ni a přivedl nám ji zpět. Jsme mu nesmírně zavázáni a kdybys něco potřeboval, stačí říct." otec si s Wallem podal ruku, ale když ji Wall přijal, přitáhl si ho k sobě a objal ho.
  "Také bych Vás chtěl všechny pozvat na uvítací ples princezny, který se bude konat přesně za týden. Jste všichni zváni." oznámil otec a šel ke královně.
  Pořád jsem tam stála jako přikovaná. Wall mě vzal za ruku a odvedl k rodičům.
  "Promiňte, můžeme vás opustit a odejít zpět do zámku? Caty nevypadá dobře." řekl Wall a podíval se na mě. Ano, nevypadala jsem dobře.
  "Samozřejmě. Jen si oba odpočiňte. Dnešní den byl namáhavý." pohladila nás po paži matka a šli jsme do zámku.
  "Co to-" lekla jsem se, když mě zvedl.
  "Bolí tě nohy. Vidím, jak bys nejradši ty boty odkopla." odpověděl mi Wall. To čte myšlenky nebo co?
  Donesl mě až na zahradu, kde jsme si sedli na lavičku.
  "Děkuju." položila jsem si hlavu na jeho rameno.
  "Za co?" zeptal se a podíval se na mě.
  "Za všechno. Za to, že jsi mi pomohl, přivedl sem a i za to, že se o mě staráš."vydechla jsem.
  "Za to děkovat nemusíš. Mě to nevadí." pohladil mě po vlasech. Užívala jsem si tu chvíli ticha. Uklidňovalo mě, když mě Wall hladil po vlasech.
  "Počkej! Otec říkal, že bude ples." jen přikývl.
  "A musím na něj jít?" zvedla jsem hlavu z jeho ramene a podívala se mu do očí.
  "Je na tvoji počest. Tvá účast je povinná." odpověděl. Přerušila jsem oční kontakt a podívala se na zem.
  "Co se stalo?" zeptal se starostlivě.
  "Já...nevím, jak se tam mám chovat a tak." odpověděla jsem mu.
  "A taky neumím tančit." dodala jsem rychle.
  "To není problém. Já tě to naučím." usmál se Wall. Podívala jsem se na něj.
  "Vážně?"
  "Vážně. Slibuju." Jakoby mi ze srdce spadl velký kámen, skočila jsem mu kolem krku.
  "Děkuju."
  "Jak jsem řekl, nemusíš děkovat, lištičko." pohladil mě po vlasech. Zase mě to uklidnilo. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zívla.
  "Nechceš si jít už lehnout? Dnešek byl docela namáhavý." zeptal se Wall. Přikývla jsem a stoupla si, ale hned jsem si zase sedla.
  "Co se stalo?" Wall si klekl naproti mě a zase byla v jeho hlase slyšet starost. Aby věděl, co se děje, sundala jsem si boty.
  Sedřely mi kůži až do krve a bolelo to. Budu ráda, pokud dojdu bosa. Postavila jsem se a chtěla odejít, ale nějak se mi podlomily nohy.
  "Takhle nikam nepůjdeš." řekl Wall.
  "Ale-" nenechal mě to doříct.
  "Žádný ale!" zněl trochu naštvaně. Je asi trochu ochranářský. Radši jsem mlčela.
  Donesl mě do pokoje, ale ne do mého. Posadil mě na jeho postel a odešel. Jeho pokoj vypadal jako můj, takže hádkám, že oba jsou pro návštěvy.
  Po chvíli se vrátil s čistými osuškami, obvazem, lavorem s vodou a lahví něčeho. Rozložil to na zem a klekl si před postel. Namočil jednu čistou osušku do vody a přiložil mi ji k chodidlu. Cukla jsem sebou.
  "Musím ti očistit nohy." řekl a pokračoval. Snažila jsem se s nohou necukat.
  "Teď to trochu štípne." řekl, když na druhou osušku nalil tekutinu z láhve. V tu chvíli mi došlo, co to je a radši jsem si vzala polštář.
  To, že to trochu štípne, řekl naschvál. Už vím, jak se cítil v té hospodě, ale mě čeká ještě jedna noha.
  "Tak hotovo." řekl, když mi obvázal obě nohy.
  "Děkuju." poděkovala jsem mu.
  "Neděkuj! Už jsem ti to říkal." asi jsem ho naštvala.
  "Promiň." stočila jsem pohled k zemi.
  "Nemusíš se omlouvat." odpověděl a sedl si vedle mě.
  "Walle?"
  "Ano?"
  "Můžu dneska spát tady?" zeptala jsem se a čekala na jeho odpověď. Když dlouho mlčel, podívala jsem se na něj. Díval se na zem. Cítila jsem teplo ve tvářích, ale po dnešku nechci být v tom velkým pokoji sama.
  "Jestli chceš..." odpověděl, ale nepodíval se na mě.
  "Děkuju." objala jsem ho. Chvíli se ostýchal, ale potom mě objal taky.
  "Tak já si lehnu na zem." řekla jsem a už se zvedla, ale Wallova ruka mě zastavila.
  "Ne, musíš si odpočinout. Na zemi budu spát já."
  "Ale ty si taky musíš odpočinout." trvala jsem si na svém, protože jsem nechtěla, aby se kvůli mě nevyspal.
"Tak co chceš tedy dělat?" zeptal se mě Wall. Zdálo se mi to nebo jsem v jeho hlase slyšela pobavení.
  "Kompromis. Tahle postel je velká dost, takže se na ní oba vyspíme a navíc jsme tak už spali." navrhla jsem.
  "Tak se u toho aspoň nečervenej." namítl Wall. Ihned jsem stočila pohled jinam, hlavně ne na něj.
  "Chceš donést do tvého pokoje, aby ses mohla převléknout?" zeptal se Wall.
  "Ne, děkuji. Dojdu si tam sama." zvedla jsem se a šla. Bolest už nebyla tak hrozná, ale pořád to bolelo.
  "Vidím, jak se u toho tváří, takže tě tam donesu." opět jsem byla v jeho náručí.
  Ani jsem si nevšimla, že naše pokoje jsou naproti sobě. Postavil mě k posteli a odešel. Převlékla jsem se a šla zpátky.
  Wall měl na sobě zrovna jenom kalhoty, takže jsem měla perfektní výhled na jeho vypracovanou hruď. Na co myslím?! Otočila jsem se.
  "P-promiň." zahuhlala jsem, ale pochybuju, že to slyšel.
  "T-to nic." odpověděl a zase mě zvedl že země. Trochu jsem se lekla.
  Položil mě na postel, obešel ji a lekl si na druhou stranu. Potom nás oba přikryl. Přisunula jsem se k němu a zavrtala se do jeho hrudi.
  "Dobrou noc."
  "Dobrou noc." odpověděla jsem mu a usnula.

    Omlouvám se za ten dlouhý výpadek. Už to bude v pořádku, tak doufám, že se nezlobíte. Snad se vám příběh líbí. Budu ráda, pokud mi dáte vědět, co mám vylepšit. Tašky bych ráda věděla váš názor ohledně třetí osoby, která se do toho možná zaplete. No nic, tak pěkně čtení ;-)